Velikost

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Hýl (Carpodacus) – Poznámka: Někdy řazen do rodu Erythrina.
• Druh: Hýl rudý (Carpodacus erythrinus)

Popis: Hýl rudý je středně velký pěnkavovitý pták (délka těla 13,5–15 cm), velikostí srovnatelný s pěnkavou obecnou nebo vrabcem, ale s robustnější postavou, poměrně velkou hlavou a silným, kuželovitým zobákem typickým pro zrnožravé ptáky. Je pozoruhodný svým velmi výrazným pohlavním dimorfismem, kdy se samec a samice zbarvením dramaticky liší: Dospělý samec (obvykle od druhého nebo třetího roku života) je velmi nápadný a atraktivní. Má jasně karmínově červenou hlavu (kromě hnědých tváří a oblasti kolem oka), hrdlo, hruď a také kostřec (partii nad ocasem). Intenzita červené barvy může být proměnlivá. Hřbet, křídla a ocas jsou hnědé, s tmavším nevýrazným čárkováním na hřbetě a dvěma světlými, ale často málo zřetelnými křídelními páskami. Břicho je bělavé. Samice a mladí samci (v prvním roce života) jsou zbarveni zcela odlišně a velmi nenápadně, na první pohled připomínají spíše samici vrabce nebo nějakého strnada. Jsou celkově olivově hnědí až šedohnědí, s výrazným tmavým podélným čárkováním jak na svrchní straně těla (hřbet), tak zejména na spodní straně (hrudi, bocích i břiše). Mají výrazný světlý (bělavý nebo nažloutlý) nadoční proužek (supercilium) a tmavý proužek přes oko. Na křídlech mají dvě světlé, ale často nevýrazné pásky. Rozlišení samic a mladých, ještě nepřepeřených samců v terénu je velmi obtížné. Zobák je u obou pohlaví a všech věkových kategorií šedohnědý, nohy jsou tmavě hnědé.

Výskyt a prostředí: Původní areál hýla rudého zahrnoval rozsáhlá území Asie a východní Evropy. V průběhu 20. století však tento druh zaznamenal velmi výraznou a poměrně rychlou expanzi svého hnízdního areálu směrem na západ a jihozápad do Evropy. Postupně osídlil velkou část Skandinávie, Pobaltí a střední Evropy, včetně České republiky. V České republice byl jako hnízdící druh poprvé zaznamenán až v 50. letech 20. století. Dnes zde hnízdí roztroušeně na většině území, od nížin až po horské oblasti (cca do 1000 m n. m.). Jeho výskyt je však lokalizovaný do vhodných biotopů a není považován za příliš hojný druh, jeho početnost může navíc mezi lety kolísat. Na jižní Moravě může hnízdit ve vhodných lokalitách (např. vlhčí křovinaté porosty podél řek, v okolí rybníků, na okrajích lužních lesů), ale jeho výskyt zde není tak častý a typický jako například v podhorských oblastech s vlhkými loukami a potočními nivami. Hýl rudý obývá otevřené a polootevřené, obvykle vlhčí biotopy s bohatými a hustými porosty keřů a mladých stromků. Typickými stanovišti jsou křovinaté okraje lesů, paseky, břehové porosty podél řek, potoků a rybníků (zejména s vrbami a olšemi), zarůstající vlhké louky s roztroušenými keři, opuštěné sady, vinice nebo i větší neudržované parky a zahrady. Klíčová je pro něj přítomnost hustých, nízkých křovin, které využívá pro hnízdění a jako úkryt.

Potrava a způsob obživy: Je převážně býložravý. Živí se především semeny různých bylin (pampeliška, šťovík, hvězdnice, jitrocel), trav a také stromů (bříza, olše, javor). Na jaře s oblibou požírá i pupeny a květy, například vrbové jehnědy nebo květy ovocných stromů. Na konci léta a na podzim konzumuje také různé bobule a dužnaté plody (bezinky, jeřabiny, maliny, ostružiny). Pouze v krátkém období krmení mláďat sbírá i hmyz (housenky, mšice) a jiné drobné bezobratlé. Potravu hledá jak na zemi, tak obratně šplhá a pohybuje se v keřích a na větvích stromů.

