Velikost

Koliha velká (Numenius arquata)

Zařazení:

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Rod: Koliha (Numenius)
• Druh: Koliha velká (Numenius arquata)

Popis: Koliha velká je největším evropským druhem bahňáka a jedním z největších a nejnápadnějších ptáků této skupiny na světě (délka těla 50–60 cm, rozpětí křídel 80–100 cm). Má štíhlé tělo, dlouhý krk a dlouhé nohy. Jejím nejcharakterističtějším a nezaměnitelným znakem je mimořádně dlouhý (10–15 cm), tenký a výrazně srpovitě dolů zahnutý zobák. Zobák samice bývá obvykle ještě o něco delší a více zahnutý než u samce. Zbarvení zobáku je šedohnědé až narůžovělé s tmavší špičkou. Celkové zbarvení těla kolihy velké je poměrně nenápadné, kryptické, převládají šedohnědé a pískově hnědé tóny. Celé tělo, včetně hlavy, krku, hrudi a hřbetu, je pokryto hustým tmavě hnědým podélným čárkováním a skvrněním. Břicho je světlejší, bělavé, s řidším čárkováním, které se směrem k bokům mění spíše v šipkovité skvrny. V letu je velmi nápadným znakem bílý kostřec, který vybíhá v ostrém klínu vysoko nahoru na hnědá záda. Křídla jsou dlouhá a špičatá, svrchu hnědě skvrnitá, zespodu světlejší. Nohy jsou dlouhé, zbarvené šedozeleně až modrošedě. Pohlaví se zbarvením neliší, pouze ve velikosti a délce zobáku (samice bývá v průměru o něco větší s delším zobákem).

Výskyt a prostředí: Koliha velká hnízdí v mírném pásmu Evropy a Asie, od Britských ostrovů a Francie na západě přes střední a východní Evropu a Sibiř až po severovýchodní Čínu. Je tažným druhem. Většina evropské a západoasijské populace zimuje na pobřežích západní a jižní Evropy, ve Středomoří, v Africe (od severní Afriky podél pobřeží až po jižní Afriku) a na Blízkém východě. Asijské populace zimují v jižní Asii. Na zimovištích vyhledává především bahnitá pobřeží moří, ústí řek (estuária), slaniska a laguny, ale i zaplavovaná pole a pastviny ve vnitrozemí. V České republice byla koliha velká v minulosti běžnějším hnízdícím druhem vlhkých luk, pastvin a rašelinišť, zejména v nižších a středních polohách. V důsledku masivních změn v krajině, především odvodňování mokřadů a intenzifikace zemědělství, však její hnízdní populace dramaticky poklesla a dnes je považována za kriticky ohrožený a velmi vzácný hnízdící druh. Její hnízdění je dnes omezeno jen na několik málo lokalit s nejzachovalejšími biotopy, především v oblastech rozsáhlých vlhkých luk, rašelinišť nebo extenzivně využívaných pastvin (např. v jižních a západních Čechách, na Vysočině, ojediněle i jinde). Na jižní Moravě v současnosti pravidelně nehnízdí, i když historicky zde byla přítomna. Je zde však pravidelným, i když nepříliš početným, protahujícím druhem na jaře a na podzim, kdy se může zastavit na polích, podmáčených loukách nebo u vodních ploch. Hnízdním prostředím kolihy velké jsou rozsáhlé, otevřené, vlhké až podmáčené biotopy, jako jsou vlhké louky, pastviny, rašeliniště, vřesoviště, slatiniště a okraje velkých mokřadů. Vyžaduje nerušená místa s kombinací vlhčích ploch pro hledání potravy (kde může snadno sondovat zobákem) a sušších míst s nízkou až středně vysokou vegetací pro hnízdění.

Potrava a způsob obživy: Živí se především bezobratlými živočichy, které vyhledává v půdě, bahně nebo v nízké vegetaci. Hlavní složku potravy tvoří žížaly, mnohoštětinatci (na mořském pobřeží), larvy hmyzu (zejména tiplic, kovaříků), dospělý hmyz (brouci, kobylky, dvoukřídlí), pavouci, drobní korýši a měkkýši (plži, mlži). Příležitostně požírá i drobné obratlovce (malé žabky, rybky) a také rostlinnou potravu, jako jsou bobule (např. klikvy nebo šichy na rašeliništích) a semena. Potravu získává charakteristickým způsobem – hlubokým sondováním (probingem) svým extrémně dlouhým a zahnutým zobákem, kterým dokáže prohledávat i hluboké vrstvy měkké půdy nebo bahna. Díky citlivé špičce zobáku dokáže kořist nahmatat i pod povrchem. Sbírá také potravu viditelnou na povrchu země.

