Husice rezavá (Tadorna ferruginea)

Úvod

Husice rezavá je velký a velmi nápadný druh vrubozobého ptáka z čeledi kachnovitých, který svým vzhledem a některými znaky chování stojí na pomezí mezi kachnami a husami. Je nezaměnitelná díky svému převážně jasně rezavému opeření a světlé hlavě. Původně se vyskytuje především v jihovýchodní Evropě a rozsáhlých oblastech Asie, kde obývá stepní jezera a horské plošiny. V České republice byla historicky považována za vzácného zatoulance, avšak v posledních desetiletích jsou její pozorování stále častější a dochází i ke sporadickému hnízdění. Tento nárůst je však komplikován faktem, že se jedná o druh často chovaný v zajetí, a část pozorovaných ptáků tak mohou být uprchlíci z chovů.

Systematické zařazení:

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Rod: Husice (Tadorna)
• Druh: Husice rezavá (Tadorna ferruginea)

Popis:

• Velikost: Velký pták, velikostí mezi kachnou divokou a menší husou. Délka těla 61–67 cm, rozpětí křídel 120–145 cm. Hmotnost 0,9–1,6 kg. Má poměrně dlouhý krk a nohy, na zemi zaujímá vzpřímený, husám podobný postoj.
• Zbarvení: Převažující barvou těla je jasně rezavě oranžová až oranžovohnědá. Hlava a horní část krku jsou výrazně světlejší, krémově bílé nebo světle okrové.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si podobná, ale lze je rozlišit:
  • Samec: V hnízdním období má na krku u báze hlavy úzký černý kroužek (obojek). Mimo hnízdní období může být tento kroužek nevýrazný nebo zcela chybět. Hlava bývá sytěji okrová.
  • Samice: Černý krční kroužek vždy chybí. Obličej a strany hlavy bývají výrazněji bělavé, někdy téměř čistě bílé. Je o něco menší než samec.
• Letové znaky: V letu je velmi nápadná kresba křídel: velké bílé pole na přední části křídla (loketní a velké krovky) ostře kontrastuje s černými letkami (ručními i loketními). Mezi bílým polem a černými letkami je vidět lesklé zelené zrcátko (tvořené zadními loketními letkami). Kostřec a ocas jsou černé.
• Zobák: Středně dlouhý, černý.
• Nohy: Poměrně dlouhé, černé.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Přirozené rozšíření: Hnízdí především v jihovýchodní Evropě (např. pobřeží Černého moře, Řecko, Turecko), izolovaně v severozápadní Africe a pak v širokém pásu napříč stepními a polopouštními oblastmi Střední Asie až po Čínu a Mongolsko. Zimuje hlavně v Indii, jihovýchodní Asii, na Blízkém východě a v údolí Nilu.
• Habitat – Hnízdní: V přirozeném areálu preferuje otevřenou krajinu v blízkosti vodních ploch – stepní jezera (často slaná nebo brakická), přehradní nádrže, pomalu tekoucí řeky, vysokohorské plošiny s jezírky. Klíčová je pro ni dostupnost vhodných dutin pro hnízdění v okolí.
• Habitat – Mimo hnízdění: V zimě a na tahu využívá širší spektrum vodních ploch, včetně velkých jezer, ústí řek, pobřežních lagun, ale i zemědělské půdy (pastviny, pole).
• Výskyt v ČR: V České republice je její status komplexní. Historicky byla velmi vzácným zatoulancem. Od konce 20. století jsou pozorování stále častější a pravidelnější, a to po celý rok. Dochází i ke sporadickému, nepravidelnému hnízdění na různých místech republiky. Není však jasné, jaký podíl na těchto pozorováních a hnízděních má přirozená disperze a potenciální šíření areálu a jaký podíl tvoří jedinci uprchlí ze zoologických zahrad a soukromých chovů, kde je velmi oblíbená. V současnosti není považována za pravidelně hnízdící původní druh. V oblasti Břeclavi a jižní Moravy bývá pozorována nepravidelně, ale opakovaně, většinou jednotlivé páry nebo malé skupinky, a to především na velkých rybničních soustavách (Lednické rybníky, Pohořelické nádrže) a na Novomlýnských nádržích.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je převážně býložravá. Hlavní složku tvoří zelené části rostlin (trávy, byliny, vodní rostliny), které spásá na zemi podobně jako husy. Požírá také semena (včetně zrní na polích) a kořínky.
• Doplňková potrava: Svůj jídelníček doplňuje bezobratlými živočichy (hmyz a jeho larvy, měkkýši, korýši, červi), které sbírá na zemi nebo při procezování vody a bahna zobákem. Příležitostně může ulovit i drobné obratlovce (pulce, malé rybky).
• Způsob obživy: Potravu hledá jak pastvou na souši, tak procezováním a sběrem v mělké vodě nebo na bahnitých březích. Může se i potápět s hlavou a krkem pod vodou („panáčkovat“).

