Ouhorlík černokřídlý (Glareola pratincola)

Úvod

Ouhorlík černokřídlý (Glareola pratincola) je fascinující ptačí druh patřící do čeledi ouhorlíkovitých (Glareolidae), řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). Tento pták je zajímavý svou kombinací vlastností – ve vzduchu připomíná velkou vlaštovku nebo rybáka, zatímco na zemi se chováním i vzhledem podobá spíše kulíkovi. Jedná se o stěhovavý druh s těžištěm rozšíření v teplejších oblastech Evropy, Asie a Afriky.

Popis

• Velikost: Dorůstá délky těla 24–28 cm a rozpětí křídel 60–70 cm.
• Zbarvení: Dospělí ptáci mají převážně hnědý hřbet a křídla. Hrdlo a horní část hrudi jsou krémově žluté, výrazně ohraničené tenkým černým proužkem („límcem“), který dal druhu jeho anglické jméno (Collared Pratincole). Břicho je bělavé. Křídla jsou dlouhá a špičatá, zespodu mají výrazné kaštanově hnědé zbarvení (krycí krovky), které je dobře viditelné v letu a je klíčovým rozlišovacím znakem od podobného ouhorlíka stepního. Ocas je vidličnatě vykrojený, podobně jako u vlaštovek. Nohy jsou poměrně krátké, zobák je krátký, mírně zahnutý a u kořene červený (v prostém šatě méně výrazné).
• Mladí ptáci: Jsou méně kontrastně zbarvení, hrdelní skvrna je méně výrazná a černé ohraničení může chybět nebo být jen naznačené. Peří na hřbetě má světlé lemy.

Rozšíření a Výskyt

Ouhorlík černokřídlý hnízdí v teplých oblastech Evropy (především jižní a jihovýchodní), jihozápadní Asii a severní Africe. Je to tažný druh, evropské a asijské populace zimují v subsaharské Africe.

• Výskyt v ČR: V České republice je ouhorlík černokřídlý velmi vzácným hostem. Historicky zde i několikrát zahnízdil (např. ve 20. století na jižní Moravě a v jižních Čechách), ale v současnosti se objevuje pouze jako mimořádně vzácný zatoulanec, nejčastěji během jarního tahu (duben-květen). Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocen jako druh kriticky ohrožený (CR), i když se jedná spíše o status odrážející jeho historický výskyt a extrémní vzácnost jako zatoulance.

Biotop

Preferuje otevřenou, suchou, rovinatou krajinu s nízkou nebo žádnou vegetací. Typickými biotopy jsou:

• Suché stepi a polopouště
• Vyschlá dna jezer a slanisek
• Písčité nebo štěrkové břehy řek a jezer
• Nízko položené pastviny
• Oraná pole (méně často)
• Okraje mokřadů a slaných pánví

Často se zdržuje v blízkosti vody, i když hnízdí na suchých místech.

Potrava a Způsob Lovu

Živí se především hmyzem. Jeho kořistí se stávají hlavně sarančata, kobylky, brouci, vážky a další létající hmyz. Loví dvěma způsoby:

1. Za letu: Podobně jako vlaštovky nebo rybáci obratně loví hmyz ve vzduchu, často za soumraku nebo i v noci. Let je rychlý a elegantní.
2. Na zemi: Podobně jako kulíci rychle běhá po zemi a sbírá hmyz a jiné bezobratlé.

Chování a Hnízdění

• Chování: Je to společenský pták, často se vyskytuje v hejnech, zejména mimo hnízdní období a na tahu. Na zemi rychle běhá. V letu je velmi obratný. Hlasově se projevuje ostrými, často opakovanými pokřiky, například „kittik“ nebo „kirrik“.
• Hnízdění: Hnízdí v rozvolněných koloniích, často společně s jinými druhy (např. rybáky, racky, jinými bahňáky). Hnízdo je jen mělký důlek v zemi, někdy vystlaný trochou rostlinného materiálu nebo kamínky.
• Snůška: Samice snáší obvykle 2-3 vejce (vzácně 4) s kryptickým zbarvením (maskováním).
• Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 17-19 dní. Mláďata jsou prekociální – brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a rodiče je vodí a krmí. Jsou schopná letu zhruba po 3-4 týdnech.

Ohrožení a Ochrana

Celosvětově je ouhorlík černokřídlý hodnocen IUCN jako „málo dotčený“ (Least Concern, LC). Nicméně v některých částech areálu, zejména v Evropě, jeho populace klesají nebo jsou ohrožené. Hlavními hrozbami jsou:

• Ztráta a degradace biotopů: Intenzifikace zemědělství, rozorávání stepí a pastvin, vysoušení mokřadů a regulace řek vedou k úbytku vhodných hnízdišť i potravních stanovišť.
• Vyrušování: Hnízdní kolonie jsou citlivé na rušení lidmi, zemědělskou technikou nebo predátory.
• Používání pesticidů: Snižuje dostupnost hmyzí potravy.

V Evropské unii je chráněn Směrnicí o ptácích a v mnoha zemích patří mezi chráněné druhy. Ochrana spočívá především v zachování vhodných biotopů, extenzivním hospodaření a omezení rušení na hnízdištích.

Zajímavosti

• Jeho rodové jméno Glareola pochází z latinského slova „glarea“ (štěrk), což odkazuje na jeho typické hnízdní prostředí.
• Kombinace letových schopností rybáka a pozemního pohybu kulíka ho činí jedinečným mezi evropskými ptáky.
• Jeho příbuzný, ouhorlík stepní (Glareola nordmanni), je velmi podobný, ale má tmavší, téměř černé podkřídelní krovky a méně červené barvy na zobáku.

Závěr

Ouhorlík černokřídlý je atraktivní a ekologicky zajímavý ptačí druh přizpůsobený životu v otevřené, suché krajině. Ačkoliv v České republice je pouze extrémně vzácným zatoulancem, jeho přítomnost, byť ojedinělá, nám připomíná bohatost ptačí diverzity jižnějších oblastí Evropy a důležitost ochrany jeho přirozených biotopů v celém areálu rozšíření.