Sýkora azurová (Cyanistes cyanus)

Úvod

Sýkora azurová (Cyanistes cyanus) je malý pěvec z čeledi sýkorovitých (Paridae). Je to blízce příbuzný druh známější sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus), se kterou se v oblastech společného výskytu může i křížit. Vyznačuje se nápadným, převážně bílým a světle modrým (azurovým) zbarvením, které ji odlišuje od většiny ostatních evropských sýkor. Její domovinou je Asie a nejvýchodnější okraj Evropy; ve zbytku Evropy, včetně České republiky, je pouze velmi vzácným a nepravidelným hostem (zatoulancem).

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Sýkorovití (Paridae)
• Rod: ¹ Cyanistes (někdy řazen do rodu Parus)
• Druh: Sýkora azurová (Cyanistes cyanus)

Popis a určování

• Velikost: Podobná sýkoře modřince, délka těla 12–13 cm, hmotnost kolem 10–13 g.
• Zbarvení: Velmi charakteristické. Hlava je převážně bílá, s tmavým modročerným proužkem táhnoucím se přes oko dozadu k šíji (užší a méně výrazný než u modřinky). Temeno je světle modré až bělavé (u některých poddruhů zcela bílé). Hřbet, křídla a ocas jsou modré. Křídla mají výrazné bílé pásky (krovky) a široké bílé lemy letek (zejména terciárních). Ocas je poměrně dlouhý, modrý s výraznými bílými vnějšími rýdovacími pery. Spodina těla je čistě bílá, někdy s malou tmavou skvrnkou uprostřed břicha. Chybí jakékoli žluté nebo zelené tóny typické pro sýkoru modřinku.
• Pohlavní dimorfismus: Minimální, samec může mít o něco jasnější modré zbarvení než samice.
• Mláďata: Jsou celkově matnější, bílé partie mohou mít šedavý nebo našedlý nádech.
• Zobák: Krátký, kuželovitý, tmavý.
• Záměna:
  • Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus): Nejčastější možnost záměny, ale modřinka má žlutou spodinu těla, zelenavý hřbet a odlišný vzor na hlavě (široký tmavý pruh přes oko spojený s tmavým podbradkem a límcem).
  • Kříženec („Pleskeho sýkora“, Cyanistes × pleskei): Hybrid mezi sýkorou azurovou a modřinkou. Vykazuje smíšené znaky obou druhů – může mít např. bílou spodinu s proměnlivým množstvím žluté, zelenavý nádech na hřbetě, nebo hlavu se vzorem přechodným mezi oběma druhy. Identifikace může být obtížná.

Rozšíření a biotop

• Areál rozšíření: Hnízdí v pásmu od východního Běloruska a západního Ruska přes Sibiř, Kazachstán, Kyrgyzstán, severní Čínu až po Mandžusko a Mongolsko.
• Biotop: Obývá především listnaté a smíšené lesy mírného a subarktického pásma. Dává přednost vlhčím biotopům, jako jsou lužní lesy, břehové porosty řek a jezer (zejména s vrbami, topoly, břízami), ale i ovocné sady, parky a křovinaté porosty. V některých oblastech obývá i rákosiny. Je méně vázaná na staré dubové lesy než sýkora modřinka.
• Status: Převážně stálý a přelétavý pták. Severní populace však mohou v některých letech podnikat výraznější, tzv. iruptivní (invazní) přesuny na jih a západ, zejména v reakci na tuhé zimy nebo nedostatek potravy. Právě během těchto irupcí se může vzácně objevit i ve střední a západní Evropě.

Výskyt v České republice

Sýkora azurová je v České republice považována za extrémně vzácného zatoulance. Existuje jen velmi málo potvrzených pozorování, která jsou obvykle spojena s výše zmíněnými invazními pohyby z východu, a to převážně v podzimním a zimním období. Nejedná se o pravidelně hnízdící ani zimující druh. Každý výskyt je pečlivě posuzován Faunistickou komisí ČSO.

Chování a potrava

• Aktivita: Je to živý a čilý pták, podobně jako jiné sýkory. Při hledání potravy šplhá po větvích, často visí hlavou dolů.
• Potrava:
  • V hnízdním období se živí hlavně hmyzem (zejména housenkami motýlů, mšicemi) a pavouky, kterými krmí i mláďata.
  • Mimo hnízdní období tvoří významnou část potravy semena (slunečnice, semena stromů), bobule a jiné rostlinné části. V oblasti svého přirozeného výskytu navštěvuje i krmítka.
• Sociální chování: V době hnízdění žije v párech a je teritoriální. Mimo hnízdní období se často sdružuje do menších skupinek nebo se připojuje ke smíšeným hejnům jiných druhů sýkor (v oblastech společného výskytu i se sýkorou modřinkou) a dalších drobných pěvců.
• Hlas: Hlasové projevy jsou podobné sýkoře modřince, ale mohou se lišit v tónu nebo rytmu. Zahrnují různé „tsi-tsi-tsi“ nebo „sirrr“ zvuky a typické sýkoří švitoření. Zpěv je série vysokých tónů, rovněž podobný zpěvu modřinky.

Hnízdění

• Období: Hnízdí jednou ročně, od dubna do června.
• Hnízdo: Staví v přirozených dutinách stromů, starých dutinách datlů, štěrbinách ve skalách nebo zdech, někdy obsadí i ptačí budku. Hnízdo staví převážně samice. Je to miskovitá stavba z mechu, trávy, zvířecí srsti a vlny, vystlaná jemnými chlupy a peřím.
• Snůška: Obvykle 7–11 (někdy i více) bílých vajec s jemnými červenohnědými skvrnkami.
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu asi 13–14 dnů. Samec ji během sezení krmí.
• Mláďata: Jsou krmivá (altriciální), krmí je oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku asi 16–20 dnů.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern). Druh má velmi rozsáhlý areál rozšíření a velkou populaci, která je považována za stabilní.
• Ohrožení: Lokálně může být ohrožena ztrátou vhodných biotopů (např. kácení starých listnatých a lužních lesů). V oblastech společného výskytu může hybridizace se sýkorou modřinkou představovat určitý faktor ovlivňující genetickou čistotu populace.
• Ochrana v ČR: Jako velmi vzácný zatoulanec nepodléhá v ČR specifickým ochranářským programům. Je chráněna obecně v rámci zákonů na ochranu ptactva.

Zajímavosti a hybridizace

• Její nápadné zbarvení ji činí jednou z nejatraktivnějších sýkor palearktické oblasti.
• Výskyty v Evropě mimo její stálý areál jsou vždy ornitologickou událostí.
• Schopnost křížit se se sýkorou modřinkou je zajímavým příkladem neúplné reprodukční izolace mezi blízce příbuznými druhy. Hybridní jedinci („Pleskeho sýkora“) mohou být plodní, což vede ke vzniku přechodových populací v kontaktních zónách.

Sýkora azurová je krásný a pro evropské pozorovatele exotický druh sýkory, jehož občasné zatoulání do naší přírody představuje vzácnou příležitost k pozorování.