Břehouš černoocasý (Limosa limosa): Elegantní symbol ohrožených mokřadních luk

Břehouš černoocasý je bezpochyby jedním z nejelegantnějších a nejnápadnějších bahňáků Evropy. Tento vysoký pták s neuvěřitelně dlouhým zobákem a nohama, charakteristickým hlasem a kontrastním zbarvením peří v letu je symbolem rozlehlých vlhkých luk a mokřadů. Bohužel je také symbolem jejich ohrožení, neboť jeho populace, zejména v západní a střední Evropě, dramaticky klesají. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), přilétají břehouši na svá evropská hnízdiště, včetně těch několika málo posledních lokalit v České republice, kde se tento druh pokouší přežít jako hnízdící pták.

Nezaměnitelná silueta: Podrobný popis a určování

Břehouš černoocasý je velký bahňák (délka těla 37–42 cm, rozpětí křídel 63–74 cm), nápadný svou vzpřímenou postavou, dlouhým krkem a zejména velmi dlouhýma nohama, které v letu výrazně přesahují ocas. Jeho zobák je velmi dlouhý, rovný (někdy s nepatrným prohnutím nahoru) a u kořene růžový či oranžový, na konci tmavý.

• Svatební šat (jaro/léto): Je velmi atraktivní. Hlava, krk a hruď jsou zbarveny sytě rezavě až oranžovo-hnědě. Intenzita barvy se liší mezi poddruhy (viz níže). Břicho je bělejší, boky a spodní část hrudi mají výrazné tmavé příčné proužkování (vlnkování). Hřbet je šedohnědý s tmavšími skvrnami a světlými lemy per. Nohy jsou tmavě šedé až černavé. V letu je naprosto charakteristický:
  • Široká bílá křídelní páska ostře kontrastuje s tmavými letkami.
  • Bílý kostřec a svrchní krovky ocasní tvoří čtvercovou bílou plochu.
  • Ocas je na konci široce a ostře černě ohraničený (odtud český název „černoocasý“).
• Prostý (zimní) šat: Zbarvení je mnohem nenápadnější. Celá svrchní strana těla, hlava a hruď jsou jednotně šedohnědé. Spodina těla je bělavá. Zobák a nohy zůstávají dlouhé. Klíčový je stále letový obraz s bílou páskou v křídle, bílým kostřecem a černým koncem ocasu.
• Mladý pták (juvenilní): Podobá se dospělým v zimním šatu, ale krk a hruď mají výrazný žlutohnědý (okrový) nádech a pera na hřbetě mají zřetelné světlé lemy, tvořící šupinatý vzor.

Záměna s břehoušem rudým (Limosa lapponica): Je to nejčastější záměna, zejména v zimním šatu. Břehouš rudý je však celkově menší, má kratší, zřetelně nahoru prohnutý zobák, kratší nohy (v letu jen mírně přesahují ocas), chybí mu široká bílá páska v křídle (křídlo je zespodu proužkované), má proužkovaný ocas (ne černý konec) a bílý klín zasahující ze hřbetu na záda (ne čtvercový bílý kostřec). Samec břehouše rudého ve svatebním šatu má rezavou barvu zasahující až na břicho.

Hlas: Břehouš černoocasý je poměrně hlasitý pták, zejména na hnízdištích. Charakteristické je daleko slyšitelné, zvonivé volání často přepisované jako „grutto-grutto“ (podle kterého má nizozemské jméno „Grutto“) nebo rychlé „vika-vika-vika“. Během tokových letů vydává rytmické, naříkavé zvuky.

Rozšíření napříč Eurasií: Areál a poddruhy

Hnízdní areál břehouše černoocasého je rozsáhlý, ale nesouvislý. Zahrnuje mírný pás Eurasie od Islandu a západní Evropy až po Dálný východ. Rozlišují se tři hlavní poddruhy:

• Limosa limosa limosa: Nominátní poddruh, hnízdí od západní a střední Evropy (nejpočetnější v Nizozemsku) po západní Sibiř. Právě tento poddruh hnízdí (resp. hnízdil) v České republice. Je typickým obyvatelem vlhkých nížinných luk a říčních niv. Migruje jihozápadním směrem a zimuje převážně v západní Africe.
• Limosa limosa islandica: Hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech, Shetlandách a Lofotech. Je o něco menší, s kratším zobákem a intenzivnějším rezavým zbarvením ve svatebním šatu, které zasahuje dále na břicho. Často hnízdí i v sušších biotopech (vřesoviště, tundrovité louky). Zimuje převážně v západní Evropě (Britské ostrovy, Francie, Pyrenejský poloostrov).
• Limosa limosa melanuroides: Hnízdí ve východní Sibiři, Mongolsku a severovýchodní Číně. Je nejmenší, s nejintenzivnějším zbarvením. Zimuje v jižní a jihovýchodní Asii a Austrálii.

Migrace: Je to typický dálkový migrant. Ptáci z různých populací podnikají dlouhé cesty mezi hnízdišti a zimovišti, často s několika významnými zastávkami na doplnění energie. Některé populace jsou schopny extrémních non-stop letů na tisíce kilometrů. Jarní přílet do Evropy probíhá od března do dubna/května, podzimní odlet od července do září/října.

