Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos)

1. Zařazení

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Strakapoud (Dendrocopos)
• Druh: Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos)
  • V ČR se vyskytuje poddruh Dendrocopos leucotos leucotos. V jihovýchodní Evropě žije poddruh lilfordi.

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Strakapoud bělohřbetý je náš největší druh „pestrého“ strakapouda, o něco větší a robustnější než běžný strakapoud velký (délka těla 24–26 cm, rozpětí křídel 38–40 cm).

• Klíčové znaky: Od ostatních strakapoudů se liší především bílým zbarvením spodní části zad a kostřece (strakapoud velký má tuto partii černou). Dalším důležitým znakem jsou boky těla s hustým černým podélným čárkováním (strakapoud velký má boky čistě bílé/nažloutlé). Má také rozsáhlejší bílé pole na ramenních krovkách. Spodní krovky ocasní jsou růžové až červené.
• Pohlavní dimorfismus:
  • Samec: Má celé temeno hlavy jasně červené, od čela až po zátylek.
  • Samice: Má temeno hlavy celé černé.
• Hlas: Volání je měkčí než u strakapouda velkého, nejčastěji „kjik“ nebo „ček“. Bubnování je také odlišné – je delší (až 2 sekundy), začíná silněji a ke konci slábne a zpomaluje se (na rozdíl od krátké, rychlé a stejně hlasité série úderů strakapouda velkého).

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Má palearktické rozšíření (Evropa a Asie), ale jeho výskyt je velmi nesouvislý a ostrůvkovitý. Vyskytuje se od Skandinávie a střední/východní Evropy přes Sibiř až po Japonsko a Čínu.
• Habitat – Klíčová specializace: Je vysoce specializovaným druhem vázaným na staré, původní nebo přírodě blízké listnaté a smíšené lesy s vysokým podílem odumřelého dřeva. Vyžaduje přítomnost stojících i ležících mrtvých stromů (souší, kmenů) velkých průměrů a v různém stadiu rozkladu.
  • Preferuje zejména staré bučiny, doubravy, suťové lesy, lužní lesy a horské smíšené lesy s příměsí břízy, osiky, javoru či jasanu.
  • Je citlivý na intenzivní lesní hospodaření, které odstraňuje mrtvé dřevo a preferuje stejnověké monokultury.

4. Chování

• Potravní chování: Potravu hledá převážně na mrtvém a odumírajícím dřevě. Často odstraňuje velké kusy kůry nebo tesá hluboko do trouchnivějícího dřeva, aby se dostal k larvám hmyzu. Je méně nápadný a hlučný než strakapoud velký.
• Stálost: Je převážně stálý a teritoriální pták, nemigruje. Mladí ptáci se mohou rozptylovat do okolí.

5. Rozmnožování (aktuální k 9. dubnu 2025)

• Hnízdění: Hnízdí v dutinách, které si sám tesá, nejčastěji v kmenech mrtvých nebo silně poškozených listnatých stromů (buk, bříza, osika, javor). Dutina má typicky oválný vletový otvor. Hnízdní sezóna právě probíhá – ptáci si v tomto období tesají dutiny nebo již mohou začínat snášet vejce.
• Snůška: Snáší 3–6 bílých vajec.
• Inkubace a péče: Na vejcích sedí oba rodiče asi 11–14 dní. Mláďata krmí také oba rodiče po dobu 24–28 dní, než opustí dutinu. Rodina pak ještě nějakou dobu zůstává spolu.

6. Potrava

• Je potravním specialistou. Hlavní složku potravy tvoří larvy dřevokazného hmyzu, zejména brouků (tesaříci, krasci, nosatci, kůrovci), které získává z odumřelého dřeva.
• Doplňkově se živí i dospělým hmyzem, pavouky, mravenci a v menší míře také semeny, ořechy a mízou stromů.

7. Výskyt v ČR

• Status: V České republice je vzácným a lokálně se vyskytujícím druhem. Jeho výskyt je vázán na zachovalé lesní komplexy.
• Lokality: Těžiště jeho výskytu leží v horských a podhorských oblastech, zejména:
  • Karpatská oblast (Beskydy, Vsetínské vrchy, Bílé Karpaty)
  • Šumava a Novohradské hory
  • Ojediněle i v dalších oblastech s vhodnými biotopy (např. Jeseníky, Doupovské hory, Křivoklátsko – zde však velmi vzácně).
• V běžné lesní krajině nížin a pahorkatin chybí.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern) – díky velkému areálu v Asii.
• Evropský/Český status: V Evropě a zejména ve střední Evropě je však situace mnohem horší. Je považován za indikátorový druh zachovalých a přírodě blízkých lesů.
  • V Červeném seznamu ptáků ČR je veden jako ohrožený (EN – Endangered).
  • Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je chráněn jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený (CR), což zdůrazňuje potřebu nejvyššího stupně ochrany. Je také uveden v Příloze I Směrnice o ptácích EU.
• Hlavní hrozby:
  • Intenzivní lesní hospodaření: Odstraňování mrtvého dřeva (stojícího i ležícího), krátká doba obmýtí, preference jehličnatých monokultur, velkoplošné holoseče.
  • Fragmentace lesů: Izolace vhodných biotopů.
  • Ztráta starých listnatých porostů: Úbytek přirozených bučin, doubrav a lužních lesů.

9. Zajímavosti

• Je symbolem zdravých, přírodě blízkých lesů s přirozenou dynamikou.
• Jeho přítomnost signalizuje vysokou biodiverzitu lesního ekosystému, zejména hmyzu vázaného na dřevo.
• Schopnost tesat do tvrdého dřeva je obdivuhodná.

Závěr

Strakapoud bělohřbetý je náš největší „pestrý“ strakapoud, snadno rozpoznatelný podle bílého spodku zad a čárkovaných boků. Je to vysoce specializovaný obyvatel starých listnatých a smíšených lesů, který je existenčně závislý na dostatku mrtvého a odumírajícího dřeva. V České republice patří mezi vzácné a ohrožené druhy, jehož přežití závisí na změně přístupu k lesnímu hospodaření směrem k podpoře přirozených procesů a ponechávání dostatku mrtvého dřeva v lesích. Jeho ochrana je klíčová nejen pro něj samotného, ale i pro zachování celkové biodiverzity našich lesů.