Sýkora parukářka (Parus cristatus) je menší než vrabec, s nápadnou černo-bílou chocholkou na temeni. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Hnízdo si staví ve stromových dutinách, někdy si i sama vydlabává dutinu ve ztrouchnivělém dřevě.

Je o něco menší než vrabec, dorůstá 12-13 centimetrů, v rozpětí křídel měří 17-20 centimetrů a váží od 10 do 13 gramů. Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná. Vábení zní nejčastěji jako „cicigyrrrr“ nebo „gyrrrr“. Zpěv je tichý, cvrčivý.

Prostředí

Na severu je sýkora parukářka přísně vázána na jehličnaté lesy, jen zřídka žije v lesích smíšených. Jihoevropská rasa žije i v lesích listnatých. Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.

Rozmnožování

Sýkora parukářka má většinou jen jednu snůšku v dubnu a květnu, na 6 až 7 vajíčkách sedí 13 až 15 dní, mláďata zůstávají v hnízdě 17 až 19 dní. Hnízdí někdy v hnízdech veverek a velkých dravců, jen málokdy v ptačích budkách. Tam, kde jsou vyvěšovány budky pro sýkory, osídluje je především koňadra a parukářka mizí.

Potrava

Sýkora parukářka loví hmyz a pavouky, v zimě konzumuje i potravu na krmítkách.

Rozšíření

Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a Jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.

Je stálá a vázaná především na jehličnaté lesy, může se však vyskytovat také v lesích smíšených či v parcích a zahradách s porosty jehličnanů.

V České republice hnízdí až po nadmořskou výšku 1700 m n. m., a to v počtu 250-500 tisíc párů. Její populační trend je stabilní.