Domov na vlhkých loukách: Preferované biotopy

• Hnízdní: Klíčovým a nezastupitelným biotopem pro nominátní poddruh limosa jsou rozlehlé, otevřené, vlhké až podmáčené nížinné louky a pastviny, často v nivách řek nebo v okolí rybníků a jezer. Vyžaduje mozaiku různě vysoké vegetace – vyšší trávu pro ukrytí hnízda a nižší porosty nebo mělké vodní plochy pro hledání potravy. Je extrémně citlivý na odvodnění a intenzifikaci zemědělství.
• Tah a zimoviště: Využívá širší spektrum biotopů – pobřežní bahnité pláže (wattové oblasti), ústí řek, slaniska, laguny, ale i vnitrozemské mokřady, okraje rybníků a jezer, zaplavená pole (zejména rýžoviště).

Život bahňáka: Chování a ekologie

Břehouš černoocasý je aktivní pták, který tráví většinu času hledáním potravy. Svým dlouhým citlivým zobákem sonduje měkké bahno, půdu nebo písek a hledá bezobratlé živočichy. Často zabřehne do mělké vody. Mimo hnízdní období je velmi společenský a vytváří velká hejna na nocovištích a potravních lokalitách. Během hnízdění jsou ptáci silně teritoriální a samci předvádějí nápadné tokové lety vysoko na obloze, doprovázené charakteristickým voláním.

Hnízdní biologie: Pár na zemi

Hnízdí monogamně. Hnízdo je mělká jamka v zemi, pečlivě vystlaná suchou trávou a ukrytá v hustší vegetaci na vlhké louce. Samice snáší obvykle 4 vejce typického hruškovitého tvaru, zbarvená olivově zeleně až hnědě s tmavými skvrnami pro dokonalé maskování. Na inkubaci, která trvá 22–25 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata jsou prekociální – brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují rodiče, kteří je vodí, chrání a zpočátku jim pomáhají hledat potravu. Rodiče jsou velmi ostražití a odvážně brání své potomstvo před predátory hlasitým křikem a střemhlavými útoky.

Potrava: Bezobratlí z bahna i půdy

Živí se především bezobratlými živočichy. Na hnízdištích tvoří hlavní složku potravy žížaly, larvy hmyzu (zejména tiplic), brouci a další hmyz, které hledá ve vlhké půdě luk. Během tahu a na zimovištích v pobřežních oblastech loví mořské červy (mnohoštětinatce), měkkýše (drobné mlže) a korýše (např. malé kraby). Na zaplavených polích požírá i semena nebo zrna (např. rýži).

Status v České republice: Kriticky ohrožený hnízdič

Výskyt břehouše černoocasého v ČR má dvě zcela odlišné tváře:

• Protahující migrant: Je pravidelným, i když ne extrémně hojným, protahujícím druhem na jaře (konec března – květen) i na podzim (červenec – říjen). Během tahu se zastavuje na rybnících, nádržích a jiných mokřadech po celé republice, častěji jednotlivě nebo v malých skupinkách, vzácněji ve větších hejnech.
• Hnízdící druh: Zde je situace kritická. Historicky hnízdil roztroušeně na vhodných vlhkých loukách v nížinách (Polabí, Poodří, jižní Morava, jižní Čechy). V důsledku masivních meliorací (odvodnění), přeměny luk na pole a intenzifikace zemědělství (časné sečení, hnojení) však z drtivé většiny lokalit vymizel. V současnosti hnízdí extrémně vzácně a nepravidelně, na hranici vymření, pouze na několika posledních zachovalých lokalitách, především v ptačí rezervaci Josefovské louky u Jaroměře a možná ojediněle v Poodří. Počet hnízdících párů v celé ČR se pohybuje v řádu jednotek, pokud vůbec nějaké úspěšně vyhnízdí.

Ochrana a ohrožení: Boj o mokřadní louky

Celosvětově je břehouš černoocasý hodnocen IUCN jako téměř ohrožený (NT). Tento status odráží především silný pokles evropské populace nominátního poddruhu limosa. Hlavní příčinou je ztráta a degradace hnízdních biotopů – vlhkých luk. Dalšími hrozbami jsou intenzifikace zemědělství, zvýšená predace v zemědělské krajině, rušení a místně i lov na tahových cestách.

V České republice je kriticky ohroženým (CR) druhem a je zařazen mezi zvláště chráněné druhy ve stejné kategorii. Jeho záchrana jako hnízdícího druhu závisí na obnově a specifickém managementu posledních vhodných lokalit. Projekty jako obnova Josefovských luk Českou společností ornitologickou ukazují, že cílená péče (pozdní sečení, udržování vodního režimu) může přinést výsledky, ale záchrana druhu v celé krajině je velmi obtížná. Břehouš černoocasý se stal vlajkovým druhem ochrany biodiverzity mokřadních luk.

Závěr

Břehouš černoocasý je nádherný a elegantní bahňák, jehož pozorování je vždy zážitkem. Jeho hlasité volání a charakteristický letový obraz jsou nezaměnitelné. Bohužel je také mementem toho, jak rychle mohou i kdysi běžné druhy zmizet z krajiny v důsledku necitlivých zásahů člověka. Zatímco jako migrant k nám stále pravidelně zavítá, jeho budoucnost jako hnízdícího ptáka v České republice je velmi nejistá a závisí na naší schopnosti obnovit a chránit poslední zbytky jeho domova – druhově bohatých, vlhkých luk.