Tetřívek nenávratně mizí z řídkých remízků, okrajů lesů, z vřesovišť, mokrých luk, pasek, rozptýlených lesních porostů, rašelinišť, okrajových polí. Jeho přirozené prostředí je čím dál tím více narušováno bezohledností člověka a jeho neadekvátními zásahy do biotopů tohoto drobného přenádherného kura. Je také s podivem, že tam, kde se člověk posléze snaží uvést věci „do pořádku“ obnovou jeho původního životního prostředí vytvářením remízků, či zachováním mokřadu, se tetřívek v drtivé většině nevrací a jakoby neakceptuje „pomocnou ruku“, podanou umoudřelým hospodářem. O to více je nutno tohoto pestrobarevného pernatého tvora chránit a dopřát mu klidu pro jeho rozmnožení.
Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) patřící do řádu hrabavých, čeledi tetřevovitých, je stálý, polygamní pták. Kohoutkův „šat“ je černý s modrým leskem, křídlo je zdobené bílou páskou (zrcadlem). Nad očima má červeně zbarvené zduřeniny (poušky), ocas je výrazně prodloužen, okrajová pera jsou zatočena do tzv. lyry. Tetřeví samice je rezavě hnědá, tmavě kropenatá s ocasem jen mírně vykrojeným. Dospělý kohoutek měří 60 až 65 cm s rozpětím křídel 130 cm, maximum jeho hmotnosti je 1,8 kg. Slípka je podstatně menší, hmotnost se pohybuje v rozmezí od 0,75 do 1 kg. Strhující je tetřívčí tok, který začíná již počátkem března, vrcholí v dubnu a doznívá s prvními květnovými dny. Samci tokají na společných tokaništích, kde od časného rána třepou spuštěnými křídly (pšoukají), posléze „bublají“ vysokým hlasem, obhajujíce obsazenou část tokaniště. Čepýří se, do široka rozevírají svůj lyrovitý tatrč a natahují hlavu k zemi. Jestliže se přiblíží jeden k druhému, dochází k srdnatým soubojům. Tetřívčí tok, na rozdíl od tetřevího, probíhá pouze na zemi. Slepice snáší v květnu až červnu obvykle šest až dvanáct hnědě až rezavě kropenatých vajec do jednoho hnízda, ukrytého ve vřesu či pod kořeny stromů. Na nich pak sedí 25 – 28 dní do vylíhnutí kuřat. Ta jsou neuvěřitelně čiperná a samostatná. Brzy se naučí létat a záhy hřadují na stromech společně s matkou. Dospívají v prvním roce života, živí se zprvu jen hmyzem a měkkýši, posléze převládají spíše složky přízemní vegetace. Hlavní potravu pak tvoří pupeny, listí, jehnědy bříz, olší, osik, lesní bobule, semena, zelené části rostlin. Závěrem bych chtěl podotknout, že i přes omezení odstřelu tetřívka (střílí se, nebo by se měli střílet jen starší kohouti, jež neskýtají záruku zdárného rozmnožování) je stav tohoto druhu u nás na pováženou. Proto je třeba veškeré ochrany k udržení a snad i ke zvýšení populace onoho nádherného, užitečného a nepostradatelného kura.
