Velikost

Dřemlík tundrový (Falco columbarius)

Zařazení:

• Řád: Sokoli (Falconiformes) – nebo Dravci (Accipitriformes) v širším pojetí
• Čeleď: Sokolovití (Falconidae)
• Rod: Sokol (Falco)
• Druh: Dřemlík tundrový (Falco columbarius)

Popis: Dřemlík tundrový je nejmenším evropským druhem sokola, dosahuje velikosti hrdličky zahradní nebo sojky obecné (délka těla 24–33 cm, rozpětí křídel 50–73 cm). Má typickou stavbu těla sokolovitých dravců – kompaktní tělo, dlouhá špičatá křídla a poměrně krátký ocas. Samice je znatelně větší a robustnější než samec. Pohlaví se výrazně liší i zbarvením: Samec (tercel) má svrchní stranu těla (hřbet, křídla) modrošedou, často s tmavším, téměř černým zakončením letek. Ocas je šedý s širokou černou páskou na konci. Spodina těla je světlá – rezavě nažloutlá až světle oranžová – s řídkým tmavým podélným skvrněním či čárkováním. Hlava je šedá, tvář světlejší, s jen slabě naznačeným tmavým „vousem“ pod okem. Samice a mladí ptáci jsou zbarveni odlišně a méně nápadně. Svrchu jsou tmavě hnědí nebo šedohnědí, často s naznačeným světlejším vlnkováním nebo skvrněním. Ocas je hnědý s několika tmavšími a světlejšími příčnými páskami. Spodina těla je bělavá až nažloutlá, ale s hustým a výrazným tmavě hnědým podélným pruhováním. Mají také výraznější tmavý vous pod okem a často i světlejší nadoční proužek než dospělý samec. Let dřemlíka je velmi rychlý, přímý, s energickými a mělkými údery křídel, které jsou střídány krátkými úseky klouzavého letu. Při lovu je mimořádně obratný a dokáže rychle měnit směr.

Výskyt a prostředí: Dřemlík tundrový má cirkumpolární rozšíření – hnízdí v severních oblastech Evropy (Island, Skandinávie, Finsko, severní Rusko), Asie (Sibiř) a Severní Ameriky. Jeho hnízdním prostředím jsou otevřené a polootevřené biotopy, jako jsou vřesoviště, rašeliniště, okraje tundry, řídké severské lesy (tajga), často v blízkosti vodních ploch nebo mořského pobřeží. Je tažným druhem. Ptáci z Evropy a západní Asie zimují v západní, střední a jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Ptáci ze Severní Ameriky zimují na jihu USA, v Mexiku, Střední Americe a na severu Jižní Ameriky. V České republice dřemlík tundrový nehnízdí. Vyskytuje se zde pouze jako pravidelně, i když nehojně, protahující a zimující druh. Pozorován bývá od podzimu (říjen) do jara (duben, někdy až květen), nejčastěji v otevřené zemědělské krajině – na polích, loukách, pastvinách, v okolí rybníků a vodních nádrží, na okrajích lesů. Vyhledává místa s dostatkem potravy (drobných ptáků) a nízkými posedy k pozorování (plotové kůly, osamělé keře, kameny). Vyskytuje se po celém území, ale častěji bývá pozorován v nížinách a pahorkatinách s rozsáhlými plochami otevřené krajiny, což zahrnuje i oblast jižní Moravy.

Potrava a způsob obživy: Dřemlík tundrový je vysoce specializovaný lovec ptáků. Jeho kořistí jsou téměř výhradně malí až středně velcí ptáci, které loví obratně za letu. Zaměřuje se především na druhy otevřené krajiny, jako jsou skřivani polní, lindušky luční, pěnkavy, strnadi, vrabci, konipasi, ale i menší druhy drozdů nebo bahňáků. Loví rychlým a vytrvalým pronásledováním, často velmi nízko nad zemí, kdy se snaží kořist překvapit, oddělit od hejna a unavit. Kořist uchvacuje do pařátů ve vzduchu nebo ji sráží k zemi. Kromě ptáků loví také větší druhy létajícího hmyzu (vážky, motýly) a jen velmi vzácně i drobné savce (hraboše) nebo netopýry.

Chování: Je to aktivní a energický dravec. Mimo dobu hnízdění žije většinou samotářsky. Jak již bylo zmíněno, často ho lze pozorovat sedícího na nízkých vyvýšených místech v krajině, odkud pátrá po kořisti. Je poměrně odvážný, ale zároveň ostražitý a nenechá člověka obvykle přiblížit se příliš blízko. Hlasově se projevuje jen zřídka, většinou je tichý. Na hnízdišti vydává rychlé, kňučivé „kikikiki“ nebo „kekekeke“.

Hnízdění: (V České republice nehnízdí). Hnízdí jednou ročně v severních oblastech svého areálu. Hnízdo si sám nestaví, ale využívá stará hnízda jiných ptáků, nejčastěji krkavcovitých (vran, krkavců) umístěná na stromech (často na okrajích lesa) nebo na skalních římsách. V oblastech bez stromů (tundra, vřesoviště) hnízdí i v mělké jamce na zemi, skryté v husté vegetaci (vřes, tráva, nízké keře). Samice snáší obvykle 3–6 (nejčastěji 4–5) vajec, která jsou nažloutlá nebo narůžovělá s hustými rezavohnědými skvrnami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 28–32 dní. Mláďata krmí zpočátku samice potravou přinášenou samcem, později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 25–30 dní.

Migrace: Dřemlík tundrový je tažným druhem. Podzimní tah přes Českou republiku probíhá od září do listopadu, jarní tah zpět na severní hnízdiště od března do května. Zimující ptáci se u nás vyskytují od října do dubna. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy vrcholí jarní tah dřemlíků přes naše území. V tomto období je nejvyšší pravděpodobnost ho u nás pozorovat, jak energicky přeletuje nad poli a loukami nebo odpočívá na nějakém nízkém posedu.

Ochrana a ohrožení: V České republice dřemlík tundrový jako protahující a zimující druh požívá zákonné ochrany jako všichni dravci a je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený (EN). Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a relativně stabilní populaci hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. V minulosti (v polovině 20. století) byly jeho populace v některých částech světa (zejména v Severní Americe a Velké Británii) negativně ovlivněny používáním chlorovaných uhlovodíků (pesticidů jako DDT), které se hromadily v tělech ptáků a způsobovaly ztenčování skořápek vajec a nižší reprodukční úspěšnost. Po zákazu těchto látek se populace většinou zotavily. Současné potenciální hrozby mohou souviset se změnami v krajině na hnízdištích (např. ztráta vřesovišť, změny v lesním hospodaření v tajze) a intenzifikací zemědělství v oblastech zimovišť a tahu, která může vést k úbytku jeho hlavní potravy – drobných polních ptáků. Také změna klimatu může ovlivnit jeho severské biotopy a migrační chování.

Závěr: Dřemlík tundrový je fascinující malý sokol, který je dokonalým příkladem dravce specializovaného na lov ptáků v otevřené krajině. Pro nás ve střední Evropě je vítaným, i když ne příliš hojným, zimním hostem a migrantem ze severu. Jeho pozorování, jak s neuvěřitelnou rychlostí a obratností pronásleduje svou kořist nízko nad zemí, je vždy mimořádným zážitkem. Přestože u nás nehnízdí, je důležitou součástí naší zimní a migrační avifauny a jeho ochrana, zejména ochrana otevřené zemědělské krajiny s dostatkem potravy, je podstatná pro zachování jeho migračních tras a zimovišť.

Rozšíření