Téměř metr dlouhý pták řádu brodiví. Rozpětí křídel 170 až 190 cm. Svrchní část těla, hlava krk i hruď černá s kovovým leskem peří. Spodní část bílá. Dlouhý krk. Okolí oka červené. Dlouhé červené nohy a zobák. Mladí ptáci tmavě hnědé peří. Zobák i nohy světle hnědé. Dospívá ve třetím roce života.

V minulosti velmi plachý obyvatel hlubokých lesů. Dnes se stavy těchto ptáků uspokojivě zvýšily. Hnízda lze nalézt i v menších lesních remízcích. Vyhledává převážně lesy s potoky a vodou. Z Afriky k nám přilétá již v polovině března. Počátkem dubna si staví hnízdo z větších větví, a to počátkem dubna, na kterém se podílí oba ptáci. To bývá od deseti metrů výš. Hnízdní jamku vystýlají trávou, mechem a drny. Další roky se k hnízdu vrací a přistavují si jej. Koncem dubna snáší samička 3 až 5 světle zelenkavých vajíček, na kterých se při zahřívání střídají pravidelně oba partneři. Po 33 dnech se líhnou mláďata, která jsou v bílém prachovém peří. Z počátku mají žluté zobáčky a nohy. Přibližně první měsíc se na hnízdě či v jeho blízkosti vyskytuje vždy jeden z rodičů, který hlídá mláďata. Později za potravou létají již oba ptáci. Tu po příletu na hnízdo vyvrhují z jícnu do hnízda, odkud si ji sama mláďata berou. Potravu černých čápů tvoří především ryby, drobní savci, plazi, žáby. Za tou létají i několik kilometrů, loví ale také poblíž svého hnízda a to převážně v mělkých vodách. Mladí ptáci opouští hnízdo po 65 až 70 dnech svého života. Koncem léta létají za potravou staří ptáci společně mláďaty, a to brzy ráno ještě před úsvitem. V průběhu září odlétají zpět do Afriky.
V roce 2001 zahnízdili poprvé v knížecím lese u Nosislavi černí čápi. Jejich hnízdo bylo ale nalezeno až v době, kdy mláďata již létala po okolí. Následující zimu byla prováděná v této lokalitě plánovaná těžby dřeva, která skončila až u samého stromu s čapím hnízdem. Mně to nevadilo, ba naopak. Při samotném fotografování budu mít vynikající světelné podmínky již od samého rána. Následující jaro se černí čápi sice do lesa, kde si předešlý rok poprvé postavili hnízdo a vyvedli tři mláďata, vrátili, ale po týdnu odlétli. Další roky jejich nové hnízdo nikdo nenašel.
Až v roce 2005, někdy v polovině března, mě volal Pavel Prašivka. Právě jsem se vracel z Bílých Karpat od svého přítele Vladimíra Valáška, kde jsme – jak on říká – společně s přáteli pobačovali na lovecké chatě zvaná Megovka. Tvrdil mi, že našel loňské hnízdo čápa černého. Když mně ale řekl, kde se hnízdo nachází, myslel jsem si, že si ze mne dělá legraci, neboť v loňském roce jsem v bezprostřední blízkosti tohoto místa prošel nejméně dvakrát!
Zima roku 2005 se protáhla téměř až do konce března, ale hned na počátku dubna se objevil nad knížecím lesem černý čáp. Od 10. dubna si začal sám samec loňské hnízdo přistavovat. To bylo na dubu, ve vidlici tří silných větví, asi patnáct metrů nad zemí. I když by se fotografovat černé čápi na hnízdě dalo i ze země, vyhlédl jsem si nedaleký strom, který je asi patnáct metrů od stromu z hnízdem. Kvůli světlu budu muset fotografovat až v odpoledních hodinách. Nemám z toho zrovna dvakrát velkou radost, ale do hnízda je bohužel nejlépe vidět ze západní strany.
