Vzácný host z nejzazšího severu
V obrovských, zdánlivě pustých oblastech arktické tundry, kde končí les a začíná říše věčného ledu a sněhu, žije jeden z nejodolnějších a nejméně prozkoumaných pěvců naší planety – čečetka bělavá (Acanthis hornemanni). Tento malý pták z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae) je blízkou příbuznou naší běžnější čečetky zimní, od níž se liší světlejším, jakoby ojíněným vzhledem. Její život je spjat s extrémními podmínkami severu a její výskyt jižněji, včetně České republiky, je vzácným a nepravidelným jevem, spojeným především se zimními invazními lety. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), by se poslední zimující nebo protahující ptáci měli již vracet na svá vzdálená arktická hnízdiště.
„Ojíněná“ čečetka: Podrobný popis a obtížné určování
Určení čečetky bělavé, zejména jejího euroasijského poddruhu exilipes, patří k největším výzvám evropské terénní ornitologie. Je velmi podobná běžnější čečetce zimní (Acanthis flammea) a mnoho znaků se překrývá nebo je variabilních. Je nezbytné posuzovat kombinaci více znaků a ideálně mít kvalitní pozorování nebo fotografie.
Extrémní domov v Arktidě: Areál rozšíření a biotop
Čečetka bělavá je ptákem nejzazšího severu s cirkumpolárním rozšířením. Hnízdí v arktické tundře, často severněji než čečetka zimní, v oblastech za polárním kruhem. Obývá bezlesou tundru s nízkými porosty vrb a zakrslých bříz, kamenité svahy, říční údolí v tundře a okraje ledovcových polí.
Neseverské výlety: Migrace a irupce
Je částečně tažná a vysoce invazní (iruptivní). Zatímco některé populace (zejména větší poddruh hornemanni) mohou zůstat v blízkosti hnízdišť i v zimě, většina ptáků poddruhu exilipes se na zimu stahuje poněkud jižněji, obvykle do pásma severských lesů (tajgy), kde nacházejí potravu na břízách a olších.
Její pohyby jsou však velmi nepravidelné a závisí na úrodě semen v Arktidě a subarktidě. V letech s bohatou úrodou zůstávají ptáci severněji. Pokud však dojde k neúrodě semen břízy a dalších rostlin, podnikají čečetky bělavé (spolu s čečetkami zimními) invazní lety daleko na jih, do mírného pásma. Tyto irupce nejsou každoroční a jejich síla se liší. Během nich se mohou dostat až do střední Evropy. Invaze vrcholí obvykle na podzim a v zimě (říjen–březen).
Život v hejnech: Chování a ekologie
Mimo hnízdní období je čečetka bělavá velmi společenská. Tvoří hejna, která se často mísí s hejny čečetek zimních. Jsou to aktivní ptáci, kteří tráví většinu času hledáním potravy. Velmi obratně šplhají po tenkých větvičkách a často visí i hlavou dolů, aby se dostaly k semenům v jehnědách bříz a olší nebo v plodenstvích plevelů. Potravu sbírají i na zemi. Jsou známé svou krotkostí a malou plachostí, zejména během zimních invazí. Jsou dokonale přizpůsobené extrémnímu arktickému chladu.
Hnízdní biologie: Teplo z peří a srsti
Hnízdí na zemi nebo nízko nad zemí (do 1–2 m) v nízkém keři (zakrslá vrba, bříza), v trsu trávy nebo ve skalní štěrbině. Samice staví úhledné, hluboké a velmi dobře izolované miskovité hnízdo z jemných větviček, travin, kořínků a mechu. Výstelka je obzvláště bohatá a tvoří ji zvířecí srst (např. soba polárního, zajíce běláka) a velké množství peří (často bílého peří bělokura). Snůška čítá 4–6 (někdy 3–7) světle modrých nebo nazelenalých vajíček s červenohnědými skvrnkami. Inkubace trvá 10–12 dní a sedí převážně samice, kterou samec krmí. Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí po cca 12–14 dnech.
Potrava: Semena severu
Potrava je téměř výhradně rostlinná, tvořená drobnými semeny. Klíčovou roli hrají semena břízy (zakrslé druhy i stromovité) a olše. Dále konzumují semena různých travin, ostřic, bylin (šťovíky, ptačinec, merlíky) a jehličnanů (v malé míře). Pouze v létě, v době krmení mláďat, doplňují potravu drobným hmyzem (mouchy, komáři, housenky) a pavouky.
Status v České republice: Vzácný zimní návštěvník
Čečetka bělavá v České republice nehnízdí. Je zde pouze vzácným a nepravidelným zimním hostem a protahujícím migrantem, jehož výskyt je vázán na invazní roky. Všechna naše pozorování se týkají poddruhu A. h. exilipes.
Ochrana a ohrožení: Hrozby v Arktidě?
Celosvětově je čečetka bělavá díky obrovskému areálu rozšíření a předpokládané velké populaci hodnocena IUCN jako málo dotčený (LC) druh. Nejsou známy žádné bezprostřední vážné hrozby. Dlouhodobým potenciálním rizikem však mohou být změny klimatu, které výrazně ovlivňují citlivé arktické ekosystémy, mohou měnit vegetaci tundry, dostupnost potravy (semen) a podmínky pro hnízdění. V České republice je jako vzácný host chráněna zákonem. Její výskyt je předmětem faunistického zájmu a ornitologických pozorování, zejména v kontextu studia invazních pohybů a problematiky určování a taxonomie čečetek.
Taxonomická poznámka: Systematika a taxonomie čečetek (rody Acanthis a Carduelis) je složitá a stále diskutovaná. Názory na to, zda jsou čečetka zimní (flammea), čečetka tmavá (cabaret) a čečetka bělavá (hornemanni) samostatné druhy nebo poddruhy jednoho široce pojatého druhu, se mezi odborníky liší.
Závěr
Čečetka bělavá je fascinující pták, dokonale přizpůsobený životu v drsných podmínkách vysoké Arktidy. Její světlejší, „ojíněný“ vzhled ji odlišuje od běžnější čečetky zimní, i když určení v terénu může být velmi náročné. Pro ornitology v České republice představuje vzácného a nepravidelného zimního hosta, jehož výskyt je spojen s nepředvídatelnými invazními lety řízenými dostupností potravy v její daleké domovině. Každé pozorování tohoto severského nomáda je tak malou ornitologickou událostí a připomínkou dynamiky a propojenosti ptačích populací napříč kontinenty.
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following