Velikost

Datel černý (Dryocopus martius)

Zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Datel (Dryocopus)
• Druh: Datel černý (Dryocopus martius)

Popis: Datel černý je naším největším zástupcem čeledi datlovitých a zároveň největším evropským datlem vůbec, dosahuje přibližně velikosti vrány (délka těla 45–57 cm, rozpětí křídel 64–73 cm). Je naprosto nezaměnitelný svým vzhledem. Jak jeho jméno napovídá, jeho opeření je téměř celé matně černé. Jedinou výjimkou je zářivě červené zbarvení na temeni hlavy. Rozsah této červené „čepičky“ se liší podle pohlaví: samec ji má rozsáhlou, táhnoucí se od kořene zobáku až po zátylek, zatímco samice má červenou skvrnu výrazně menší, omezenou pouze na zadní část temene (týl). Dalším nápadným znakem je velmi silný, dlouhý (4–6 cm) a dýkovitě zašpičatělý zobák, který má světlou barvu – bělavou, našedlou nebo až slonovinovou, s tmavší špičkou. Tento mohutný zobák je dokonalým nástrojem pro tesání do dřeva. Oči má datel černý poměrně malé, s nápadně světlou, bělavou nebo nažloutlou duhovkou. Nohy jsou silné, šedé, se čtyřmi prsty vybavenými ostrými drápy (dva prsty směřují dopředu, dva dozadu – tzv. zygodaktylní noha), které mu umožňují pevné uchycení na kmenech stromů. Tuhá a špičatá ocasní pera používá jako oporu při šplhání a tesání. Let datla černého je charakteristický – přímý, ale mírně vlnitý, s pomalejšími údery křídel než u menších druhů datlů; působí trochu těžkopádně a plaše.

Výskyt a prostředí: Datel černý obývá rozsáhlá území Evropy (od Francie a Skandinávie na východ) a mírného pásu Asie (přes Sibiř až po Japonsko a severní Čínu). V České republice je rozšířeným a poměrně běžným druhem, který se vyskytuje na většině území, od nížin až po horské oblasti (až do nadmořské výšky kolem 1300 m), všude tam, kde nachází vhodné lesní porosty. Je stálým druhem, což znamená, že u nás zůstává po celý rok a nemigruje. V posledních desetiletích jeho populace v ČR jeví spíše stabilní nebo mírně rostoucí trend a druh osídlil i některé menší lesní komplexy. Na jižní Moravě se vyskytuje v rozlehlejších lesích, jako jsou lužní lesy podél Moravy a Dyje, Ždánický les, Chřiby nebo Bílé Karpaty. Jeho životním prostředím jsou vzrostlé, starší lesy s dostatkem mohutných stromů. Může se jednat o lesy listnaté (zejména staré bučiny), smíšené i jehličnaté (borové, smrkové). Důležitá je pro něj přítomnost starých, odumírajících nebo poškozených stromů, které jsou zdrojem potravy, a zároveň dostatek silných, zdravých stromů (často s hladkou kůrou, např. buk) pro vytesání hnízdních dutin. Vyžaduje poměrně rozsáhlá teritoria.

Potrava a způsob obživy: Datel černý je převážně hmyzožravý, specializuje se na lov dřevokazného hmyzu a jeho larev. Hlavní a nejoblíbenější složkou jeho potravy jsou mravenci žijící ve dřevě, především velké druhy z rodu Camponotus (mravenec dřevokaz) a také rodů Lasius a Formica, včetně jejich larev a kukel. Dále požírá larvy brouků žijících pod kůrou a ve dřevě (tesaříků, kůrovců, krasců), které aktivně vyhledává. Potravu získává charakteristickým silným tesáním a sekáním do dřeva svým mohutným zobákem. Dokáže odštípat i velké kusy dřeva a kůry, aby se dostal ke kořisti ukryté hluboko uvnitř kmene nebo pod kůrou. Jeho činnost zanechává na stromech typické, často velké a hluboké otvory, štěrbiny a záseky, které jsou nezaměnitelným znakem jeho přítomnosti v lese. V menší míře může konzumovat i jiné bezobratlé, příležitostně i bobule nebo stromovou mízu.

