Káně bělochvostá (Geranoaetus albicaudatus)

1. Úvod

Káně bělochvostá (Geranoaetus albicaudatus) je velký dravec z čeledi jestřábovitých (Accipitridae), obývající otevřené a polootevřené krajiny Ameriky. Je známá svým charakteristickým bílým ocasem s černým pruhem u konce a elegantním letem při kroužení a vyhledávání kořisti. Patří mezi běžnější a nápadnější dravce svého rozsáhlého areálu.

2. Systematické zařazení

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
• Rod: Geranoaetus (Tento rod zahrnuje i další velké dravce, jako je káně andská – G. melanoleucus)
• Druh: Káně bělochvostá (Geranoaetus albicaudatus)

Uznávány jsou obvykle 3 poddruhy:

• G. a. hypospodius: Jižní Texas a severozápadní Mexiko až severní Kolumbie a severozápadní Venezuela.
• G. a. colonus: Východní Kolumbie, Venezuela, Guyany a severní Brazílie (Amazonie).
• G. a. albicaudatus: Jižní Brazílie až Paraguay, Uruguay a střední Argentina.

3. Popis a Rozpoznávací Znaky

• Velikost: Jde o poměrně velkou káni. Délka těla se pohybuje mezi 44–60 cm, rozpětí křídel dosahuje 118–143 cm a hmotnost se pohybuje od 790 do 1200 g. Samice bývají o něco větší a těžší než samci.
• Zbarvení dospělých ptáků: Dospělí jedinci mají převážně šedou svrchní stranu těla s výraznými, ale někdy skrytými, rezavými („kaštanovými“) ramenními skvrnami. Spodní strana těla je čistě bílá. Nejdůležitějším znakem je ocas, který je bílý s širokým černým pruhem (páskou) u konce a úzkou bílou špičkou. Ozobí a nohy jsou žluté.
• Zbarvení mladých ptáků (juvenilní šat): Mladí ptáci jsou výrazně odlišní. Jsou převážně tmavě hnědí až černohnědí, často s bělavým kropením nebo skvrněním, zejména na břiše. Ocas je šedohnědý s několika tmavšími proužky a světlejším zakončením. Rezavá ramenní skvrna chybí. Přepéření do šatu dospělých trvá několik let.
• Let: V letu má široká křídla a relativně krátký ocas. Často plachtí a krouží ve velkých výškách. Při kroužení drží křídla mírně do tvaru „V“ (dihedrála). Dokáže se také třepotat na místě (hovering) při vyhledávání kořisti. Silueta v letu je typická pro káně rodu Buteo nebo Geranoaetus. Zespodu jsou dospělí ptáci nápadní bílým tělem a bílými křídly s tmavými konci letek a charakteristickým bílo-černým ocasem.

4. Hlasový Projev

Vydává pronikavé, klesající pískavé volání, které se často přepisuje jako „ke-ke-ke…“ nebo série vysokých skřeků. Zvuky jsou podobné jiným káním, ale často popisované jako série rychlejších tónů připomínající smích. Ozývá se zejména během hnízdního období nebo při obraně teritoria.

5. Výskyt a Rozšíření

• Areál: Obývá rozsáhlé území od jižního Texasu (USA) přes Mexiko, Střední Ameriku až po střední Argentinu a Uruguay v Jižní Americe. Chybí v hustých lesích Amazonie a vysoko v Andách.
• Status: Ve většině svého areálu je stálým (rezidentním) ptákem, pouze nejsevernější populace (v Texasu) mohou být částečně tažné nebo potulné mimo hnízdní období.

6. Biotop

Preferuje otevřenou až polootevřenou krajinu. Typickými biotopy jsou:

• Savany a travnaté pláně (prérie, pampy, llanos, cerrado)
• Pastviny a zemědělská půda
• Pouště a polopouště s řídkou vegetací
• Křovinaté oblasti (chaparral)
• Okraje lesů

Vyhýbá se hustým lesům. Často se vyskytuje v oblastech s roztroušenými stromy nebo kaktusy, které využívá k hnízdění a jako pozorovatelny. Vyskytuje se od nížin až po střední horské polohy (obvykle do 2000 m n. m., lokálně i výše).

