Velikost

Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Cvrčilkovití (Locustellidae) – Nedávno vyčleněna z čeledi pěnicovitých (Sylviidae)
• Rod: Cvrčilka (Locustella)
• Druh: Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides)

Popis:

Cvrčilka slavíková je středně velký pták z rodu cvrčilek, o něco větší a robustnější než její příbuzná cvrčilka zelená nebo říční. Dorůstá délky 13–14 cm a váží 12–21 gramů. Její zbarvení je poměrně jednotné a nenápadné, což jí poskytuje dokonalé maskování v jejím životním prostředí. Svrchní strana těla, včetně hlavy a křídel, je teplě hnědá až červenohnědá, bez výraznějšího proužkování či skvrnění (na rozdíl od jiných cvrčilek). Spodina těla je světlejší, bělavá nebo našedlá, s hnědavým nádechem na bocích a hrudi. Nad okem může být patrný nevýrazný světlejší proužek. Charakteristické jsou dlouhé, načechrané spodní krovky ocasní, které jsou světle hnědé. Ocas je poměrně dlouhý a na konci zaoblený. Zobák je špičatý, tmavý s narůžovělou bází spodní čelisti. Nohy jsou světle hnědé. Pohlaví se zbarvením neliší. Od podobného rákosníka obecného ji lze odlišit jednotnějším hnědým zbarvením bez tmavších proužků na hlavě, robustnější postavou a zaobleným ocasem.

Hlas:

Nejcharakterističtějším projevem cvrčilky slavíkové je její zpěv. Jedná se o monotónní, mechanicky znějící „cvrčení“ nebo bzučení, které připomíná zvuk vzdáleného šicího stroje nebo hmyzu. Je to dlouhý, souvislý trylek s konstantní výškou tónu, který může trvat desítky sekund i déle. Oproti zpěvu cvrčilky zelené je tento trylek obvykle hlubší, méně sykavý a nemá tak „břichomluvecký“ charakter (je snazší lokalizovat zpívajícího ptáka). Samec zpívá nejčastěji z vrcholků rákosových stébel nebo z keřů v rákosí, a to jak ve dne, tak (a to velmi často) v noci. Zpěv slouží k označení teritoria a lákání samic. Kromě zpěvu vydává i krátké, ostré kontaktní nebo varovné zvuky jako „čit“ nebo „ček“.

Výskyt a prostředí:

Cvrčilka slavíková je druhem vázaným na rozsáhlé, husté a zapojené porosty rákosu, orobince a vysokých ostřic, obvykle na okrajích stojatých nebo pomalu tekoucích vod (rybníky, jezera, mokřady, slepá ramena). Preferuje starší, husté porosty, často s příměsí keřovitých vrb a s vrstvou stařiny (odumřelých rostlinných zbytků) u báze. Může se vyskytovat i v sušších částech rákosin dále od otevřené vody. Je závislá na velkých, nenarušených plochách tohoto biotopu. Hnízdí nesouvisle v mírném pásmu Evropy (hlavně střední, jižní a východní) a v západní a střední Asii. Je tažným druhem, zimuje v subsaharské Africe, převážně východně od řeky Niger. Na hnízdiště přilétá v dubnu a odlétá od srpna do září. V České republice je cvrčilka slavíková nepříliš hojným a lokálně hnízdícím druhem. Její výskyt je soustředěn do oblastí s rozsáhlými rákosinami, především v rybničních pánvích (jižní Čechy, jižní Morava – např. Lednické rybníky, oblast soutoku Moravy a Dyje), v Polabí a Poodří.

Potrava a lov:

Živí se především hmyzem (např. dvoukřídlí, jepice, chrostíci, brouci, malé vážky) a jeho larvami, pavoukovci a v menší míře i drobnými měkkýši. Potravu sbírá velmi nenápadně, prolézáním a šplháním nízko v husté vegetaci, těsně nad vodou nebo zemí. Jen zřídka je vidět při sběru potravy na otevřenějších místech.

Chování:

Je to extrémně skrytě žijící a plachý pták. Většinu času tráví hluboko v hustém porostu rákosí a je velmi obtížné ji spatřit, pokud zrovna nezpívá z vyvýšeného místa. Pohybuje se obratně, ale nenápadně, prolézáním hustou spletí stébel, často připomíná spíše myš než ptáka. Je velmi neochotná létat. Pokud je vyplašena, obvykle jen krátce přeletí nízko nad vegetací přímým, poněkud třepotavým letem a okamžitě opět zapadne do hustého krytu. Samec v hnízdní době obhajuje teritorium zpěvem.

Hnízdění a rozmnožování:

Hnízdní období začíná v květnu. Hnízdo staví oba partneři (nebo převážně samice) nízko (10–50 cm) nad zemí nebo vodou, hluboko v hustém porostu starého rákosí nebo ostřic. Je to poměrně hluboká, miskovitá stavba, pečlivě spletená ze suchých listů rákosu, trav a ostřic, vystlaná jemnějším rostlinným materiálem. Samička snáší 3–6 (nejčastěji 4–5) bělavých nebo narůžovělých vajíček s jemnými rezavými nebo šedofialovými skvrnkami. Na inkubaci, která trvá 12–14 dní, se pravděpodobně podílejí oba rodiče. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po dalších 12–15 dnech, často ještě ne zcela vzletná, a rozlézají se do okolní vegetace, kde jsou rodiči dále krmena. Většinou hnízdí jednou ročně.

Ochrana a ohrožení:

Celosvětově je cvrčilka slavíková podle IUCN hodnocena jako málo dotčený (LC) druh. V Evropě je však její populace považována za zmenšující se a v mnoha zemích je ohrožena. V České republice je zařazena v Červeném seznamu ptáků ČR (2017) v kategorii zranitelný (VU). Hlavní hrozby pro tento druh souvisí s jeho úzkou vazbou na specifický biotop:

• Ztráta a degradace biotopu: Odvodňování mokřadů, likvidace a fragmentace rozsáhlých rákosin, zarůstání rákosin dřevinami (sukcese).
• Nevhodné hospodaření: Kosení nebo vypalování rákosin v nevhodnou dobu (zejména na jaře a v létě), příliš velkoplošné zásahy, které narušují strukturu porostu, nevhodný vodní režim (rychlé změny hladiny, dlouhodobé zaplavení nebo vyschnutí).
• Znečištění vod: Může ovlivnit dostupnost hmyzí potravy.

Ochranná opatření musí být zaměřena na zachování a obnovu rozsáhlých, kvalitních rákosových a ostřicových porostů, zajištění vhodného vodního režimu a omezení rušivých zásahů v hnízdní době. Důležitý je také management, který udržuje mozaiku různě starých porostů a zabraňuje jejich degradaci nebo zarůstání dřevinami.

Závěr:

Cvrčilka slavíková je typickým, i když velmi nenápadným obyvatelem rozlehlých rákosin. Její přítomnost prozrazuje především charakteristický monotónní zpěv, který se nese mokřadní krajinou během jarních a letních nocí a dní. Její silná specializace na specifický a ohrožený typ biotopu ji činí zranitelnou vůči změnám v krajině a vyžaduje cílenou ochranu jejích životních podmínek.

Význam