Velikost

Koroptev polní (Perdix perdix)

Zařazení:

• Řád: Hrabaví (Galliformes)
• Čeleď: Bažantovití (Phasianidae)
• Rod: Koroptev (Perdix)
• Druh: Koroptev polní (Perdix perdix)

Popis: Koroptev polní je středně velký pták z řádu hrabavých, velikostí srovnatelná s holubem domácím (délka těla 29–31 cm, rozpětí křídel 45–48 cm). Má typickou zavalitou, kulovitou postavu kura s malou hlavou, krátkým krkem, krátkými zakulacenými křídly a krátkým ocasem. Její zbarvení je převážně nenápadné, dokonale maskovací (kryptické), přizpůsobené životu na zemi v otevřené krajině. Převládají šedé a hnědé tóny. Svrchní strana těla je šedohnědá s jemným tmavším vlnkováním a světlými podélnými proužky. Obličej (tváře, hrdlo a čelo) je nápadně oranžovohnědý až rezavý. Hruď je popelavě šedá, často s jemným tmavým vlnkováním. Boky těla jsou šedé s výraznými, sytě kaštanově hnědými příčnými pruhy. Charakteristickým znakem, zejména u samců, je tmavá, kaštanově hnědá až černohnědá skvrna ve tvaru podkovy na břiše. U samce (kohoutka) bývá tato skvrna obvykle větší, tmavší a zřetelnější. U samice (slepičky) je menší, světlejší, někdy i přerušovaná nebo může (zejména u mladých samic) zcela chybět. Tento znak však není stoprocentně spolehlivý pro určení pohlaví. Nohy jsou šedohnědé. Zobák je krátký, silný, šedavý. Mladí ptáci (kuřata) jsou žlutohnědí s tmavšími skvrnami a proužky, což jim poskytuje vynikající maskování v trávě a na poli.

Výskyt a prostředí: Koroptev polní je původním druhem ve velké části Evropy (od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova po západní Sibiř) a v západní a střední Asii. Byla také úspěšně vysazena jako lovný pták v Severní Americe. Je stálým ptákem, který nepodniká žádné pravidelné migrace, pouze lokální potulky za potravou nebo úkrytem, zejména v zimě. V České republice byla koroptev polní v minulosti (do poloviny 20. století) jedním z nejhojnějších a nejtypičtějších ptáků zemědělské krajiny. Její stavy však od té doby zaznamenaly dramatický, katastrofální pokles, který se odhaduje na více než 95 %. Dnes je považována za kriticky ohrožený a velmi vzácný hnízdící druh, který z většiny svého původního areálu v ČR vymizel nebo přežívá jen ve velmi malých, izolovaných populacích. Největší pokles nastal v intenzivně obhospodařovaných nížinách. Jižní Morava, která kdysi patřila k oblastem s nejvyššími stavy koroptví v celé střední Evropě, dnes hostí jen velmi malé a roztříštěné zbytky populace a pozorování koroptve je zde spíše vzácností. Určité naděje na zlepšení stavu přinášejí záchranné programy a snahy o obnovu populací pomocí vypouštění odchovaných ptáků a zlepšování životního prostředí. Jejím životním prostředím je otevřená zemědělská krajina. Vyžaduje mozaiku různých biotopů – pole (zejména s obilninami, pícninami a okopaninami), louky, pastviny, úhory, meze, remízky a křovinaté okraje polí či cest. Potřebuje jak otevřené plochy s nízkou vegetací nebo holou půdou pro hledání potravy, tak dostatek hustého vegetačního krytu (meze, živé ploty, vysoká tráva, pásy křovin, neposečené okraje polí), který jí poskytuje ochranu před predátory, nepřízní počasí a také místa pro hnízdění. Nevyhovují jí rozsáhlé lány monokultur bez jakékoli další struktury a krytu.

Potrava a způsob obživy: Koroptev polní je všežravá, ale v její potravě převažuje rostlinná složka. Dospělí ptáci se živí především semeny různých trav, obilovin a polních plevelů, dále zelenými částmi rostlin (listy, pupeny, výhonky jetele, vojtěšky a jiných bylin) a na podzim také bobulemi. Naprosto klíčovou složkou potravy, zejména pro malá kuřata v prvních týdnech života (cca do 3 týdnů věku), je však živočišná potrava – drobný hmyz (mravenci a jejich kukly, mšice, malé kobylky a cvrčci, brouci, housenky) a pavouci. Dostatek této na bílkoviny bohaté potravy je naprosto zásadní pro přežití a správný vývoj kuřat. Úbytek hmyzu v krajině je proto jedním z hlavních faktorů ohrožení koroptví. Potravu sbírá výhradně na zemi, kde se pohybuje chůzí nebo rychlým popobíháním a zobákem sbírá semena a hmyz z povrchu půdy nebo z nízké vegetace.