7. Chování a Lov

• Lov: Je to oportunistický lovec s rozmanitou strategií. Kořist vyhledává za letu kroužením ve výšce, třepotáním na místě (hovering), nebo častěji pozorováním z vyvýšeného místa (strom, sloup, kaktus). Jakmile spatří kořist, útočí rychlým střemhlavým letem.
• Adaptace na požáry: Je známá tím, že ji přitahují stepní a křovinaté požáry. Často krouží nad okrajem ohně a loví hmyz, plazy a drobné savce prchající před plameny.
• Sociální chování: Obvykle žije osamoceně nebo v párech. Páry jsou často monogamní a mohou spolu zůstávat po více let. Během hnízdění jsou teritoriální.

8. Potrava

Jídelníček káně bělochvosté je velmi pestrý a závisí na místní a sezónní dostupnosti kořisti. Zahrnuje:

• Savce: Hlavně drobné hlodavce (myši, krysy, sysly), králíky, zajíce.
• Ptáky: Menší až středně velké ptáky, včetně mláďat jiných druhů.
• Plazy: Hady (včetně jedovatých), ještěrky.
• Obojživelníky: Žáby.
• Hmyz: Velký hmyz (kobylky, sarančata, brouci), zejména mimo hnízdní období nebo jako doplněk stravy.
• Mršiny: Příležitostně požírá i mršiny, například zvířata sražená autem.

9. Hnízdění a Rozmnožování

• Hnízdo: Staví poměrně velké hnízdo z větví, typicky na stromech (často osamocených nebo na okraji lesa), velkých kaktusech (např. saguaro), jukách nebo vzácněji na skalních římsách či sloupech elektrického vedení. Hnízdo bývá vystláno jemnějšími rostlinnými materiály, listím a trávou. Pár může používat stejné hnízdo nebo teritorium po více let.
• Snůška: Samice klade obvykle 1–3 (nejčastěji 2) bílá vejce, někdy s jemným hnědým skvrněním.
• Inkubace: Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 32–34 dnů. Samec jí během inkubace přináší potravu.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče. Z hnízda vylétají ve věku přibližně 43–50 dnů, ale zůstávají závislá na rodičích ještě několik dalších týdnů.

10. Ohrožení a Ochrana

• Status IUCN: Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je káně bělochvostá hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) druh. Její celková populace je považována za velkou a stabilní, v některých oblastech (např. v Texasu) dokonce mírně narůstá a rozšiřuje svůj areál.
• Ohrožení: Lokálně může být ohrožena ztrátou biotopu (přeměna pastvin na intenzivní zemědělství nebo zástavbu), používáním pesticidů (které mohou ovlivnit kořist nebo přímo ptáky) a nelegálním odstřelem. Kolize s vozidly při sběru mršin na silnicích také představují riziko.
• Ochrana: Obecně nevyžaduje specifická ochranná opatření, ale prospívá jí ochrana otevřených krajin, extenzivní pastvinářství a zachování hnízdních stromů. V USA je chráněna zákonem Migratory Bird Treaty Act.

11. Zajímavosti

• Jméno „bělochvostá“ přesně vystihuje její hlavní rozpoznávací znak v dospělosti.
• Patří mezi dravce, kteří se dobře adaptovali na krajinu částečně pozměněnou člověkem (pastviny, okraje polí).
• Její schopnost využívat požáry k lovu je zajímavou ekologickou adaptací.

12. Závěr

Káně bělochvostá je elegantní a přizpůsobivý dravec amerických otevřených krajin. Její charakteristický vzhled, zejména nápadný bílý ocas dospělců, a schopnost kroužit a plachtit vysoko na obloze ji činí snadno rozpoznatelnou. Díky své početnosti a širokému areálu rozšíření je důležitou součástí ekosystémů savan, prérií a polopouští od Severní po Jižní Ameriku a její populace je naštěstí v současnosti považována za stabilní.