Krahujec obecný (Accipiter nisus)

Zařazení:

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Krahujcovití (Accipitridae)
• Rod: Jestřáb (Accipiter) – Poznámka: Rod Accipiter zahrnuje jak jestřáby, tak krahujce.
• Druh: Krahujec obecný (Accipiter nisus)

Popis: Krahujec obecný je malý až středně velký dravec, dokonale přizpůsobený lovu ptáků v lesním a křovinatém prostředí. Je známý svou mimořádnou obratností v letu a také velmi výrazným rozdílem ve velikosti mezi pohlavími (tzv. reverzní pohlavní dimorfismus). Samice je podstatně větší a těžší než samec – může být až o 25 % delší a vážit téměř dvakrát tolik. Samice (délka 35–41 cm, rozpětí křídel 67–80 cm) dosahuje velikosti zhruba holuba, zatímco výrazně menší samec (délka 29–34 cm, rozpětí křídel 58–65 cm) je jen o málo větší než kos černý. Tato velikostní odlišnost se projevuje i ve zbarvení dospělých ptáků:

• Dospělý samec: Má svrchní stranu těla břidlicově šedou až modrošedou. Spodina těla je světlá (bělavá) s hustým, jemným, rezavě oranžovým až červenohnědým příčným proužkováním (vlnkováním). Tváře mají často také oranžový nádech. Nad okem je jen slabě naznačený světlý proužek.
• Dospělá samice: Je zbarvena méně pestře. Svrchu je hnědošedá nebo šedá (nikdy ne modrošedá jako samec). Spodina těla je světlá (bělavá) s hustým, tmavě šedým až šedohnědým příčným proužkováním. Nad okem má často výraznější bílý nadoční proužek než samec. Mladí ptáci (v prvním roce života) jsou zbarveni odlišně od dospělých a podobněji mezi sebou. Svrchu jsou hnědí, přičemž pera mají světlejší (rezavé nebo okrové) lemy, což jim dodává šupinatý vzhled. Spodina těla je světlá (krémová až nahnědlá) s hrubším, kapkovitým nebo příčným hnědým skvrněním či pruhováním. Všichni ptáci mají poměrně krátká, široká a na koncích zakulacená křídla a dlouhý, příčně pruhovaný ocas, což jsou adaptace umožňující vynikající manévrovatelnost při letu mezi stromy a keři. Duhovka oka je u mladých ptáků žlutá, u dospělých se mění na oranžovou až sytě červenou (intenzita barvy roste s věkem, zejména u samců). Nohy jsou dlouhé, tenké, žluté, s dlouhými ostrými drápy přizpůsobenými k uchvacování ptáků.

Výskyt a prostředí: Krahujec obecný je široce rozšířený dravec, který obývá většinu Evropy (kromě Islandu a nejsevernější tundry), severozápadní Afriku a mírný pás Asie až po Japonsko. Ptáci ze severnějších a východnějších populací jsou tažní a zimují jižněji v rámci Evropy, v severní Africe a jižní Asii. Ptáci ze střední, západní a jižní Evropy jsou převážně stálí nebo potulní. V České republice se jedná o běžného a plošně rozšířeného hnízdícího ptáka. Vyskytuje se na celém území, od nížin až po horské oblasti (cca do 1200 m n. m.), všude tam, kde nachází vhodné lesní porosty a dostatek potravy. Je převážně stálý, ale část populace (zejména mladí ptáci a ptáci ze severu) se na zimu potuluje nebo odlétá na kratší vzdálenosti. V zimě k nám mohou přilétat i ptáci ze severovýchodní Evropy. Na jižní Moravě je běžným druhem ve všech oblastech s lesy, remízky, parky a zahradami. Jeho životním prostředím jsou lesy všech typů (listnaté, smíšené i jehličnaté), preferuje však spíše okraje lesů, lesíky, remízky, zarůstající paseky, parky, velké zahrady, sady a hřbitovy – tedy místa, která kombinují stromový nebo keřový porost (poskytující úkryt a místa pro hnízdění) s otevřenějšími plochami nebo křovinami, kde může efektivně lovit svou kořist (drobné ptáky). Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, pokud zde najde vhodné podmínky a dostatek potravy (např. u krmítek).

Potrava a způsob obživy: Krahujec obecný je vysoce specializovaným lovcem ptáků, kteří tvoří naprostou většinu (90–98 %) jeho potravy. Díky výraznému rozdílu ve velikosti mezi pohlavími existuje i rozdělení potravních zdrojů: menší samec loví především drobné pěvce do velikosti vrabce nebo pěnkavy (sýkory, pěnkavy, vrabci, zvonci, stehlíci, budníčci, červenky). Výrazně větší samice dokáže ulovit i středně velké ptáky až do velikosti kosa, drozda, špačka, hrdličky nebo mladého holuba. Jen velmi vzácně a příležitostně loví krahujec i drobné savce (myši, hraboše) nebo větší hmyz. Loví charakteristickým způsobem rodu Accipiter – překvapivým útokem z krytu. Využívá hustou vegetaci (stromy, keře, živé ploty) k nenápadnému přiblížení ke kořisti a pak podniká krátký, ale velmi rychlý a mimořádně obratný výpad. Dokáže pronásledovat ptáky s neuvěřitelnou mrštností i v hustém lese, mezi větvemi nebo v blízkosti budov. Kořist obvykle uchvátí do pařátů ve vzduchu nebo na zemi a usmrtí ji stiskem drápů. Poté ji odnese na klidné místo (tzv. „škubánek“), kde ji oškube a zkonzumuje.