Chování: Je to typický pozemní pták, který tráví většinu svého života na zemi. Velmi dobře a rychle běhá a v případě nebezpečí dává téměř vždy přednost útěku po zemi do nejbližšího krytu. Vzlétá až na poslední chvíli, když je nebezpečí velmi blízko. Startuje velmi hlučně a prudce, s rychlým a hlasitým vířením krátkých křídel, které vydává charakteristický „burácivý“ zvuk. Letí obvykle jen nízko nad zemí a na krátkou vzdálenost (několik desítek až stovek metrů), přičemž střídá rychlé mávání křídel s krátkými úseky klouzavého letu, a pak rychle opět zapadne do krytu. Mimo hnízdní dobu (od podzimu do časného jara) žije koroptev v rodinných skupinkách, tzv. hejnkách (anglicky „coveys“). Tato hejnka jsou obvykle tvořena rodičovským párem a jejich letošními (někdy i loňskými) potomky a čítají nejčastěji 5–15 ptáků. Hejnko drží velmi pevně pohromadě, společně hledá potravu a nocuje přitisknuté k sobě na zemi. Na jaře se hejnka rozpadají a ptáci tvoří monogamní páry, které si obhajují svá hnízdní teritoria. Hlasové projevy jsou slyšet zejména na jaře, kdy kohoutci „čirikají“ (označují teritorium), a také při vyrušení hejnka. Typické je ostré, drnčivé volání „kerr-ick“, „kirr-ik“ nebo „čirrr-ik“.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od konce dubna/začátku května do července/srpna. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), probíhá tvorba párů, obsazování teritorií a příprava k hnízdění. Pár je monogamní. Hnízdo staví pouze samice, a to vždy na zemi. Vybere si místo velmi dobře ukryté v husté vegetaci – v husté trávě, v obilí, v jeteli, pod keřem, u paty meze nebo živého plotu. Je to jen mělký důlek v zemi, který si sama vyhrabe nebo využije přirozenou prohlubeň, a skromně ho vystele suchou trávou, listím a několika vlastními pírky. Samice snáší velmi početnou snůšku, obvykle 10–20 (průměrně kolem 15, ale někdy i více než 20!) vajec. Ta jsou jednobarevná, hladká, zbarvená olivově hnědě, světle hnědě nebo žlutohnědě, bez skvrn. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 23–25 dní. Během této doby je velmi zranitelná a dokonale spoléhá na své maskovací zbarvení. Samec (kohoutek) se zdržuje poblíž hnízda a hlídá, ale na sezení se nepodílí. Kuřata jsou nekrmivá (precociální) – líhnou se plně vyvinutá, pokrytá hustým prachovým peřím (žlutohnědým s tmavšími skvrnami a proužky) a krátce po vylíhnutí a oschnutí (během několika hodin) opouštějí hnízdo a následují rodiče. Zajímavostí a důležitým rozdílem oproti bažantovi obecnému je, že o vodění, ochranu a péči o kuřata se starají oba rodiče. Kuřata si sama od začátku sbírají potravu (zpočátku hlavně hmyz). Jsou velmi citlivá na nepříznivé počasí (zejména chlad a vlhko) a na predátory. Rodiče je velmi statečně brání.

Migrace: Koroptev polní je typickým stálým ptákem. Celý život tráví ve svém domovském okrsku nebo jeho bezprostředním okolí (obvykle do několika kilometrů čtverečních) a nepodniká žádné pravidelné sezónní migrace. V zimě se pouze může potulovat na kratší vzdálenosti při hledání potravy nebo vhodnějšího úkrytu před sněhem a mrazem.

Ochrana a ohrožení: Stav populace koroptve polní v České republice je kritický. Je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožených (CR). Její stavy se od poloviny 20. století snížily o více než 95 % a stále klesají nebo stagnují na velmi nízké úrovni. Celosvětově je však díky svému velkému areálu rozšíření (zejména v Asii) a introdukovaným populacím v Severní Americe stále hodnocena organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh, i když v celé západní a střední Evropě jsou zaznamenávány dramatické poklesy. Hlavními příčinami tohoto drastického úbytku v naší krajině jsou téměř výhradně spojeny s intenzifikací zemědělství a změnami v zemědělské krajině:

1. Ztráta a fragmentace vhodných biotopů: Zánik pestré mozaiky polí, luk, mezí, remízků a úhorů. Vytváření obrovských lánů monokultur (řepka, kukuřice, obilí), které neposkytují dostatek krytu ani pestrou potravní nabídku.
2. Chemizace zemědělství: Masivní používání pesticidů, zejména insekticidů, které likvidují hmyz. Nedostatek hmyzu v letním období je kritickým faktorem pro přežití kuřat. Používání herbicidů, které ničí plevele, jejichž semena jsou důležitou potravou pro dospělé ptáky v zimě.
3. Mechanizace a změny agrotechniky: Příliš časté a stále časnější sečení luk a pícnin (zejména na siláž) ničí velké množství hnízd s vejci nebo malá, ještě nelétající kuřata. Používání těžké a rychlé techniky. Hluboká orba likvidující zimující hmyz a semena. Ztráta strnišť.
4. Zvýšená predace v ochuzené, přehledné a fragmentované krajině, kde koroptve (zejména sedící samice na hnízdě a malá kuřata) nemají dostatek úkrytů před predátory (liška, kuna, divoké prase, krkavcovití ptáci, dravci, toulavé kočky a psi). V minulosti byla koroptev také významnou lovnou zvěří, ale současný lov (tam, kde je ještě povolen) již nemá na její stavy zásadní vliv.

Závěr: Koroptev polní, kdysi běžný a ikonický pták naší zemědělské krajiny, symbol tradičního venkova a úrody, se stala jednou z nejohroženějších ptačích druhů České republiky a celé střední Evropy. Její dramatický úbytek je smutným a alarmujícím důsledkem neudržitelného způsobu moderního zemědělského hospodaření a ztráty biodiverzity v naší krajině. Koroptev polní je klíčovým indikátorem zdraví a pestrosti zemědělské krajiny. Její záchrana a případný návrat vyžadují zásadní a komplexní změny v přístupu k hospodaření v krajině – návrat k pestřejší krajinné mozaice s mezemi, remízky, úhory a květnatými pásy, podporu extenzivních forem hospodaření, výrazné omezení používání pesticidů (zejména insekticidů), citlivější plánování sečí a celkově větší ohleduplnost k přírodním prvkům v zemědělské krajině. Bez těchto změn hrozí, že tento krásný a kdysi tak typický polní kur z naší přírody v blízké budoucnosti zcela vymizí.

Rozšíření

Význam

Rozšíření v ČR