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne. Tráví hodně času na souši, kde se dobře pohybuje vzpřímenou chůzí. Výborně létá, let je rychlý a přímý, s pomalejšími údery křídel než u kachen, připomíná let husy. Dobře plave.
• Sociální chování: Vytváří velmi silné a trvalé párové svazky, páry často zůstávají spolu po celý rok. Mimo hnízdění se může sdružovat do menších skupin nebo (v jádrových oblastech výskytu) i do velkých hejn na nocovištích nebo místech s hojností potravy. Během hnízdění je pár silně teritoriální a agresivně brání okolí hnízda a později i vodí mláďata.
• Hlas: Je poměrně hlasitá. Ozývá se hlasitými, nosovými, troubivými nebo štěkavými zvuky, často opakovanými, připomínajícími husí kejhání, např. „aangh-aangh-aangh“ nebo „kark-kark“. Hlas samice bývá obvykle vyšší.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Má specifické hnízdní nároky – je dutinovým hnízdičem. Nejčastěji využívá opuštěné nory savců (lišky, jezevce, sviště), ale hnízdí i v přirozených skalních štěrbinách a dutinách, v dutinách stromů (pokud jsou dostatečně velké), pod kořeny, ve zříceninách, opuštěných budovách nebo dokonce ve stozích slámy. Nepostaví si vlastní noru ani hnízdo z větví.
• Hnízdo: Samice pouze vystele zvolenou dutinu rostlinným materiálem a velkým množstvím vlastního prachového peří.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do června. Snáší velkou snůšku, obvykle 8–12 (někdy až 16) krémově bílých vajec. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 28–30 dní. Mláďata jsou prekociální a krátce po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdní dutinu (často musí překonat pád z výšky). Vodí je a velmi agresivně chrání oba rodiče. Mláďata si potravu hledají sama. Vzletnosti dosahují ve věku asi 55 dní, ale rodina zůstává pohromadě déle.

Pohyb:

Většina populací husice rezavé je tažná. Ptáci z evropských a středoasijských hnízdišť táhnou na zimoviště do jižní Asie, na Blízký východ a do severovýchodní Afriky. Ptáci pozorovaní ve střední a západní Evropě mimo hnízdní období mohou být jak zatoulanci z přirozených populací, tak jedinci uniklí z chovů.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) a její celková populace je považována za stabilní.
• Stav v ČR: V České republice nemá status pravidelně hnízdícího původního druhu, a proto není zařazena v Červeném seznamu ptáků ČR. Její pozorování jsou stále častější, ale původ velké části ptáků (divoký vs. z chovů) je nejasný. Sporadická hnízdění jsou zaznamenávána, ale zatím nelze hovořit o etablování stabilní divoké populace. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je však chráněna jako volně žijící pták.
• Ohrožení a ochrana: V přirozeném areálu může být ohrožena ztrátou stepních a mokřadních biotopů, lovem a rušením. Vzhledem k nejasnému statusu v ČR se specifická ochranářská opatření neprovádějí, ale monitoring jejího výskytu a případných hnízdění je důležitý pro pochopení dynamiky jejího šíření v Evropě.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• V Tibetu a Mongolsku je považována buddhisty za posvátného ptáka a není zde lovena.
• Je často chována v zoologických zahradách a soukromých chovech okrasného ptactva po celém světě, odkud často uniká a zakládá volně žijící populace nebo se kříží s divokými ptáky.
• Její nápadné zbarvení a zajímavé chování ji činí atraktivním objektem pro pozorovatele ptáků.

Závěr:

Husice rezavá je krásný a zajímavý druh vodního ptáka s unikátními hnízdními návyky a převážně býložravou dietou. Její status v České republice a střední Evropě je komplexní a představuje zajímavý případ na pomezí přirozeného šíření druhu a vlivu člověka prostřednictvím úniků z chovů. Ačkoli u nás zatím není považována za stabilní hnízdící druh, její stále častější pozorování naznačují, že se s ní v naší krajině budeme setkávat i nadále, a je otázkou času, zda se zde trvaleji usadí.