Kajka mořská (Somateria mollissima) – Odolná obyvatelka severních moří

Kajka mořská je velká mořská kachna, která patří mezi nejznámější a nejcharakterističtější ptáky severních pobřeží Evropy, Asie a Severní Ameriky. Je proslulá nejen svým robustním vzhledem a výrazným pohlavním dimorfismem, ale především svým mimořádně kvalitním prachovým peřím, které jí poskytuje dokonalou izolaci v drsných podmínkách a které je po staletí ceněno i lidmi.

Systematické zařazení:

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Rod: Kajka (Somateria)
• Druh: Kajka mořská (Somateria mollissima)

Popis a rozpoznávací znaky:

• Velikost a váha: Kajka mořská je jedna z největších kachen. Dosahuje délky těla 50–71 cm, rozpětí křídel 80–110 cm a hmotnosti mezi 800 až 2800 gramy (samci bývají těžší).
• Pohlavní dimorfismus: Rozdíly mezi samcem (kačerem) a samicí (kachnou) jsou velmi výrazné, zejména ve svatebním šatě.
  • Samec (svatební šat): Má nápadně kontrastní zbarvení. Hlava je převážně bílá s černým temenem a charakteristickými světle zelenými skvrnami na šíji. Hruď je bílá s růžovým nádechem, zatímco boky, břicho, ocas a většina hřbetu jsou černé. Křídla jsou černobílá. Zobák je žlutooranžový až šedozelený s výrazným čelním štítkem zasahujícím mezi oči.
  • Samec (prostý šat): Po přepeření do prostého šatu (po hnízdění) je samec tmavší, převážně černohnědý s bílými skvrnami na křídlech a několika světlejšími partiemi na hlavě a hrudi.
  • Samice: Je zbarvena nenápadně, v různých odstínech hnědé barvy s tmavším příčným vlnkováním. Toto kryptické zbarvení jí poskytuje dokonalé maskování při sezení na hnízdě. Zobák je šedozelený až černavý.
  • Mláďata: Podobají se samici, ale jsou celkově tmavší a méně výrazně vzorovaná.
• Profil hlavy a zobáku: Charakteristickým znakem kajek je klínovitý tvar hlavy s plynulým přechodem do zobáku, bez výrazného „čela“ typického pro jiné kachny.

Rozšíření a biotop:

• Areál rozšíření: Kajka mořská má cirkumpolární rozšíření v severních oblastech Atlantského a Tichého oceánu. Hnízdí podél pobřeží severní Evropy (včetně Islandu, Skandinávie, Britských ostrovů), Grónska, severní Sibiře, Aljašky a severovýchodní Kanady.
• Migrace: Většina populací je stálá nebo potahuje jen na krátké vzdálenosti do nejbližších nezamrzajících mořských oblastí. Ptáci z nejsevernějších oblastí migrují jižněji.
• Biotop: Jedná se o výhradně mořský druh. Obývá pobřežní vody, zátoky, fjordy a ústí řek. Preferuje mělčí vody (do 20-30 metrů) s bohatým zdrojem potravy na dně. Hnízdí na skalnatých pobřežích, ostrůvcích, v dunách nebo v pobřežní tundře, obvykle v těsné blízkosti moře.
• Výskyt v ČR: V České republice je kajka mořská velmi vzácným hostem, objevuje se zde zcela výjimečně, obvykle jako zatoulaný jedinec na větších vodních plochách během zimního období.

Chování:

• Společenskost: Mimo hnízdní období jsou kajky velmi společenské a často tvoří velká hejna, která mohou čítat stovky až tisíce jedinců, zejména na zimovištích nebo při odpočinku na moři.
• Potápění: Jsou vynikající potápěči. Za potravou se potápějí až do hloubky kolem 20 metrů (výjimečně i více) a pod vodou vydrží i déle než minutu. Při potápění si pomáhají i přiraženými křídly.
• Let: Létají nízko nad hladinou těžkým, přímým letem s poměrně pomalými údery křídel. Při vzletu z vody potřebují krátký rozběh.