Chování: Je to poměrně plachý a skrytě žijící dravec, zejména během hnízdění, kdy se snaží být co nejméně nápadný. Často uniká pozornosti, i když žije v naší blízkosti. Jeho přítomnost nejčastěji prozradí buď rychlý průlet nízko nad zemí nebo mezi stromy, nebo nález zbytků jeho kořisti (vytrhané peří). Jeho let je velmi charakteristický – skládá se z několika rychlých, energických úderů křídel, které jsou následovány krátkým klouzavým letem. Mimo hnízdní dobu žije převážně jednotlivě. Hlasově se projevuje jen zřídka, většinou jen v blízkosti hnízda nebo při tokových letech na jaře. Typické je rychlé, ostré, štěkavé volání „kek-kek-kek-kek“ nebo „kik-kik-kik“. Samice na hnízdě při komunikaci se samcem nebo při žebrání o potravu vydává táhlejší, naříkavé volání „pííí-eh“.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do července. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), probíhá tok, tvorba párů a začátek stavby hnízda nebo již snášení vajec. Pár je monogamní (alespoň pro danou sezónu). Hnízdo si staví na stromech, nejčastěji na jehličnanech (smrk, borovice, jedle), ale i na listnáčích, obvykle v hustší části lesa nebo remízku. Bývá umístěno u kmene nebo na silnější větvi, ve výšce 5–15 metrů. Je to poměrně malá a plochá stavba (vzhledem k velikosti ptáka) postavená z tenkých suchých větviček. Kotlinka je mělká a vystlaná jen velmi skromně, obvykle kousky kůry nebo několika zelenými větvičkami. Hnízdo staví převážně samice, samec může přinášet materiál. Často si každý rok staví nové hnízdo, i když někdy může využít i staré (své nebo jiného druhu). Samice snáší obvykle 4–6 (vzácně 3–7) vajec. Ta jsou bělavá nebo namodralá s hustými a velkými hnědými nebo červenohnědými skvrnami, čárami a klikyháky. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 33–35 dní. Samec ji po celou dobu inkubace zásobuje potravou – přináší jí ulovenou kořist poblíž hnízda. O vylíhlá mláďata se zpočátku stará také pouze samice, která je zahřívá a krmí potravou donesenou samcem. Později, když mláďata povyrostou a jsou schopna sama regulovat teplotu, začíná lovit i samice. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 24–30 dní, ale rodiči jsou ještě několik týdnů (cca 3-4 týdny) dokrmována a učí se lovit.

Migrace: Krahujec obecný je převážně stálým nebo částečně tažným ptákem. Dospělí ptáci, zejména ze střední, západní a jižní Evropy, jsou často stálí a zůstávají ve svých teritoriích po celý rok. Mladí ptáci a ptáci ze severnějších a východnějších populací (Skandinávie, Rusko, Pobaltí) se na zimu stahují na jih a západ, ale obvykle jen na kratší vzdálenosti v rámci Evropy nebo do severní Afriky a na Blízký východ. Migrace probíhá od září do listopadu a od února do dubna.

Ochrana a ohrožení: V České republice je krahujec obecný považován za běžný druh. Jeho populace se po dramatickém poklesu v polovině 20. století (způsobeném používáním pesticidů DDT) výrazně zotavila a nyní je považována za stabilní nebo mírně rostoucí. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Je však zvláště chráněný zákonem jako všichni dravci. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Největší hrozbou pro krahujce v minulosti bylo používání chlorovaných uhlovodíků (pesticidů jako DDT) v zemědělství v polovině 20. století. Tyto látky se hromadily v tělech ptáků na vrcholu potravního řetězce (krahujec se živí ptáky, kteří konzumovali kontaminovaný hmyz a semena) a způsobovaly ztenčování skořápek vajec. Vejce pak praskala během inkubace, což vedlo k masivnímu selhávání hnízdění a dramatickému poklesu populací v celé Evropě i Severní Americe. Po zákazu DDT v 70. a 80. letech se jeho stavy začaly postupně zotavovat. V minulosti byl také intenzivně pronásledován člověkem jako „škodná“ (lovec zpěvných ptáků a holubů). I dnes se může stát obětí nelegálního lovu nebo trávení, i když v menší míře než dříve. Dalšími hrozbami mohou být kolize s prosklenými plochami (při pronásledování kořisti v blízkosti budov nebo zahrad) nebo ztráta vhodných hnízdních biotopů v důsledku intenzivního lesního hospodaření (např. kácení hustých mlazin a okrajových porostů).

Závěr: Krahujec obecný je fascinující a vysoce specializovaný dravec, skutečný mistr rychlého a obratného letu v lesním a křovinatém prostředí. Jeho schopnost lovit ptáky za letu je obdivuhodná. Je důležitou součástí našich lesních, ale i příměstských a zahradních ekosystémů, kde hraje významnou roli v přirozené regulaci populací drobných ptáků. Jeho příběh je také silnou připomínkou devastujících dopadů používání perzistentních pesticidů na životní prostředí a zároveň povzbudivým příkladem toho, že cílená ochranářská opatření (jako zákaz DDT) mohou vést k úspěšnému zotavení a návratu dříve ohrožených populací. Pozorování tohoto malého, ale velmi schopného „lesního stínu“ při jeho bleskovém loveckém výpadu je vždy vzrušujícím a nezapomenutelným zážitkem.