Husice liščí (Tadorna tadorna)

Úvod

Husice liščí je velký a velmi nápadně zbarvený pták z čeledi kachnovitých, který svým vzpřímeným postojem na souši a některými dalšími znaky připomíná spíše malou husu než kachnu. Její pestré černobílo-rezavé zbarvení, tmavozelená hlava a jasně červený zobák (u samce navíc s výrazným hrbolem) ji činí nezaměnitelnou. Je primárně obyvatelem mořských pobřeží, zejména mělkých zátok a ústí řek s rozsáhlými bahnitými plochami, ale vyskytuje se i ve vnitrozemí u velkých jezer. Zajímavá je také svým hnízdním chováním, kdy využívá zemní nory nebo jiné dutiny. V České republice se jedná především o protahujícího a vzácně zimujícího ptáka, hnízdění je pouze výjimečné.

Systematické zařazení:

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Rod: Husice (Tadorna)
• Druh: Husice liščí (Tadorna tadorna)

Popis:

• Velikost: Velká kachna husího vzhledu. Délka těla 58–67 cm, rozpětí křídel 110–133 cm. Hmotnost 0,8–1,5 kg.
• Zbarvení: Velmi kontrastní a pestré.
  • Hlava a horní část krku: Leskle tmavě zelené (v horším světle se mohou jevit jako černé).
  • Tělo: Převážně bílé. Přes hruď a horní část zad se táhne široký kaštanově hnědý až rezavý pruh. Středem břicha vede od hrudi až k ocasu černý podélný pruh. Lopatky (peří na ramenou) jsou černé.
  • Křídla: V letu velmi nápadná – velké bílé pole na svrchních i spodních krovkách ostře kontrastuje s černými ručními letkami. Loketní letky tvoří leskle zelené zrcátko.
  • Ocas: Bílý s černým konečkem.
  • Zobák: Jasně červený.
  • Nohy: Poměrně dlouhé, růžové.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si podobná, ale:
  • Samec: Má v hnízdním období (i mimo něj, ale méně výrazný) velký červený masitý hrbol u kořene horní čelisti zobáku. Barvy jsou celkově jasnější.
  • Samice: Je o něco menší, zbarvení bývá matnější, kaštanový pruh na hrudi může být užší nebo přerušený. Postrádá výrazný hrbol na zobáku (může mít jen nepatrný náznak).
• Mladí ptáci (juvenilní): Jsou zbarveni nenápadně. Svrchní strana těla je šedohnědá, spodina bílá. Tváře a přední strana krku jsou bělavé, temeno a zadní krk šedavé. Chybí kaštanový pruh. Zobák a nohy jsou šedorůžové. Bílé pole v křídlech je však již patrné.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí podél pobřeží západní a severozápadní Evropy, ve Středomoří, u Černého a Kaspického moře a dále v páse přes Střední Asii až po východní Čínu. Zimuje podél atlantického pobřeží Evropy, ve Středomoří, Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii.
• Habitat – Hnízdní: Primárně pobřežní druh. Vyhledává mělká mořská pobřeží s rozsáhlými bahnitými nebo písčitými plochami (watty), které se odhalují při odlivu, slaniska a ústí řek (estuáry). Ve vnitrozemí hnízdí u velkých, mělkých, často slaných nebo brakických jezer a nádrží. Klíčová je dostupnost vhodných dutin pro hnízdění v blízkosti (často v písečných dunách, na březích).
• Habitat – Mimo hnízdění: Podobný jako hnízdní, zejména rozsáhlé wattové pobřeží a ústí řek.
• Výskyt v ČR: V České republice se jedná převážně o protahujícího ptáka a vzácného zimujícího hosta. Hnízdění je pouze výjimečné a sporadické, v minulosti bylo několikrát pozorováno například na velkých rybnících nebo u nově vzniklých vodních nádrží (např. Nové Mlýny). Nejedná se však o pravidelně a stabilně hnízdící druh. V oblasti Břeclavi se s ní lze setkat ojediněle, především během jarního (březen–květen) a podzimního (srpen–listopad) tahu, a to na větších vodních plochách, jako jsou Nové Mlýny nebo některé z větších Lednických či Pohořelických rybníků.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Živí se téměř výhradně drobnými bezobratlými živočichy, které hledá v bahně a mělké vodě. Hlavní složku tvoří drobní mořští plži (např. rod Hydrobia na pobřeží), korýši (blešivci, drobní krabi, krevety), měkkýši (mlži), mnohoštětinatci a larvy hmyzu (pakomáři).
• Způsob obživy: Potravu získává procezováním povrchové vrstvy bahna nebo vody zobákem při chůzi v mělké vodě nebo na obnaženém dně. Často také ponořuje hlavu a krk pod vodu nebo „panáčkuje“. Jen vzácně se potápí celá.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne, její aktivita na pobřeží je často řízena cyklem přílivu a odlivu. Dobře chodí po zemi vzpřímeným postojem. Let je poměrně pomalý, s husím podobnými údery křídel.
• Sociální chování: Během hnízdění žije v párech, které jsou teritoriální. Mimo hnízdní období je velmi společenská, tvoří velká hejna, zejména na specifických přepeřovacích shromaždištích (např. tisíce ptáků se shromažďují v německé části Waddenského moře) a na zimovištích. Charakteristické je tzv. „crèching“ – po vylíhnutí se mláďata z více hnízd často sdružují do velkých „školek“ (crèche), které hlídá jen několik dospělých ptáků, zatímco ostatní rodiče odlétají na přepeřovací shromaždiště.
• Hlas: Samec se ozývá vysokým, rychlým, hvízdavým „sliss-sliss-sliss“ nebo „kio-kio“, často během toku. Samice vydává hlubší, drsnější, rychle se opakující kvákavé nebo chechtavé „gagagagaga…“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Je dutinovým hnízdičem. Nejčastěji využívá opuštěné nory králíků divokých, ale i nory lišek, jezevců nebo jiných savců. Hnízdí také v přirozených skalních štěrbinách, v dutinách pod kořeny stromů, pod hustými keři, ve stozích sena nebo slámy, a dokonce i v umělých norách nebo drenážních trubkách. Hnízdo může být umístěno i několik set metrů až kilometr od vody.
• Hnízdo: Samice vystele zvolenou dutinu trochou trávy a především velkým množstvím jemného bílého prachového peří.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do července. Snáší 7–12 (nejčastěji 8–10) krémově bílých vajec. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 29–31 dní. Mláďata jsou prekociální, po vylíhnutí a oschnutí je oba rodiče vedou k vodě. Jak bylo zmíněno, mláďata se často sdružují do velkých školek. Rodiče (nebo ti, kteří u školek zůstanou) mláďata agresivně brání. Mláďata jsou vzletná ve věku asi 45–50 dní.

