Velikost

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Hýl (Pyrrhula)
• Druh: Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Popis: Hýl obecný je středně velký pěnkavovitý pták (délka těla 14,5–16,5 cm), o něco větší a výrazně zavalitější než vrabec. Má velmi charakteristickou robustní postavu s velkou, kulatou hlavou posazenou na silném, krátkém krku („býčí šíje“) a poměrně krátkým ocasem. Jeho nejnápadnějším znakem je krátký, ale velmi silný, kuželovitý zobák černé barvy, přizpůsobený k louskání semen a uštipování pupenů. Pohlaví se výrazně liší zbarvením: Samec je jeden z našich nejpestřeji zbarvených ptáků. Má leskle černou „čepičku“ táhnoucí se od čela až do týla a černou bradu. Hřbet je popelavě šedý. Křídla a ocas jsou černé, přes křídlo se táhne jedna šedobílá křídelní páska. Spodní strana těla – tváře, hruď a břicho – je zářivě růžově červená. Velmi nápadný, zejména za letu, je jasně bílý kostřec (partie nad ocasem) a bílé spodní krovky ocasní. Samice má stejnou kresbu jako samec (černá čepička, šedý hřbet, bílý kostřec, černá křídla a ocas s páskou), ale postrádá zářivě červenou barvu na spodní straně těla. Ta je u ní nahrazena tlumenou šedohnědou až béžovorůžovou barvou. Je tedy celkově mnohem méně nápadná. Mladí ptáci se podobají samici, ale nemají černou čepičku – hlava je hnědavá – a jejich celkové zbarvení je více dohněda a méně kontrastní.

Výskyt a prostředí: Hýl obecný je rozšířený v mírném pásu Evropy (od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova až po Ural a Kavkaz, chybí jen v nejjižnějších oblastech Středomoří) a dále v Asii (přes Sibiř až po Japonsko). V České republice se jedná o běžný a rozšířený druh, který se vyskytuje na většině území, od nížin až po horské oblasti (až k horní hranici lesa, cca 1400 m n. m.). Je převážně stálým nebo potulným ptákem, jen ptáci ze severnějších a horských populací se na zimu mohou stahovat do nižších poloh nebo podnikat kratší přelety na jih a západ. Na jižní Moravě se vyskytuje běžně po celý rok ve vhodných biotopech. Obývá lesy všech typů (listnaté, smíšené i jehličnaté), podmínkou je však přítomnost bohatého keřového patra nebo hustého podrostu. Často ho proto najdeme na okrajích lesů, na pasekách, v mladých lesních kulturách, ale i v parcích, velkých zahradách, sadech, na hřbitovech a v křovinách podél vodních toků nebo v remízcích v zemědělské krajině. Důležitá je pro něj přítomnost hustých keřů nebo mladých stromků (zejména jehličnanů) pro hnízdění a úkryt.

Potrava a způsob obživy: Potrava hýla obecného se skládá převážně z rostlinných zdrojů a mění se v průběhu roku. Na jaře tvoří velmi významnou (a často kritizovanou) složku jeho potravy pupeny listnatých stromů a keřů. S oblibou oštipuje pupeny ovocných stromů (třešně, višně, jabloně, hrušně, rybíz), ale i javorů, bříz, habrů, šeříku a dalších. V létě, zejména v době krmení mláďat, sbírá i hmyz (housenky, mšice) a pavouky. Po zbytek roku, tedy od léta do jara, se živí především semeny. Konzumuje semena různých divokých bylin a trav (šťovík, kopřiva, pampeliška, jitrocel, hvězdnice), ale i semena stromů (jasan, bříza, habr, šeřík) a různé bobule (bezinky, jeřabiny, šípky, plody ptačího zobu). Potravu sbírá poměrně pomalu a rozvážně, většinou přímo na stromech a keřích, kde svým silným zobákem snadno uštipuje pupeny nebo vylupuje semena z obalů. Jen méně často sbírá semena spadaná na zem.

