Velikost

Délka: 15,5-17 cm.
Hmotnost: 17-22 g.

Konipas citrónový (Motacilla citreola): Podrobný pohled na žlutý klenot z Východu

Konipas citrónový, pták s latinským jménem Motacilla citreola, je skutečným klenotem mezi evropskými pěvci. Ačkoliv jeho domovina leží daleko na východě, v rozlehlých oblastech sibiřské tajgy a středoasijských mokřadů, tento elegantní pták s nápadným zbarvením stále častěji navštěvuje i střední Evropu, včetně České republiky. Dlouho považován za extrémně vzácného zatoulance, dnes je již pravidelnějším, i když stále nehojným migrantem a dokonce u nás velmi vzácně hnízdí. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), vrcholí období jeho jarního příletu, a tak se šance na setkání s tímto žlutým poslem z Východu zvyšuje.

Nezaměnitelná elegance: Detailní popis a určování

Konipas citrónový je typickým zástupcem rodu Motacilla – štíhlý pěvec velikosti vrabce (15–17 cm), s dlouhým tenkým ocasem, kterým neustále pohupuje nahoru a dolů, a charakteristickým vzpřímeným postojem při chůzi po zemi.

• Samec ve svatebním šatu: Je naprosto oslnivý. Celá hlava, včetně čela, temene, týlu, a celá spodní část těla (hrdlo, hruď, břicho) zářivě citrónově žluté. Tato žlutá je čistá, bez olivového nádechu. Od žluté hlavy je ostře oddělen šedý hřbet a krovky. Na šíji se táhne úzký černý proužek. Křídla jsou tmavá s výraznými dvěma bílými křídelními páskami. Lores (oblast mezi okem a zobákem) jsou černé.
• Samice ve svatebním šatu: Je proměnlivější. Některé mohou být téměř stejně ярко zbarvené jako samci, jiné jsou výrazně matnější. Spodina těla a hlava jsou nažloutlé, často s šedavým nádechem na bocích hrudi. Hřbet je šedohnědý. Klíčovým znakem je výrazná kresba hlavy: nápadný světle žlutý (někdy až bělavý) nadoční proužek (supercilium) se táhne až za oko. Nad ním je tmavý proužek (laterální proužek temene), pod ním jsou tváře světlejší (nažloutlé nebo našedlé) a pod tvářemi je opět tmavší ohraničení. Středem temene se táhne světlejší proužek.
• Prostý (zimní) šat: Obě pohlaví se podobají samici, jsou celkově šedohnědá s nažloutlým nádechem na spodní straně těla a v obličeji. Žlutá barva je potlačena, ale základní kresba hlavy se světlým nadočním proužkem a tmavším ohraničením tváří zůstává zachována. Hruď a boky mohou být jemně tmavě proužkované.
• Mladí ptáci (juvenilní): Jsou zpočátku velmi nenápadní, převážně šedohnědí s béžovým nádechem, kresba hlavy se vyvíjí postupně.

Záměna s jinými druhy: Nejčastější je záměna s konipasem lučním (Motacilla flava). Různé poddruhy konipase lučního mají velmi rozmanitou kresbu hlavy (často šedou, černou, s bílými proužky), ale vždy mají olivově zelený až hnědozelený hřbet, zatímco konipas citrónový má hřbet čistě šedý. Konipas horský (Motacilla cinerea) má rovněž šedý hřbet, ale žlutá je omezena na kostřec a spodní břicho, má černý bryndáček (samec) a výrazně delší ocas. Konipas bílý (Motacilla alba) je černobílošedý.

Hlas: Volání je ostré, často popisované jako „tsliep“, „zvieht“ nebo „tsip“, podobné volání konipase lučního, ale někdy znějící kovověji nebo pronikavěji. Zpěv, slyšitelný na hnízdištích, je jednoduchá, cvrlikavá opakovaná fráze.

Z tajgy na západ: Areál rozšíření a expanze

Jádro hnízdního areálu konipase citrónového leží v rozsáhlých oblastech sibiřské tajgy a lesotundry, od severovýchodní Evropy (Finsko, evropské Rusko) přes celou Sibiř až po Kamčatku a na jih do střední Asie (Kazachstán, Mongolsko). Od poloviny 20. století však tento druh vykazuje pozoruhodnou expanzi směrem na západ. Postupně osídlil Bělorusko, Pobaltí, Polsko a jeho hnízdění je stále častěji zaznamenáváno i dále na západ. Příčiny této expanze nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně souvisejí s kombinací faktorů, jako jsou změny klimatu (mírnější zimy, posun vegetačních pásem), změny ve využívání krajiny (vznik nových vhodných biotopů?) a přirozená populační dynamika.

Drtivá většina populace migruje jihovýchodním směrem na zimoviště v Indii, Nepálu, Bangladéši, Myanmaru, Thajsku a jižní Číně. Ptáci pozorovaní ve střední a západní Evropě jsou tedy buď jedinci, kteří „přestřelili“ svůj cíl během jarního tahu, nebo se jedná o projev tzv. obrácené migrace či disperze mladých ptáků.

