Sedmihlásek malý je jedním ze sedmi evropských druhů sedmihlásků. Hnízdí od středního Ruska na východ až po Mongolsko a západní Čínu, zimuje v Indii. Na konci 20. století se začal šířit na západ, dokonce vytvořil malou populaci na jihu Finska. Vzhledem ke své tahové cestě zaletuje do Evropy jen výjimečně, dosud byl zaznamenán především ve Velké Británii (více než stokrát), jinak také v Irsku, Španělsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Německu, Dánsku, Norsku a Švédsku. Na jaře 2013 byl poprvé zjištěn také v Polsku. Jarní výskyty v severozápadní Evropě jsou ojedinělé, většina ptáků sem zalétla od srpna do listopadu, s vrcholem výskytu v polovině září.
Určování není jednoduché
Řada pozorovatelů se nám svěřila s tím, že by podobného ptáka nebyli schopni určit. Malí sedmihlásci jistě nepatří k nejjednodušším skupinám, na druhou stranu kombinace několika znaků činí tuto skupinu mezi nenápadnými pěvci zcela unikátní. Na první pohled jde o malé ptáky velikostí mezi rákosníkem a budníčkem, nápadný je ovšem výrazný nadoční proužek, krátký přesah ručních letek (tzv. primary projection) a světlé lemy krajních rýdováků. Kombinace těchto tří znaků vylučuje všechny pěnicovité pěvce mimo malých sedmihlásků rodu Iduna. Tady se ovšem dostáváme na pole jemného určování, které může být při pouhém pozorování v terénu krajně obtížné až nemožné. Pozorné posouzení formule křídla (včetně zářezů na letkách), tvaru a zbarvení zobáku, průběhu nadočního proužku a zbarvení ocasních per ovšem určení odchyceného ptáka nakonec umožní. Bez větších zkušeností s běžnými druhy ovšem může podobně nenápadný druh pozornosti jistě uniknout. Více detailů a fotografií najdete na stránkách odchytů na Červenohorském sedle.
Pro někoho podivné rodové jméno Iduna odráží zajímavé poznatky, které přinesly moderní metody v taxonomii ptáků (především analýza mitochondriální a jaderné DNA). Ukázalo se, že ptáci, které česky nazýváme „sedmihlásek“ (rod Hippolais) zahrnují ve skutečnosti dvě zcela odlišné skupiny. První jsou „klasičtí“ sedmihlásci, mezi které patří mimo našeho sedmihláska hajního (Hippolais icterina) ještě sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta) z jihozápadní Evropy, sedmihlásek olivový (H. olivetorum) z Balkánu až Blízkého východu a sedmihlásek pustinný (H. languida) navazující na areál předchozího druhu v Turecku a dále na východ. U druhé skupiny „malých sedmihlásků“ se ukázalo, že mají ve skutečnosti mnohem blíže k rákosníkům než k sedmihláskům rodu Hippolais. Proto byl pro ně zaveden samostatný rod Iduna. Aby byla situace komplikovanější, oba druhy malých sedmihlásků byly na základě současných výzkumů rozděleny na dva samostatné druhy – od východního sedmihláska malého (Iduna caligata) byl oddělen sedmihlásek větší (I. rama), od středomořského sedmihláska šedého (I. pallida) pak sedmihlásek západní (I. opaca).