Chování: Navzdory svému nápadnému zbarvení (zejména u samce) je hýl obecný poměrně tichý, klidný a nenápadný pták. Často uniká pozornosti, protože se většinou zdržuje spíše uvnitř hustých keřů a korun stromů. Není tak společenský jako jiné druhy pěnkav, obvykle ho vídáme v párech nebo malých rodinných skupinkách. Jen mimo hnízdní dobu, zejména v zimě, může tvořit menší, volná hejna. Jeho hlasové projevy jsou také spíše nenápadné a tiché. Nejčastěji se ozývá měkkým, trochu melancholickým, táhlým a klesavým hvízdáním, které zní jako „pju“, „djü“ nebo „phíu“. Tento hlas slouží jako kontaktní volání mezi ptáky v páru nebo skupince a je často jediným signálem, který prozradí jeho přítomnost. Zpěv je velmi tichý, nenápadný sled krátkých, vrzavých a skřípavých tónů a hvizdů, a je slyšet jen velmi zřídka, obvykle brzy na jaře. Vůči člověku bývá relativně důvěřivý, ale zároveň plachý – při vyrušení obvykle tiše a nenápadně zmizí v husté vegetaci.

Hnízdění: Hnízdní období začíná obvykle koncem dubna nebo v květnu a trvá do července. Hnízdí jednou, někdy i dvakrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy probíhá tvorba párů a vyhledávání vhodných míst pro hnízdění, případně již začátek stavby hnízda. Pár je monogamní a často si udržuje pevné pouto po více let. Hnízdo staví převážně samice, obvykle velmi dobře ukryté v hustém keři (často pichlavém, jako je hloh, trnka, růže) nebo v rozsoše či na husté větvi mladého jehličnatého stromu (smrk, jedle, túje), většinou ve výšce 1–5 metrů nad zemí. Je to poměrně úhledná, i když trochu volnější, miskovitá stavba. Vnější vrstva je postavena z jemných větviček, kořínků, lišejníků a mechu, vnitřní kotlinka je pečlivě vystlána jemnými kořínky, trávou, zvířecí srstí, žíněmi a peřím. Samice snáší 4–6 (nejčastěji 5) vajec. Ta jsou světle modrá s řídkými černými nebo tmavě fialovými tečkami, skvrnkami a čárkami, často soustředěnými na širším konci. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 12–14 dní. Samec ji během inkubace pravidelně krmí na hnízdě nebo v jeho blízkosti. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je zpočátku hmyzem a pavouky, později stále více natrávenými semeny a pupeny, které přinášejí ve voleti. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 12–17 dní.

Migrace: Hýl obecný je převážně stálým nebo potulným ptákem. Většina populace v České republice zůstává na našem území po celý rok nebo podniká jen kratší, nepravidelné přelety v závislosti na dostupnosti potravy (zejména v zimě). Pouze ptáci ze severnějších oblastí Evropy (Skandinávie, severní Rusko) a ptáci hnízdící ve vysokých horských polohách se na zimu stahují do nižších poloh a jižnějších oblastí střední a západní Evropy. Tyto přesuny však nemají charakter typického dálkového tahu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je hýl obecný považován za běžný druh. Jeho populace je hodnocena jako stabilní a nezdá se být výrazněji ohrožena. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. V minulosti byl někdy považován za škůdce v ovocných sadech kvůli jeho zvyku požírat květní pupeny, což mohlo vést k jeho pronásledování. V současnosti mohou potenciální hrozby představovat ztráta vhodných biotopů – zejména odstraňování křovin, živých plotů a remízků z krajiny, nebo změny ve struktuře lesů (např. úbytek jehličnanů s bohatým keřovým podrostem). Intenzifikace zemědělství a používání pesticidů mohou také negativně ovlivnit dostupnost jeho potravy (semena plevelů, hmyz).

Závěr: Hýl obecný je nepřehlédnutelný a velmi atraktivní pták našich lesů, parků a zahrad, zejména samec svým zářivě červeným zbarvením. Přestože je poměrně běžný, jeho tichý a nenápadný způsob života způsobuje, že často uniká naší pozornosti, pokud se aktivně neozve svým charakteristickým měkkým hvízdáním. Jeho specializace na konzumaci pupenů a semen a jeho robustní vzhled se silným zobákem z něj činí zajímavý druh z hlediska ekologie a adaptace. Je krásnou ozdobou naší přírody, kterou můžeme pozorovat po celý rok.

Rozšíření