Chování: Mimo hnízdní dobu se často vyskytuje v malých skupinkách nebo větších hejnech, zejména na tahu a na zimovištích. Je to poměrně plachý a ostražitý pták s dobým zrakem, který při vyrušení brzy odlétá. Její nejcharakterističtější projev, který je slyšet na velkou vzdálenost a patří k nejznámějším zvukům evropské přírody, je její hlas. Vydává hlasité, flétnovité, táhlé a melancholické volání, které zní jako „kúr-líí“ nebo „tluií-tluíí“, často se stoupající a klesající melodií. Toto volání dalo druhu jméno v mnoha jazycích (např. anglicky „Curlew“ nebo německy „Großer Brachvogel“ – brach = úhor, odkazuje na její výskyt). Během toku na jaře předvádí samec také zpěvný let, kdy krouží a stoupá nad hnízdištěm a vydává hlasitý, bublavý nebo trylkovitý zpěv, složený z rychlých, stoupajících a klesajících tónů, často zakončený typickým voláním „kúr-líí“.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do července. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), začíná hnízdní období na hnízdištích – ptáci přilétají, obsazují teritoria, probíhá tok a začátek hnízdění. Pár je monogamní, často si udržuje pouto po mnoho let. Hnízdí na zemi, v otevřené krajině (vlhké louky, rašeliniště, vřesoviště). Hnízdo je jen mělký důlek v zemi, často na mírně vyvýšeném místě (kupa trávy, drn), který je skromně vystlaný suchou trávou, mechem nebo jiným rostlinným materiálem z okolí. Samice snáší obvykle 4 (vzácně 3–5) velká vejce hruškovitého tvaru. Ta jsou zbarvena olivově zeleně, okrově nebo nahnědle, s hustými tmavými (hnědými a šedými) skvrnami, což zajišťuje dokonalé maskování v okolní vegetaci. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu 27–29 dní. Mláďata jsou nekrmivá (precociální) – rodí se plně vyvinutá, pokrytá hustým prachovým peřím (shora skvrnitým, zespodu bělavým) a brzy po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo. Oba rodiče je pak vodí, velmi statečně a hlasitě chrání před nebezpečím (často předstírají zranění, aby odlákali predátora) a ukazují jim potravu, kterou si mláďata sama sbírají. Mláďata jsou velmi zranitelná vůči predátorům (liška, krkavcovití, dravci) a nepříznivému počasí. Vzletná jsou přibližně ve věku 5-6 týdnů.

Migrace: Koliha velká je tažným druhem. Na hnízdiště ve střední Evropě (včetně ČR) přilétá velmi brzy na jaře, často již koncem února a během března. Hlavní příletová vlna probíhá koncem března a začátkem dubna. Podzimní odlet začíná již brzy po vyhnízdění, od července (nejprve nehnízdící ptáci a samice po ztrátě snůšky), vrcholí v srpnu a září a poslední ptáci odlétají v říjnu až listopadu. Právě nyní (začátek dubna) je tedy období vrcholícího příletu na hnízdiště a začátku hnízdění, a zároveň stále probíhá i tah ptáků mířících na severnější hnízdiště.

Ochrana a ohrožení: Stav populace kolihy velké je v Evropě i v České republice velmi vážný a znepokojivý.

• ČR: Hnízdní populace se dramaticky snížila o více než 90 % a druh je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožených (CR). Počet hnízdících párů v ČR se odhaduje jen na několik desítek (cca 30–60 párů).
• Globálně: Vzhledem k výrazným poklesům v celém evropském areálu rozšíření (který představuje většinu světové populace) byla organizace IUCN nucena překlasifikovat kolihu velkou na téměř ohrožený (Near Threatened) druh a je považována za globálně zranitelnou. Hlavními příčinami tohoto dramatického úbytku jsou především ztráta a degradace jejích specifických hnízdních biotopů:

1. Intenzifikace zemědělství: Masivní odvodňování a rozorávání vlhkých luk a pastvin, přeměna na ornou půdu nebo intenzivní travní porosty pro silážování.
2. Změny v obhospodařování luk: Příliš časté a brzké sečení luk (často již v květnu), které ničí hnízda s vejci nebo malá, ještě nevzletná mláďata. Používání těžké techniky. Intenzivní hnojení a používání pesticidů.
3. Zalesňování původně otevřených biotopů, jako jsou vřesoviště a rašeliniště.
4. Zánik tradiční pastvy na vlhkých loukách.
5. Vysoká míra predace hnízd a mláďat v pozměněné a fragmentované krajině (přemnožení predátoři jako liška, divoké prase, krkavcovití ptáci).
6. Vyrušování na hnízdištích lidskou činností (rekreace, zemědělské práce).
7. V některých zemích (např. ve Francii) stále probíhá lov kolih na tahu a zimovištích, což dále snižuje stavy již tak ohrožené populace.

Závěr: Koliha velká je majestátní a charismatický pták, jehož charakteristický hlas a silueta s dlouhým zahnutým zobákem neodmyslitelně patří k atmosféře rozlehlých vlhkých luk, rašelinišť a mořských pobřeží. Její dramatický úbytek v České republice i v mnoha dalších evropských zemích je jedním z nejzávažnějších problémů současné ochrany ptáků a smutným symbolem negativních dopadů intenzifikace zemědělství a ztráty mokřadních biotopů. Koliha velká je vlajkovým druhem ochrany ptáků zemědělské krajiny a mokřadů. Její záchrana vyžaduje urgentní, cílená a komplexní opatření zaměřená na obnovu a vhodný management jejích biotopů (zejména ochrana a obnova vlhkých luk, pozdní sečení, extenzivní pastva), snížení predace a mezinárodní spolupráci při regulaci lovu a ochraně migračních tras a zimovišť. Bez aktivní a účinné ochrany hrozí, že tento ikonický pták z naší krajiny v blízké budoucnosti zcela vymizí.

Výskyt v ČR