Velikost

hlý pěnkavovitý pták (délka těla 12,5–14 cm), o něco menší než vrabec domácí, s poměrně dlouhým, vidličnatě vykrojeným ocasem a krátkým, silným, kuželovitým zobákem šedavé barvy. U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus ve zbarvení, zejména v hnízdním období.

• Samec ve svatebním šatě: Má kaštanově hnědý hřbet bez čárkování. Hlava je převážně popelavě šedá, ale na čele a na hrudi má výrazné, zářivě karmínově červené skvrny. Intenzita a rozsah této červené barvy se zvyšuje s věkem samce a je nejvýraznější na jaře. Boky těla jsou světle hnědé až béžové, s nevýrazným tmavším podélným čárkováním. Břicho je bělavé. Křídla a ocas jsou tmavě hnědé s výraznými bílými okraji per (letek a ocasních per), které jsou dobře viditelné zejména za letu, ale i u sedícího ptáka.
• Samice: Je zbarvena mnohem nenápadněji a postrádá jakékoli červené zbarvení. Je celkově hnědá, svrchu s tmavším podélným čárkováním. Spodina těla je bělavá až světle nahnědlá s výrazným tmavě hnědým podélným čárkováním na hrudi a bocích. Má také bílé okraje křídelních a ocasních per, ale obvykle méně rozsáhlé a kontrastní než samec.
• Ptáci v zimním šatě: Samec má červenou barvu na hrudi a čele překrytou širokými světlými (béžovými) lemy per, takže červená je méně nápadná nebo téměř neznatelná. Celkově se v zimě obě pohlaví podobají více.
• Mladí ptáci: Podobají se samici, jsou celkově hnědí a hustě podélně čárkovaní na spodní straně těla.

Výskyt a prostředí: Konopka obecná je rozšířená ve většině Evropy (kromě nejsevernějších oblastí Skandinávie a Ruska), v severozápadní Africe a v západní a střední Asii. Ptáci ze severnějších a východnějších populací jsou částečně nebo úplně tažní a zimují ve střední, západní a jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Ptáci z mírnějších oblastí západní a jižní Evropy jsou stálí nebo potulní. V České republice se jedná o běžný, ale v posledních desetiletích znatelně ubývající hnízdící druh. Vyskytuje se na většině území, od nížin až po podhorské oblasti (cca do 800 m n. m.), nejhojnější je v teplejších zemědělských oblastech s vhodnou strukturou krajiny. Je částečně tažná, část populace u nás zimuje (zejména v nížinách), část odlétá na zimu jihozápadním směrem. Na jižní Moravě, s její mozaikou polí, vinic, sadů, zahrad a remízků, je stále poměrně běžným druhem, i když i zde pravděpodobně došlo k poklesu početnosti oproti minulosti. Jejím životním prostředím je otevřená krajina s dostatkem křovin, živých plotů, remízků, nízkých stromů nebo hustých bylinných porostů. Typickými biotopy jsou zemědělská krajina s mezemi, úhory a rozptýlenou zelení, okraje lesů, zarůstající paseky, vřesoviště, sady, vinice, parky, velké zahrady, hřbitovy, ale i ruderální plochy (zanedbaná místa) s křovinami a vysokými bylinami. Vyžaduje kombinaci otevřených ploch s nízkou vegetací pro hledání potravy (semen) a hustých křovin nebo nízkých stromů pro hnízdění a úkryt.

Potrava a způsob obživy: Konopka obecná je téměř výhradně semenožravá. Živí se především drobnými semeny různých polních plevelů, bylin a trav. V její potravě najdeme semena pampelišek, bodláků, pcháčů, šťovíků, merlíků, lebed, heřmánků, kokošky pastuší tobolky, jitrocele, různých druhů trav, ale i semena kulturních plodin jako je řepka, hořčice, len nebo konopí. Na jaře může konzumovat i pupeny a květy. Pouze v krátkém období krmení mláďat sbírá i drobný hmyz (zejména mšice) a pavouky, kterými doplňuje semennou stravu pro mláďata. Potravu sbírá převážně na zemi nebo obratně šplhá po stoncích bylin a vybírá semena přímo z dozrávajících květenství či plodenství. Často se při hledání potravy sdružuje do hejn.