Pohyb:

Jedná se o tažného ptáka s komplexními přesuny. Po vyhnízdění mnoho ptáků ze severozápadní Evropy podniká tzv. přepeřovací tah na specifická shromaždiště (hlavně Waddenské moře), kde v bezpečí velkých hejn pelichají (ztrácejí všechny letky najednou a jsou dočasně neschopni letu). Poté se rozptylují na zimoviště. Ptáci protahující Českou republikou pravděpodobně patří k populacím hnízdícím severněji nebo východněji a směřují do Středomoří nebo jihovýchodní Evropy.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Evropská populace je považována za velkou a celkově stabilní nebo mírně rostoucí, druh v posledních desetiletích profitoval z ochrany a možná i z mírnějších zim.
• Stav v ČR: Jelikož v ČR pravidelně nehnízdí, není hodnocena v Červeném seznamu ptáků ČR jako hnízdící druh. Její výskyt je monitorován jako součást tahu a zimování ptáků. Je chráněna obecnými ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny.
• Ohrožení a ochrana: V rámci svého hlavního areálu může být ohrožena ztrátou a degradací pobřežních mokřadů (zástavba, znečištění, rušení), znečištěním moří (ropné havárie) a rušením na hnízdištích a shromaždištích. Ochrana spočívá v ochraně klíčových pobřežních ekosystémů a mokřadů.

Zajímavosti:

• Její české jméno „liščí“ pravděpodobně odkazuje na časté hnízdění v liščích norách.
• Výrazný hrbol na zobáku samce slouží pravděpodobně jako signál při výběru partnera a v sociálních interakcích.
• Systém společné péče o mláďata ve „školkách“ (crèching) je fascinující adaptací.
• Velká shromáždění během pelichání na Waddenském moři patří k impozantním ptačím podívaným.

Závěr:

Husice liščí je nádherný a nezaměnitelný druh vodního ptáka, který je typickým obyvatelem evropských mořských pobřeží, ale občas zavítá i do našeho vnitrozemí. Její pestré zbarvení, zajímavé chování včetně hnízdění v norách a společné péče o mláďata, a také její daleké cesty na přepeřovací shromaždiště ji činí velmi zajímavým druhem. Ačkoli v České republice ji potkáme jen vzácně, především na tahu, její pozorování je vždy nevšedním zážitkem.