Dne 15. dubna byli na hnízdě již oba ptáci. Celý květen jsem se nešel ke hnízdu vůbec dívat. Jen poslední květnovou neděli v podvečer, kdy jsem Pavlovi pomáhal dávat seno do mandelů, jsem se z dálky pomocí triedru díval na samici sedící na hnízdě. Fotografovat černé čápi jsem se rozhodl až v polovině července. Jako pomůcku jsem si vzal osm metrů dlouhý žebř. Ten jsem opřel o strom, který jsem si předem vyhlédl. Starý pták na hnízdě nebyl. Vylezl jsem co nejvýše na žebř, přehodil přes sebe maskovací síť. Na hnízdě byli čtyři již opeření mladí čápi. Přes okolní stromy se do hnízda nedostávaly téměř žádné sluneční paprsky. Světelné podmínky byly na draka. Přesto jsem na žebři vydržel něco přes hodinu. Mladí ptáci byli již dost velcí a bylo vidět, že se starých ptáků jen tak nedočkám. Pořídil jsem několik obrázků mladých čápů na hnízdě a fotografování ukončil. Vzhledem k tomu, že v blízkém okolí nebyl strom, na který bych bez obtíží vylezl, zhotovil si kryt a úspěšně tak fotografoval černé čápy na hnízdě, rozhodl jsem se, že k fotografování černých čápů si budu muset najít jiné hnízdo, byť bude o několik desítek kilometrů dál.
A tak v červnu roku 2006, se mi ozvali dva kamarádi, že mají ve svých revírech hnízda černých čápů, která jsou jen osm, respektive deset metrů nad zemí. Vzhledem k tomu, že lokalitu na Hodonínsku jsem znal více než na Žďársku, rozhodl jsem se pro okolí Bzence. Poprvé jsem společně s revírníkem a kamarádem Petrem Korvasem přišel ke hnízdu v sobotu 24. června v pravé poledne. Po příchodu ke hnízdu jsme spatřili starého ptáka, který stál na okraji hnízda. Až když jsme přišli do jeho těsné blízkosti, tak odlétl. Ze země bylo vidět, že na hnízdě, které si čápi postavili na poslední větvi dubu v borovicovém hájku jsou čtyři bílá čapí mláďata. U jednoho stromu jsem si na zemi zhotovil kryt. Na hnízdo bylo dobře vidět. Krásně slunečné počasí dávalo naději na krásné obrázky. I když jsem měl na Canonu teleobjektiv Sigma 50-500 mm, chtělo by to být ještě blíž, než oněch asi sedmnáct metrů. Pokud bych si ale kryt zhotovil blíž, tak bych se dostal příliš pod hnízdo, a to by nebylo dobré. Čekal jasem nakonec do čtyř hodin odpoledne a starých čápů jsem se nedočkal. Když jsem projížděl Bzencem, tak nad městečkem kroužil starý černý čáp. Následující den jsem spolu s Petrem přijel ke hnízdu v devět hodin dopoledne. Starý pták opět seděl na okraji hnízda. I tentokrát odletěl. V minulosti, kdy jsem také našel hnízdo černých čápů, tak starý pták po příchodu pod hnízdo neodlétl a zůstal na něm.
Je čtvrt na jedenáct, když přes kryt maskovací sítě slyším jakési zvuky, které vydává starý černý čáp a vzápětí na to obrovský šum jeho letek, jak prolétl někde kolem mne ke hnízdu. Dívám se směrem ke hnízdu, ale starého ptáka nikde nevidím. Všechna čtyři mláďata stojí. Čáp musí být někde na okolním stromě, já jej ale stále nevidím. Čekám asi půl hodiny, když se s jakýmsi kvakotem konečně objevuje starý pták na hnízdě. Zaostřuji fotoaparát a pořizuji první obrázky. Čáp ale nekrmí. Asi po pěti minutách seskakuje z hnízda a odlétá. Po půl hodině se opět objevuje na hnízdě. Tentokrát jsem jej vůbec neslyšel letět. Pořizuji další obrázky. Ani nyní však starý pták nekrmí mláďata. Asi po deseti minutách vidím, jak se připravuje k odletu. Pozoruji ho, jak seskakuje z hnízda, ale nevidím jej nikde letět. No tak kde je! Stále pozoruji hnízdo s mláďaty. Až asi po více jak půl hodině vidím za hnízdem hlavu starého ptáka. Co tam dělá a na čem je? Jsou dvě hodiny odpoledne a u hnízda se stále nic neděje. Rozhoduji se, že pro dnešek končím. Vylézám z krytu a přicházím pod hnízdo. Najednou ze suché větve, která je za hnízdem odlétá starý pták. No tak tady jsi byl celou tu dobu. Nyní mě napadá myšlenka, že bych pro příští dny mohl změnit stanoviště k fotografování. Už vidím i strom, který je o něco blíže k hnízdu. Ve výšce asi čtyř metrů by se dal zhotovit kryt. Svůj záměr sděluji Petrovi, který mě slibuje, že do konce příštího týdne mi ke stromu přiveze nějaký žebř a zhotoví ve vidlici stromu nějaké sedátko. Z tohoto důvodu nechávám v lese u stromu ležet maskovací síť.
