Velikost

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)

Zařazení:

• Řád: Měkkozobí (Columbiformes)
• Čeleď: Holubovití (Columbidae)
• Rod: Hrdlička (Streptopelia)
• Druh: Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)

Popis: Hrdlička zahradní je středně velký holubovitý pták (délka těla 31–33 cm, rozpětí křídel 47–55 cm), o něco menší a štíhlejší než holub domácí, s delším ocasem. Její celkové zbarvení je velmi jednotné a nenápadné, převládá bledě šedohnědá až pískově béžová barva. Hlava a spodina těla jsou světlejší, často s jemným narůžovělým nádechem na hrudi. Hřbet a svrchní strana křídel jsou o něco tmavší, šedohnědé. Konce křídel (letky) jsou tmavší, což vytváří kontrast se světlejšími krovkami. Nejvýraznějším a spolehlivým rozpoznávacím znakem dospělých ptáků je úzký černý proužek (půlobojok) na zadní straně krku, který je navíc shora lemován tenkou bílou linkou. Ocas je poměrně dlouhý a na konci zaoblený; svrchu je šedý s tmavší bází, ale na spodní straně má velmi nápadnou širokou bílou koncovou pásku, která je dobře viditelná zejména za letu při přistávání nebo když pták ocas roztáhne. Zobák je tenký a tmavý, téměř černý. Duhovka oka je tmavě červená až vínová. Nohy jsou krátké, růžovočervené. Pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci jsou celkově zbarveni matněji a více dohněda a postrádají charakteristický černý proužek na krku. Ten se jim začíná vyvíjet až v průběhu prvního roku života.

Původ a Rozšíření: Příběh rozšíření hrdličky zahradní je jedním z nejpozoruhodnějších příkladů rychlé expanze ptačího druhu v historii ornitologie. Její původní domovinou byly teplé oblasti jižní Asie, od Turecka a Blízkého východu přes Indii až po Čínu a Koreu. Ještě na začátku 20. století se v Evropě vyskytovala pouze na Balkánském poloostrově. Od 30. let 20. století však započala její neuvěřitelně rychlá expanze směrem na severozápad. Během několika desetiletí osídlila prakticky celou Evropu. Na území České republiky byla poprvé pozorována a poprvé zde zahnízdila v roce 1942 (v Brně). Během 50. a 60. let se stala běžným druhem na celém našem území. V 50. letech dorazila do Velké Británie, později i do Skandinávie a na Faerské ostrovy. Byla také zavlečena do Severní Ameriky (na Bahamy v 70. letech), odkud se rovněž úspěšně šíří. Dnes je v České republice velmi hojným a plošně rozšířeným druhem na celém území, od nížin až do podhůří (cca 800 m n. m.). Patří k našim nejběžnějším ptákům, zejména v blízkosti lidských sídel. Na jižní Moravě je velmi hojná a všudypřítomná.

Prostředí: Hrdlička zahradní je typickým synantropním druhem, což znamená, že její výskyt je velmi úzce vázán na lidská sídla a jejich bezprostřední okolí. Obývá města, vesnice, farmy, zahrady, parky, sady, hřbitovy, průmyslové areály, nádraží. Vyhýbá se souvislým lesním porostům a také rozsáhlé otevřené krajině bez stromů a lidských staveb. Důležitá je pro ni přítomnost stromů, keřů nebo budov pro hnízdění a zároveň snadná dostupnost potravy, kterou často nachází právě díky lidské činnosti.

Potrava a způsob obživy: Je převážně zrnožravá. Živí se především semeny a zrny obilovin (pšenice, ječmen, kukuřice), slunečnice a různých trav a bylin (plevelů). Často sbírá rozsypané zrní u zemědělských objektů, kurníků, skladů nebo na železničních nádražích. Velmi ráda navštěvuje krmítka, kde požírá jakákoli semena, ale i ovesné vločky nebo pečivo. Doplňkově konzumuje i zelené části rostlin (listy, pupeny) a drobné plody či bobule. Jen velmi vzácně a spíše náhodně sezobne i nějakého bezobratlého živočicha. Potravu sbírá téměř výhradně na zemi, kde se pohybuje rychlou, mírně kolébavou chůzí.