Potrava:

• Základ potravy tvoří bentické (žijící na dně) organismy. Specializují se především na měkkýše, zejména slávky jedlé (Mytilus edulis), které polykají celé i s lasturami. Silný svalnatý žaludek jim umožňuje rozdrtit i velmi pevné schránky.
• Kromě slávek požírají i jiné mlže, plže, korýše (kraby, různonožce), ostnokožce (ježovky, hvězdice) a příležitostně i malé ryby.
• Potravu hledají výhradně potápěním.

Rozmnožování a hnízdění:

• Tok a párování: Tok probíhá již na zimovištích a časně na jaře. Samci se předvádějí samicím charakteristickým houkavým voláním „a-hůůů“ a typickými postoji. Páry jsou obvykle monogamní pro danou sezónu.
• Hnízdění: Hnízdí často v koloniích, někdy i jednotlivě. Samice vybírá místo pro hnízdo, což je obvykle mělký důlek v zemi, skrytý mezi kameny nebo vegetací. Hnízdo vystýlá suchou trávou, listím a především velkým množstvím jemného prachového peří, které si vytrhává z vlastní hrudi. Toto peří zajišťuje vejcím vynikající tepelnou izolaci.
• Vejce a inkubace: Samice snáší obvykle 4–6 velkých, hladkých vajec olivově zelené až šedozelené barvy. Sedí na nich sama po dobu 25–28 dní. Během inkubace téměř nepřijímá potravu a výrazně hubne. Samec opouští samici krátce po začátku snůšky a shlukuje se s ostatními samci.
• Mláďata: Mláďata (kúřata) jsou prekociální – krátce po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo a následují matku k vodě. Jsou schopna se sama krmit. Samice je vodí a chrání. Často se několik samic s mláďaty spojuje do větších skupin, tzv. „školek“ (crèches), kde více dospělých samic společně hlídá velký počet mláďat. To zvyšuje šanci na přežití proti predátorům (velcí racci, lišky, vydry).

Ochrana a ohrožení:

• Status IUCN: Celosvětově je kajka mořská hodnocena jako „téměř ohrožený“ druh (Near Threatened, NT). Některé populace jsou stabilní, jiné však zaznamenaly pokles.
• Ohrožující faktory:
  • Znečištění moří: Ropné skvrny jsou pro kajky smrtelné, protože znehodnocují izolační vlastnosti peří.
  • Nadměrný lov: V některých oblastech stále dochází k lovu pro maso nebo vejce.
  • Ztráta a degradace biotopů: Rušení na hnízdištích (turismus, průmysl).
  • Klimatické změny: Mohou ovlivňovat dostupnost potravy (např. změny v populacích slávek).
  • Predace: Na vejcích a mláďatech (raci, lišky, krkavcovití).
  • Náhodné úlovky: Kajky se mohou zamotat do rybářských sítí.

Vztah s člověkem a prachové peří:

• Kajka mořská je nerozlučně spjata se sběrem jejího prachového peří (eiderdown). Toto peří má unikátní strukturu – vlákna mají drobné háčky, které způsobují, že se peří neslehává a drží pohromadě, čímž vytváří výjimečně lehké a zároveň nejteplejší přírodní izolační materiál.
• Tradiční sběr probíhá udržitelným způsobem, zejména na Islandu a v Norsku. Peří se sbírá z hnízd po té, co je samice s mláďaty opustila. Tento sběr ptákům neškodí a místní komunity mají z ochrany kajčích kolonií prospěch.
• Kajčí prachové peří je velmi drahé a používá se k výrobě luxusních přikrývek, polštářů a špičkového outdoorového oblečení.

Zajímavosti:

• Latinské jméno Somateria mollissima znamená přibližně „nejměkčí vlněné tělo“, což odkazuje právě na kvalitu prachového peří.
• Houkavé volání samců je jedním z charakteristických zvuků severského pobřeží na jaře.
• Kajky dokážou spolknout a rozdrtit i relativně velké slávky s pevnou skořápkou.

Kajka mořská je fascinující pták, dokonale přizpůsobený životu v chladných mořských vodách. Její odolnost, jedinečné prachové peří a význam pro pobřežní ekosystémy i lidské kultury z ní činí skutečnou královnu severních moří. Její ochrana je důležitá pro zachování biodiverzity těchto citlivých prostředí.