Chování: Je to poměrně plachý a ostražitý pták, kterého je často snazší slyšet než vidět. Jeho přítomnost v lese nejčastěji prozradí jeho hlasité a daleko slyšitelné zvukové projevy. Za letu vydává hlasité, zvučné, mírně klesající volání „klee-eh“ nebo „kliéé“. Při vzrušení nebo jako varování se ozývá sérií ostrých, pronikavých výkřiků „kri-kri-kri-kri“. Dalším typickým projevem je bubnování do rezonujících suchých kmenů nebo silných větví. Jeho bubnování je velmi hlasité, dunivé a pomalejší než u jiných druhů datlů, trvá asi 2–3 sekundy a zní trochu jako krátká dávka z kulometu. Používá ho k označování teritoria a ke komunikaci s partnerem. Datel černý je teritoriální po celý rok. Pro hnízdění a nocování si tesá velké dutiny ve stromech. Tím, že vytváří tyto prostorné dutiny (které sám často využije jen jednu nebo dvě sezóny a pak si vytesá novou), hraje mimořádně důležitou roli v lesním ekosystému. Stává se tzv. klíčovým druhem, neboť jím vytvořené dutiny následně využívá k hnízdění nebo úkrytu celá řada dalších druhů živočichů, které si samy dutinu vytesat nedokáží (např. sovy jako sýc rousný a kulíšek nejmenší, holub doupňák, kavka obecná, špaček obecný, některé sýkory, ale i savci jako netopýři, plchové, veverky nebo kuny).

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do června. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), probíhá vrchol toku, párování a intenzivní tesání nových hnízdních dutin. Páry jsou monogamní a často spolu zůstávají po mnoho let, někdy i po celý život. Hnízdní dutinu si tesají oba partneři (i když samec pravděpodobně více), což jim trvá 2 až 4 týdny. Dutina bývá umístěna vysoko (5–20 metrů) v kmeni mohutného, často zdravého stromu s hladkou kůrou (nejčastěji buku, ale i borovice, smrku, jedle, topolu). Má charakteristický, velký, oválný nebo téměř hranatý vletový otvor (cca 8×12 cm). Vnitřek dutiny není vystlán žádným materiálem, vejce jsou kladena přímo na vrstvu dřevěných třísek, které vznikly při tesání. Samice snáší 3–6 (nejčastěji 4–5) lesklých, čistě bílých vajec. Na jejich inkubaci se střídají oba rodiče po dobu 12–14 dní. O vylíhlá mláďata se také starají oba rodiče. Krmí je vyvrhováním potravy (hlavně mravenců a jejich kukel) z volete. Mláďata zůstávají v dutině poměrně dlouho, vylétají ve věku 24–28 dní. Rodina pak ještě několik týdnů zůstává pohromadě a rodiče mláďata dokrmují.

Tah: Datel černý je typickým stálým ptákem. Celý rok tráví ve svém hnízdním teritoriu nebo jeho bezprostředním okolí a nekoná žádné pravidelné migrace. Pouze mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují do okolí a hledají si vlastní volná teritoria, přičemž mohou překonat i vzdálenost několika desítek kilometrů.

Ochrana a ohrožení: V České republice je datel černý považován za běžný druh a jeho populace je v posledních desetiletích hodnocena jako stabilní nebo mírně rostoucí. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože není přímo ohrožen, jeho výskyt je závislý na kvalitě a struktuře lesních porostů. Hlavní potenciální hrozbou pro něj může být intenzivní lesní hospodaření, které vede k odstraňování starých, mohutných a odumírajících stromů. Ty jsou pro něj klíčové jak pro hnízdění, tak jako zdroj potravy (dřevokazný hmyz). Negativně může působit i přeměna přirozených smíšených a listnatých lesů na stejnověké jehličnaté monokultury s malou biodiverzitou. Pro jeho podporu je důležité ponechávání starých stromů, doupných stromů a části mrtvého dřeva v lesích a podpora přirozené struktury lesních porostů.

Závěr: Datel černý je impozantní a nepřehlédnutelný pták, který je skutečným symbolem starých, zachovalých lesů. Jeho schopnost tesat velké dutiny a specializace na dřevokazný hmyz z něj činí nejen fascinujícího obyvatele lesa, ale také mimořádně důležitý klíčový druh, který svou činností vytváří podmínky pro život mnoha dalších organismů. Jeho hlasité bubnování a charakteristické volání jsou nedílnou součástí zvukové kulisy našich lesů. Zachování vhodných lesních biotopů s dostatkem starých stromů je zásadní pro jeho dlouhodobé přežití a pro udržení celkové biodiverzity lesních ekosystémů.