Chování: Je to poměrně krotký a důvěřivý pták, který si velmi dobře zvykl na přítomnost člověka a často se nechá přiblížit na malou vzdálenost. Často ji vídáme sedět jednotlivě, v párech nebo malých skupinkách na drátech elektrického vedení, anténách, střechách domů, plotech nebo na větvích stromů. Mimo hnízdní dobu se může sdružovat do menších skupin, ale netvoří tak velká a kompaktní hejna jako například holub hřivnáč nebo havran. Je velmi známá svým charakteristickým a monotónním houkáním, které je slyšet po většinu roku, nejčastěji od časného jara do podzimu. Je to tříslabičné „ku-kúú-ku“, s výrazným důrazem a protažením druhé slabiky, které samec opakuje mnohokrát za sebou, často velmi vytrvale, zejména brzy ráno. Toto houkání slouží k označení teritoria a lákání samice. Samice se ozývá podobně, ale tišeji a méně často. Let hrdličky zahradní je rychlý a přímý, s energickými údery křídel.

Hnízdění: Hrdlička zahradní má mimořádně dlouhou hnízdní sezónu, která může v mírných podmínkách trvat téměř celý rok, ale nejčastěji probíhá od února nebo března až do října či listopadu. Díky tomu stíhá během roku několik snůšek za sebou – běžně 3 až 4, ale někdy dokonce 5 až 6! To přispívá k jejímu velkému reprodukčnímu úspěchu a rychlému šíření. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), je tedy hnízdní sezóna v plném proudu. Pár je monogamní a často si udržuje pevné pouto po celý život. Hnízdo si staví na velmi rozmanitých místech, vždy však v blízkosti lidských sídel. Nejčastěji na stromech (listnatých i jehličnatých), v hustých keřích, v popínavých rostlinách (břečťan, psí víno), ale velmi často i na různých místech na budovách – na římsách, trámech, okenních parapetech, v okapech, na balkonech, satelitních anténách, pouličních lampách, dopravních značkách apod. Hnízdo je typicky velmi jednoduchá, malá, plochá a řídká plošinka postavená jen z několika málo suchých větviček a stébel, často tak ledabylá, že působí velmi křehce a někdy jsou skrz ni vidět i vejce. Staví ho oba partneři. Samice snáší téměř vždy 2 čistě bílá, lesklá vejce. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu 14–16 dní. Vylíhlá mláďata jsou krmivá (altriciální). Prvních pár dní je rodiče krmí výměškem z volete, tzv. „holubím mlékem“, později jim přinášejí natrávená semena. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku asi 17–21 dní.

Migrace: Hrdlička zahradní je převážně stálým ptákem. Většina populace zůstává po celý rok ve svých hnízdních teritoriích nebo jejich bezprostředním okolí. Pouze někteří ptáci (zejména mladí jedinci z prvních hnízdění nebo ptáci ze severnějších okrajů areálu) mohou podnikat kratší potulky nebo disperzní pohyby, ale nejedná se o pravidelný tah na dlouhé vzdálenosti do specifických zimovišť.

Ochrana a ohrožení: V České republice je hrdlička zahradní velmi hojným a běžným druhem. Její populace je po masivní expanzi v minulém století nyní považována za stabilní nebo jen mírně kolísající. Nepodléhá zákonné ochraně a není považována za ohroženou. Celosvětově je díky svému obrovskému a stále se rozšiřujícímu areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocena organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Vzhledem k její hojnosti, přizpůsobivosti a životu v blízkosti člověka nejsou známy žádné vážné plošné hrozby, které by ji ohrožovaly. Lokálně může být její početnost ovlivněna predací (zejména ze strany koček domácích ve městech a vesnicích) nebo nedostatkem potravy v zimě (i když často využívá krmítka a jiné antropogenní zdroje). Někdy je dokonce považována za mírně problematický druh kvůli její vysoké početnosti v některých oblastech, hluku (neustálé houkání) nebo znečišťování okolí hnízd a nocovišť trusem.

Závěr: Hrdlička zahradní je fascinujícím příkladem ptačího druhu, který předvedl jednu z nejrychlejších a nejúspěšnějších expanzí areálu v historii ornitologie. Její schopnost dokonale se přizpůsobit životu v těsné blízkosti člověka a využívat antropogenní zdroje potravy a hnízdních příležitostí jí umožnila stát se jedním z nejběžnějších a nejznámějších ptáků našich měst a vesnic. Její nenápadné, ale elegantní zbarvení s charakteristickým černým proužkem na krku a všudypřítomné monotónní houkání „ku-kúú-ku“ jsou dnes neodmyslitelnou součástí zvukové kulisy našeho každodenního prostředí.

Rozšíření

Význam