Chování: Je to velmi společenský pták, zejména mimo hnízdní období. Na podzim a v zimě tvoří menší i větší hejna, která se společně potulují krajinou a hledají potravu. Často se v těchto hejnech sdružují i s jinými druhy pěnkavovitých ptáků, jako jsou stehlíci, zvonci nebo strnadi. Jsou to čilí a aktivní ptáci, kteří neustále přeletují mezi místy s potravou a úkrytem. Jejich zpěv je velmi příjemný, melodický, cvrlikavý a štěbetavý, složený z rychlých trylků, hvízdavých tónů a typických vábných motivů. Samec zpívá často z vyvýšeného místa (vrcholek keře, stromu, drát elektrického vedení) nebo i za krátkého třepotavého zpěvného letu. Zpívá od časného jara (březen) až do léta. Typické je také jejich vábení, které často vydávají i ptáci v letícím hejnu – zní jako rychlé, trochu tvrdé „čett-čett-čett“, „tek-tek-tek“ nebo „gitt-gitt-gitt“.

Hnízdění: Hnízdní období začíná obvykle v dubnu nebo květnu a trvá do července nebo srpna. Běžně hnízdí dvakrát, někdy i třikrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná hlavní hnízdní sezóna. Ptáci tvoří páry, samci intenzivně zpívají a obhajují teritoria, začíná stavba hnízd. Konopky často hnízdí v rozvolněných koloniích nebo skupinách, kdy několik párů hnízdí poměrně blízko sebe v jednom keři nebo na malé ploše. Hnízdo staví pouze samice, obvykle nízko (0,5–2,5 m) v hustém keři (nejčastěji trnitém, jako je hloh, trnka, šípková růže, ale i jalovec, pámelník, mladý smrček nebo túje), živém plotě nebo ve spleti hustých bylin. Je to úhledná, pevná a poměrně hluboká miskovitá stavba postavená z trávy, kořínků, mechu a lišejníků. Kotlinka je velmi pečlivě vystlána jemnými materiály, jako jsou rostlinná vlákna, vlna, srst, chlupy a peří. Samice snáší 4–6 (nejčastěji 5) vajec. Ta jsou světle modrá nebo modrozelená s řídkými tmavými (červenohnědými, fialovými nebo černými) tečkami, skvrnkami a čárkami, které jsou často soustředěny na širším konci. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 12–14 dní. Samec ji během inkubace krmí. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je zpočátku drobným hmyzem, ale velmi brzy přecházejí na krmení natrávenými semeny, která rodiče přinášejí ve voleti. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 11–17 dní.

Migrace: Konopka obecná je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severních a východních populací (např. Skandinávie, Pobaltí, Rusko, ale i ptáci z našich hor) jsou tažní a na zimu odlétají do západní, střední a jižní Evropy a severní Afriky. Ptáci z mírnějších oblastí (včetně velké části naší nížinné populace) jsou stálí nebo potulní, zůstávají v blízkosti hnízdišť nebo podnikají jen kratší přelety za potravou. Jarní přílet migrantů na naše území probíhá od března do dubna, podzimní odlet od září do listopadu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je konopka obecná stále považována za běžný druh, ale její populace v posledních desetiletích vykazují znatelný pokles, zejména v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. V Červeném seznamu ČR je proto hodnocena jako téměř ohrožený (NT) nebo málo dotčený (LC) (ale s negativním populačním trendem). Podléhá obecné ochraně ptáků. Také v mnoha dalších zemích západní a střední Evropy byly zaznamenány výrazné poklesy početnosti. Celosvětově je však díky svému velkému areálu rozšíření stále hodnocena IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Hlavními příčinami úbytku konopky obecné jsou především ztráta a degradace vhodných biotopů v důsledku intenzifikace zemědělství:

• Odstraňování křovin, živých plotů, remízků a mezí z krajiny, které jí poskytují hnízdní příležitosti a úkryt.
• Ztráta úhorů, neobdělávaných ploch a okrajů polí s bohatou nabídkou plevelů, jejichž semena jsou její hlavní potravou.
• Masivní používání herbicidů, které likvidují plevelné rostliny a snižují tak dostupnost potravy.
• Změny v osevních postupech a celková homogenizace zemědělské krajiny.
• Možná i úbytek hmyzu (důležitého pro krmení mláďat) v důsledku používání insekticidů.

Závěr: Konopka obecná je půvabný a příjemně zpívající pěnkavovitý pták, který je typickým obyvatelem pestré, mozaikovité krajiny s dostatkem křovin, mezí a bylinné vegetace produkující semena. Její klesající početnost v mnoha částech Evropy, včetně České republiky, je smutným dokladem negativních dopadů intenzivního zemědělství na biodiverzitu. Konopka obecná slouží jako důležitý indikátorový druh stavu zemědělské krajiny a biotopů, jako jsou živé ploty, remízky a úhory. Pro její ochranu a podporu je klíčové zachování a obnova těchto krajinných prvků, podpora extenzivnějších forem hospodaření a omezení používání agrochemikálií.

Rozšíření