Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)
Zařazení:
Popis: Bělořit šedý je štíhlý pěvec o něco větší než vrabec (délka těla 14,5–16 cm). Je typický svým vzpřímeným postojem, kdy často sedává na vyvýšených místech, jako jsou kameny, plotové kůly, dráty nebo nízké keře. Jeho nejlepším a nezaměnitelným poznávacím znakem je charakteristické zbarvení ocasu: kořen ocasu a jeho okraje jsou čistě bílé, zatímco střední ocasní pera a široký koncový pruh jsou černé, což dohromady vytváří nápadné černé písmeno „T“ na bílém podkladu. Tento vzor je nejlépe vidět, když pták vzlétá nebo za letu. Zbarvení těla se liší podle pohlaví a ročního období. Samec v hnízdním (jarním a letním) šatě je velmi elegantní: vrch hlavy a hřbet má světle modrošedé, přes oko se táhne výrazná černá páska („maska“), křídla jsou černá. Spodina těla je bělavá s béžovým až oranžovým nádechem na hrdle a hrudi. Samice a ptáci v prostém (podzimním) šatě jsou méně nápadní, svrchu převážně hnědaví, oční páska je méně výrazná nebo zcela chybí a spodina těla je béžová. Důležitý ocasní vzor „T“ je však přítomen u obou pohlaví a ve všech šatech. Mladí ptáci jsou podobní samici, ale na hřbetě i spodní straně těla mají výrazné tmavé skvrnění.
Výskyt a prostředí: Bělořit šedý má jeden z nejrozsáhlejších hnízdních areálů ze všech pěvců na světě. Hnízdí v obrovských oblastech severní polokoule – v téměř celé Evropě, velké části Asie (od Turecka až po východní Sibiř), v severozápadní Africe, v Grónsku a dokonce i na severovýchodě Kanady a na Aljašce. V České republice je pravidelně, ale nepříliš hojně protahujícím a hnízdícím druhem. Vyskytuje se roztroušeně po celém území od nížin až po nejvyšší horské polohy, ale jeho výskyt je vázán na specifické biotopy. V posledních desetiletích byly zaznamenány poklesy jeho početnosti, zejména v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Vyhledává otevřenou, přehlednou krajinu s nízkou nebo řídkou vegetací. Nezbytná je pro něj přítomnost vyvýšených míst k pozorování (kameny, kůly, nízké keře) a zároveň dostatek dutin nebo polodutin pro hnízdění. Typickými biotopy jsou kamenité stráně, skalnaté svahy, horské louky a pastviny, vřesoviště, písčiny a duny, opuštěné lomy a pískovny, ale i okraje cest, železniční náspy, staveniště nebo některé extenzivně využívané zemědělské plochy a ruderální (zpustlá) stanoviště.
Potrava a způsob obživy: Živí se téměř výhradně živočišnou potravou, především hmyzem a jinými bezobratlými. V jeho jídelníčku najdeme brouky, mravence, blanokřídlé, dvoukřídlé, motýly a jejich housenky, pavouky, sekáče, ale i drobné plže nebo žížaly. Potravu sbírá především na zemi, kde aktivně pobíhá a poskakuje a sbírá kořist z povrchu nebo z nízké vegetace. Často také vyhlíží kořist z vyvýšeného místa a pak se na ni vrhá krátkým letem nebo výpadem.
Chování: Je to velmi aktivní a neposedný pták. Při pohybu po zemi nebo při sezení na pozorovatelně charakteristicky pokyvuje nebo potřásá ocasem a často podřepává v kolenou. Jak již bylo zmíněno, typický je jeho vzpřímený postoj. Samec v době hnízdění obhajuje své teritorium zpěvem, který přednáší z vyvýšených míst nebo během charakteristického tokového zpěvného letu, kdy se třepotavě vznese do výšky, zazpívá a pak se snáší k zemi. Zpěv je poměrně krátký, cvrčivý a chřástavý, často obsahuje zdařilé imitace hlasů jiných ptačích druhů. Varování nebo kontaktní volání zní jako tvrdé „čak“ nebo táhlé „víít“. Mimo hnízdní dobu žije převážně samotářsky.
Hnízdění: Bělořit šedý hnízdí typicky v dutinách nebo polodutinách. Hnízdo bývá dobře ukryto pod kameny, v hromadách kamení, v puklinách skal a starých zdí, v opuštěných norách savců (např. králíků nebo syslů), pod kořeny stromů, ve škvírách v zemi, někdy i v umělých objektech (trubky, hromady dřeva). Samice staví miskovité hnízdo z trávy, kořínků, mechu a dalších rostlinných materiálů, které vystýlá jemnějšími materiály jako je srst, vlna nebo peří. Snáší obvykle 5–7 (vzácně 4–8) světle modrých, většinou neskvrnitých vajec. Sedí na nich sama po dobu asi 13–14 dní. O vylíhlá mláďata se starají a krmí je oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po cca 15 dnech, ale rodiči jsou ještě nějakou dobu přikrmována v okolí.
Tah: Bělořit šedý je typickým dálkovým migrantem a jedním z pěvců s nejdelšími známými migračními trasami na světě. Neuvěřitelné je, že všechny světové populace, včetně těch hnízdících v Grónsku, Kanadě nebo na Aljašce, zimují v subsaharské Africe! Ptáci musí překonat obrovské vzdálenosti, často včetně přeletu moří nebo pouští. Na svá hnízdiště v České republice přilétá poměrně brzy na jaře, již od konce března a hlavně během dubna. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 1. dubna 2025), tedy probíhá hlavní období jeho příletu a můžeme na vhodných lokalitách pozorovat první navrátilce ze zimovišť. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do října.
Ochrana a ohrožení: Přestože je bělořit šedý celosvětově díky svému obrovskému areálu rozšíření stále hodnocen IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh, v mnoha částech Evropy, včetně České republiky, byly v posledních desetiletích zaznamenány znepokojivé poklesy jeho početnosti. V Červeném seznamu ptáků ČR je proto hodnocen jako téměř ohrožený (NT) druh a požívá zákonné ochrany. Hlavní příčinou úbytku je ztráta a degradace vhodných biotopů:
Závěr: Bělořit šedý je pozoruhodný ptačí druh, který nás fascinuje nejen svým vzhledem a chováním, ale především svými neuvěřitelnými migračními schopnostmi, které ho řadí mezi skutečné rekordmany ptačí říše. Je také důležitým indikátorem stavu otevřené, člověkem často extenzivně využívané krajiny. Pro jeho zachování v naší přírodě je klíčové udržení pestré mozaiky biotopů s nízkou vegetací, dostatkem hmyzu a možností hnízdění.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following