Chování: Mimo dobu zpěvu samců je hýl rudý poměrně nenápadný a tichý pták, který se často skrývá v husté vegetaci. Obvykle se vyskytuje jednotlivě nebo v párech, netvoří velká hejna jako někteří jiní pěnkavovití ptáci. Jeho nejnápadnějším projevem je charakteristický zpěv samce, kterým se ozývá velmi vytrvale od příletu na hnízdiště až do vrcholu léta. Zpívá obvykle z vyvýšeného místa, jako je vrcholek keře, stromu, plotový kůl nebo drát elektrického vedení. Zpěv je hlasitý, jasný, melodický a velmi zvučný sled několika (obvykle 3–5) hvízdavých tónů. Často bývá přepisován anglickou mnemotechnickou pomůckou jako „pleased-to-meet-you“ nebo počeštěně jako „rád tě vidí“ či „půjdem k pívu“. Tento výrazný a daleko slyšitelný zpěv je nejlepším způsobem, jak zjistit přítomnost hýla rudého v krajině. Kontaktní volání je měkké „čvít“ nebo „vijé“.

Hnízdění: Hnízdní období hýla rudého začíná poměrně pozdě na jaře, obvykle až koncem května nebo začátkem června, a trvá do července nebo srpna. Hnízdí pouze jednou ročně. Pár je monogamní. Hnízdo staví pouze samice, a to obvykle nízko (0,5–2 metry nad zemí) v hustém keři (často v trnitých druzích jako hloh, trnka, šípková růže, ale i ve vrbě, mladém smrčku apod.) nebo ve spleti hustých bylin. Je to úhledná, ale poměrně lehká miskovitá stavba postavená z trávy, kořínků, mechu a dalších rostlinných materiálů. Vnitřní kotlinka je pečlivě vystlána jemnou trávou, zvířecí srstí a někdy i peřím. Samice snáší 4–6 (nejčastěji 5) vajec. Ta jsou světle modrá s řídkými černými nebo tmavě hnědými tečkami, skvrnkami a čárkami, které jsou často soustředěny na širším konci. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 11–13 dní. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je zpočátku především hmyzem, později stále více natrávenými semeny. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 10–14 dní.

Migrace: Hýl rudý je typickým dálkovým migrantem. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny evropských pěvců, kteří zimují v Africe nebo ve Středomoří, hýl rudý migruje jihovýchodním směrem a zimuje především v jižní a jihovýchodní Asii, hlavně na Indickém subkontinentu (Indie, Nepál, Pákistán), ale i v Barmě a jižní Číně. Na svá evropská hnízdiště přilétá velmi pozdě na jaře, jako jeden z našich nejpozději přilétajících migrantů. Do České republiky přilétá obvykle až v květnu. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), se tedy hýl rudý na našem území ještě nevyskytuje a jeho přílet můžeme očekávat až za několik týdnů. Odlet na vzdálená asijská zimoviště probíhá od srpna do září.

Ochrana a ohrožení: V České republice je hýl rudý považován za běžnější, ale nehojný druh. Jeho populace může lokálně i časově kolísat, ale celkově se zdá být stabilní nebo mírně rostoucí (po předchozí expanzi). V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké populaci hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Potenciální hrozby pro něj mohou představovat změny v krajině, které vedou ke ztrátě vhodných křovinatých a vlhčích biotopů (např. odstraňování remízků a křovin z krajiny, vysoušení mokřadních luk, zarůstání nebo zalesňování vhodných otevřených ploch). Také změny v lesním hospodaření (např. likvidace pasek a lesních okrajů s keřovým patrem) mohou ovlivnit jeho hnízdní příležitosti. Podmínky na jeho vzdálených asijských zimovištích jsou poměrně málo známé a mohou také hrát roli v jeho populační dynamice.

Závěr: Hýl rudý je velmi atraktivní pěnkavovitý pták, který zaujme především nádherným karmínově červeným zbarvením samce a svým hlasitým, charakteristickým zpěvem. Jeho historie úspěšné expanze do Evropy ve 20. století a neobvyklá migrační trasa do Asie z něj činí ornitologicky velmi zajímavý druh. Ačkoliv není považován za přímo ohrožený, jeho vazba na specifické, často ubývající biotopy (vlhčí křoviny, zarůstající louky) znamená, že si zaslouží naši pozornost a ochranu jeho životního prostředí. Jeho pozdní jarní přílet a zvučný zpěv jsou jedním z typických znaků přicházejícího léta.

Rozšíření

Význam