Je 5. července, čtvrt na šest a já odjíždím k Bzenci. Již od samého rána svítí slunce. Po hodině jízdy přicházím ke hnízdu. U stromu, tak jak jsme se předem s Pavlem domluvili, stojí žebř s maskovací sítí. Ukrývám se pod síť a hledám stále tu nejvhodnější polohu k fotografování. No, nebude to nic moc. Mláďata mají již peří na křídlech. Je za pět minut sedm a na hnízdo poprvé za mé přítomnosti přilétá starý pták. Za ohromného pískotu a štěbetu mláďat vyvrhuje do hnízda potravu. Světelné podmínky nejsou ještě příliš dobré, proto nefotografuji. Ani ne po dvou minutách odlétá. V krytu u hnízda zůstávám do půl jedné. Za tu dobu přilétají ptáci s potravou ještě třikrát. Přilétají po hodině, jindy téměř po dvou hodinách. Jednou si po příletu ke hnízdu sedl čáp na větev u hnízda a mladí ptáci štěbetali tak nahlas, že mě to připadalo jako na nějaké husí farmě. Ve dvou případech po odletu z hnízda si sedl černý čáp o několik metrů dál na suchou větev a asi pět minut zde setrval. Poté odlétl. Na hnízdě se staří ptáci vůbec nezdržovali a po vyvržení potravy bezprostředně odlétli.
Než jsem však poprvé fotografoval černé čápi u hnízda, tak jsem je v minulosti fotografoval v knížecím lese u vody, kde si obstarávali potravu. Zde se k vodní hladině počátkem září slétávali černí čápi s širokého okolí. Rybníček, který byl od jara plný vody, se koncem léta nedal nazvat nijak než větší kaluž, Zde jsem si vždy koncem léta zhotovoval na břehu kryt. Ten mně sloužil k fotografování ledňáčků říčních a volavek popelavý a černých čápů. Do krytu jsem musel chodit ještě před pátou hodinou ranní. Ještě za úplné tmy. Pokud jsem se opozdil, po příchodu z vodní hladiny odlétlo již několik volavek a čápů. Poté se většinou již nevraceli. Po usazení v krytu jsem chvíli poslouchal puštíky obecné, které nebylo možné ráno v lese neslyšet. Kolikrát ani ne po pěti minutách se najednou ozvalo tiché „pl“. To bezhlučně přistála do mělké vody první volavka popelavá. Během dalších deseti minut přilétly další. Až poté přilétali černí čápi. Jednou jsem také takto seděl brzy ráno v krytu u vody. Přes kryt jsem pozoroval volavky. Bylo asi čtvrt na šest. ještě poměrná tma. Najednou se ozval velký hluk. Do krytu se mi dostal takový průvan, že jsem si myslel, že mi ho odnese. To najednou přilétlo patnáct černých čápů. Většinou se jednalo o mladé ptáky. Zpočátku chodili volavky i čápi kolem krytu ani ne na dva metry. Kryt jsem vždy zdokonalil tím, že na maskovací síť jsem naházel vysokou trávu a lebedu, která rostla kolem. S přibývajícím světlem ptáci přeci s o něco větším respektem chodili o kousek dál. Černí čápi lovili tak, že chodili ve vodě a svými zobáky chňapali pod hladinou. Když se jim podařilo chytit větší rybu, než byli schopni pozřít, no to bylo křiku. Volavky a čápi jsem fotografoval od čtyř metrů dál. To jsem ale musel vydržet až do půl osmé, kdy i na vodní hladinu dopadali první paprsky ranního slunce. Ve čtvrt na devět u vody v knížecím lese nebyl již ani jeden pták.