Břehouš černoocasý (Limosa limosa): Elegantní symbol ohrožených mokřadních luk
Břehouš černoocasý je bezpochyby jedním z nejelegantnějších a nejnápadnějších bahňáků Evropy. Tento vysoký pták s neuvěřitelně dlouhým zobákem a nohama, charakteristickým hlasem a kontrastním zbarvením peří v letu je symbolem rozlehlých vlhkých luk a mokřadů. Bohužel je také symbolem jejich ohrožení, neboť jeho populace, zejména v západní a střední Evropě, dramaticky klesají. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), přilétají břehouši na svá evropská hnízdiště, včetně těch několika málo posledních lokalit v České republice, kde se tento druh pokouší přežít jako hnízdící pták.
Nezaměnitelná silueta: Podrobný popis a určování
Břehouš černoocasý je velký bahňák (délka těla 37–42 cm, rozpětí křídel 63–74 cm), nápadný svou vzpřímenou postavou, dlouhým krkem a zejména velmi dlouhýma nohama, které v letu výrazně přesahují ocas. Jeho zobák je velmi dlouhý, rovný (někdy s nepatrným prohnutím nahoru) a u kořene růžový či oranžový, na konci tmavý.
Záměna s břehoušem rudým (Limosa lapponica): Je to nejčastější záměna, zejména v zimním šatu. Břehouš rudý je však celkově menší, má kratší, zřetelně nahoru prohnutý zobák, kratší nohy (v letu jen mírně přesahují ocas), chybí mu široká bílá páska v křídle (křídlo je zespodu proužkované), má proužkovaný ocas (ne černý konec) a bílý klín zasahující ze hřbetu na záda (ne čtvercový bílý kostřec). Samec břehouše rudého ve svatebním šatu má rezavou barvu zasahující až na břicho.
Hlas: Břehouš černoocasý je poměrně hlasitý pták, zejména na hnízdištích. Charakteristické je daleko slyšitelné, zvonivé volání často přepisované jako „grutto-grutto“ (podle kterého má nizozemské jméno „Grutto“) nebo rychlé „vika-vika-vika“. Během tokových letů vydává rytmické, naříkavé zvuky.
Rozšíření napříč Eurasií: Areál a poddruhy
Hnízdní areál břehouše černoocasého je rozsáhlý, ale nesouvislý. Zahrnuje mírný pás Eurasie od Islandu a západní Evropy až po Dálný východ. Rozlišují se tři hlavní poddruhy:
Migrace: Je to typický dálkový migrant. Ptáci z různých populací podnikají dlouhé cesty mezi hnízdišti a zimovišti, často s několika významnými zastávkami na doplnění energie. Některé populace jsou schopny extrémních non-stop letů na tisíce kilometrů. Jarní přílet do Evropy probíhá od března do dubna/května, podzimní odlet od července do září/října.
Domov na vlhkých loukách: Preferované biotopy
Život bahňáka: Chování a ekologie
Břehouš černoocasý je aktivní pták, který tráví většinu času hledáním potravy. Svým dlouhým citlivým zobákem sonduje měkké bahno, půdu nebo písek a hledá bezobratlé živočichy. Často zabřehne do mělké vody. Mimo hnízdní období je velmi společenský a vytváří velká hejna na nocovištích a potravních lokalitách. Během hnízdění jsou ptáci silně teritoriální a samci předvádějí nápadné tokové lety vysoko na obloze, doprovázené charakteristickým voláním.
Hnízdní biologie: Pár na zemi
Hnízdí monogamně. Hnízdo je mělká jamka v zemi, pečlivě vystlaná suchou trávou a ukrytá v hustší vegetaci na vlhké louce. Samice snáší obvykle 4 vejce typického hruškovitého tvaru, zbarvená olivově zeleně až hnědě s tmavými skvrnami pro dokonalé maskování. Na inkubaci, která trvá 22–25 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata jsou prekociální – brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují rodiče, kteří je vodí, chrání a zpočátku jim pomáhají hledat potravu. Rodiče jsou velmi ostražití a odvážně brání své potomstvo před predátory hlasitým křikem a střemhlavými útoky.
Potrava: Bezobratlí z bahna i půdy
Živí se především bezobratlými živočichy. Na hnízdištích tvoří hlavní složku potravy žížaly, larvy hmyzu (zejména tiplic), brouci a další hmyz, které hledá ve vlhké půdě luk. Během tahu a na zimovištích v pobřežních oblastech loví mořské červy (mnohoštětinatce), měkkýše (drobné mlže) a korýše (např. malé kraby). Na zaplavených polích požírá i semena nebo zrna (např. rýži).
Status v České republice: Kriticky ohrožený hnízdič
Výskyt břehouše černoocasého v ČR má dvě zcela odlišné tváře:
Ochrana a ohrožení: Boj o mokřadní louky
Celosvětově je břehouš černoocasý hodnocen IUCN jako téměř ohrožený (NT). Tento status odráží především silný pokles evropské populace nominátního poddruhu limosa. Hlavní příčinou je ztráta a degradace hnízdních biotopů – vlhkých luk. Dalšími hrozbami jsou intenzifikace zemědělství, zvýšená predace v zemědělské krajině, rušení a místně i lov na tahových cestách.
V České republice je kriticky ohroženým (CR) druhem a je zařazen mezi zvláště chráněné druhy ve stejné kategorii. Jeho záchrana jako hnízdícího druhu závisí na obnově a specifickém managementu posledních vhodných lokalit. Projekty jako obnova Josefovských luk Českou společností ornitologickou ukazují, že cílená péče (pozdní sečení, udržování vodního režimu) může přinést výsledky, ale záchrana druhu v celé krajině je velmi obtížná. Břehouš černoocasý se stal vlajkovým druhem ochrany biodiverzity mokřadních luk.
Závěr
Břehouš černoocasý je nádherný a elegantní bahňák, jehož pozorování je vždy zážitkem. Jeho hlasité volání a charakteristický letový obraz jsou nezaměnitelné. Bohužel je také mementem toho, jak rychle mohou i kdysi běžné druhy zmizet z krajiny v důsledku necitlivých zásahů člověka. Zatímco jako migrant k nám stále pravidelně zavítá, jeho budoucnost jako hnízdícího ptáka v České republice je velmi nejistá a závisí na naší schopnosti obnovit a chránit poslední zbytky jeho domova – druhově bohatých, vlhkých luk.
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following