Život u vody: Preferované biotopy

Konipas citrónový je silně vázán na vlhké až mokré otevřené biotopy. Na hnízdištích vyhledává podmáčené louky s porosty vrb a nízkých bříz, okraje jezer a pomalu tekoucích řek, rašeliniště a okraje tajgy. Klíčová je kombinace vlhkých míst pro hledání potravy a nízké vegetace pro hnízdění a kryt.

Během tahu a na zimovištích se zdržuje na podobných místech: bahnité břehy rybníků a jezer, okraje rákosin, zavlažovací kanály, podmáčená pole (včetně rýžovišť), vlhké louky a pastviny. Často ho najdeme v místech s nízkou, rozvolněnou vegetací.

Aktivní lovec hmyzu: Chování a ekologie

Je to typický představitel svého rodu – neustále v pohybu. Potravu sbírá převážně na zemi, rychle pobíhá a krátkými výpady chytá hmyz a jiné bezobratlé (pavouky, drobné korýše). Občas sbírá hmyz i z povrchu vodní hladiny nebo z nízké vegetace. Jeho potravu tvoří především dvoukřídlí (mouchy, komáři), brouci, jepice, chrostíci, housenky a pavouci. Mimo hnízdní sezónu může konzumovat i malé množství semen.

Během hnízdění jsou samci teritoriální a své území obhajují zpěvem, často přednášeným za charakteristického třepotavého „motýlího“ letu. Mimo hnízdní období se může sdružovat do menších, volných skupinek, někdy i ve společnosti jiných druhů konipasů (zejména lučních) nebo lindušek.

Hnízdění: Skrytý život na zemi

Hnízdo staví samice na zemi, dobře ukryté v hustém trsu trávy, ostřice nebo pod nízkým keříkem, vždy v blízkosti vody. Je to úhledná miska spletená ze suchých stébel trav, kořínků a mechu, vystlaná jemnými travinami, rostlinným chmýřím a zvířecími chlupy nebo peřím. Snůška čítá 4–6 vajec, která jsou šedavá, nazelenalá nebo narůžovělá s jemným tmavým skvrněním. Inkubace trvá 11–14 dní a sedí na nich převážně samice. Mláďata krmí oba rodiče hmyzem. Hnízdo opouštějí ve věku 10–15 dní. V jižnějších částech areálu může hnízdit i dvakrát ročně.

Status v České republice: Od zatoulance k vzácnému hnízdiči

Ještě ve druhé polovině 20. století byl konipas citrónový v ČR považován za absolutní raritu, zatoulance z východu s několika málo doloženými pozorováními. Od 90. let 20. století však začalo záznamů přibývat, zejména během podzimního tahu. Dnes je považován za pravidelného, i když stále vzácného až velmi vzácného protahujícího migranta, s výrazně vyšším počtem pozorování na podzim (září–říjen) než na jaře (duben–květen).

Nejvýznamnější změnou je však jeho status hnízdícího ptáka. První prokázané hnízdění bylo zaznamenáno v roce 2002 a od té doby jsou známy další, i když stále velmi sporadické a lokální případy hnízdění, především z vhodných mokřadních lokalit jižní Moravy, jižních a východních Čech a Ostravska. Počet hnízdících párů je extrémně nízký (obvykle 0–5 párů ročně v celé ČR) a jeho přítomnost jako hnízdícího druhu není stabilní. Přesto je tento trend dokladem probíhající expanze druhu na západ.

Ochrana a budoucnost: Význam mokřadů

Celosvětově je konipas citrónový díky obrovskému areálu rozšíření a početné populaci hodnocen IUCN jako málo dotčený (LC). Jeho západní expanze je pozitivním trendem. V České republice je chráněn zákonem jako volně žijící pták a vzhledem k jeho vzácnému výskytu, zejména jako hnízdícího druhu, je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (CR).

Klíčem k jeho ochraně, ať už jako migranta nebo potenciálního hnízdiče, je zachování a vhodná péče o mokřadní biotopy. Udržování mělkých tůní, podmáčených luk s nízkou vegetací, extenzivně obhospodařovaných okrajů rybníků a zamezení jejich zarůstání vysokou trávou nebo dřevinami jsou zásadní opatření, která mohou tomuto druhu pomoci.

Závěr

Konipas citrónový je nádherný pěvec, jehož pozorování v naší přírodě je stále nevšedním zážitkem. Jeho příběh je fascinujícím příkladem ptačí expanze a reakce na měnící se podmínky. Ačkoli zůstává v České republice velmi vzácným druhem, jeho postupně se zvyšující početnost na tahu a ojedinělé hnízdění dávají naději, že se s tímto „citrónově žlutým“ klenotem budeme v budoucnu setkávat častěji. Jeho přítomnost je také připomínkou důležitosti ochrany mokřadních ekosystémů, které jsou domovem mnoha vzácných a ohrožených druhů.