Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)

Zařazení:

• Řád: Sovy (Strigiformes)
• Čeleď: Puštíkovití (Strigidae)
• Rod: Kulíšek (Glaucidium)
• Druh: Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – Vědecké jméno passerinum znamená „vrabčí“, což odkazuje na jeho malou velikost.

Popis: Kulíšek nejmenší je nejmenší sovou Evropy, dosahuje velikosti jen o málo větší než vrabec domácí, ale působí zavalitějším dojmem (délka těla 15–19 cm, rozpětí křídel 32–39 cm). Má kompaktní tělo, neúměrně velkou, kulatou hlavu a poměrně krátký ocas. Charakteristickým znakem sov rodu Glaucidium je, že nemá péřová „ouška“ (na rozdíl od kalousů). Jeho zbarvení je nenápadné, kryptické. Svrchní strana těla je šedohnědá až rezavohnědá (existuje šedá a hnědá barevná forma) s drobnými, ale výraznými bílými nebo nažloutlými tečkami a skvrnkami, které jsou nejhustší na hlavě a křídelních krovkách. Spodina těla je bělavá s výraznými, svislými, tmavě hnědými pruhy. Obličejový závoj je jen slabě vyvinutý, šedavý, s několika tmavšími soustřednými kruhy. Oči jsou poměrně malé (v porovnání s jinými sovami) a mají jasně žlutou duhovku. Nad očima jsou krátké, ale výrazné bílé proužky („obočí“), které mu dodávají poněkud přísný nebo zamračený výraz. Zobák je malý, zahnutý, žlutavý. Nohy jsou krátké, ale silné, hustě opeřené až po drápy. Zajímavým znakem je kresba na zátylku – dvě tmavé skvrny lemované bílou barvou, které připomínají „falešné oči“ (tzv. okcipitální obličej). Tato kresba pravděpodobně slouží k zastrašení predátorů útočících zezadu nebo k oklamání drobných ptáků, kteří na něj často útočí (tzv. mobbing). Let kulíška je rychlý a přímý, ale má charakteristický výrazně vlnitý průběh – střídá několik rychlých úderů křídel s krátkým klouzavým letem se zavřenými křídly, což připomíná let datlovitých ptáků.

Výskyt a prostředí: Kulíšek nejmenší obývá boreální a horské jehličnaté a smíšené lesy napříč Eurasií, od Skandinávie, Alp a Karpat na západě přes celou Sibiř až po Sachalin a severovýchodní Čínu. V České republice se jedná o stálého, ale nepříliš hojného a lokálně rozšířeného hnízdícího ptáka. Jeho výskyt je striktně vázán na rozsáhlejší, starší a zachovalejší jehličnaté a smíšené lesy ve vyšších polohách, obvykle od podhůří po horní hranici lesa (cca od 400–500 m n. m. výše). Nejhojnější je v horských oblastech, jako je Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy, a také na Českomoravské vrchovině. V nížinných oblastech s převahou listnatých lesů nebo zemědělské krajiny se nevyskytuje. Na jižní Moravě se tedy přirozeně nevyskytuje a nehnízdí, s výjimkou možných velmi vzácných záletů nebo okrajových výskytů ve vyšších polohách pohraničních pohoří (např. Bílé Karpaty, Chřiby), pokud zde najde vhodné staré jehličnaté nebo smíšené porosty s dutinami. Jeho životním prostředím jsou starší, husté a strukturově bohaté jehličnaté (zejména smrkové a jedlové) nebo smíšené lesy. Důležitá je pro něj přítomnost starých stromů s dutinami (zejména starých dutin po datlech a strakapoudech), které potřebuje k hnízdění. Preferuje lesy s malými světlinami, pasekami nebo okraji, kde může lovit. Je citlivý na fragmentaci lesních porostů a velkoplošné holoseče.

Potrava a způsob obživy: Navzdory své malé velikosti je kulíšek nejmenší překvapivě zdatným a odvážným predátorem. Živí se především malými ptáky (jako jsou sýkory, králíčci, brhlíci, šoupálci, pěnkavy, zvonci – často loví ptáky až do velikosti kosa!) a drobnými savci (hraboši, myšice, rejsci). Poměr ptáků a savců v potravě se mění podle sezóny a lokální nabídky (v zimě často loví více ptáků, kteří se shromažďují u krmítek nebo v hejnech). V menší míře loví i větší hmyz (brouky) nebo ještěrky. Na rozdíl od většiny sov loví nejen v noci, ale je aktivní především za soumraku a za úsvitu (je krepuskulární) a velmi často loví i během dne, zejména za zamračeného počasí nebo v zimě. Kořist vyhlíží z vyvýšeného místa (obvykle z větve stromu) a pak na ni útočí rychlým, přímým výpadem. Má velmi silné nohy a ostré drápy, kterými dokáže zdolat i kořist srovnatelné velikosti nebo dokonce o něco větší než je on sám. Má také ve zvyku vytvářet si zásoby potravy – ulovenou kořist (zejména v zimě), kterou nespotřebuje, ukrývá do dutin stromů, hnízdních budek nebo do hustých větví.

Chování: Je to sice skrytě žijící pták, ale pokud ho objevíme, bývá často poměrně odvážný a nebojácný a nechá se pozorovat i zblízka. Často ho však prozradí poplašné křiky a útoky (tzv. mobbing) drobných pěvců (sýkor, pěnkav, králíčků), kteří ho jako nebezpečného predátora odhalí a snaží se ho ze svého okolí vyhnat. Jak již bylo zmíněno, je aktivní i ve dne. Je silně teritoriální po celý rok. Jeho hlasové projevy jsou slyšet především na jaře v době toku a hnízdění (od února do května), ale ozývá se i na podzim. Samec se ozývá monotónním, flétnovitým pískáním, které zní jako opakované „pú“, „ťjú“, „kjú“ nebo „húk“. Jednotlivé tóny opakuje v pravidelných intervalech (cca každé 1–2 sekundy), často po velmi dlouhou dobu, zejména za soumraku a za úsvitu. Tento hlas je poměrně tichý, ale v klidném lese může být slyšet i na vzdálenost několika set metrů. Vydává i další, vzrušenější a rychlejší pískavé nebo trylkovité zvuky, například při kontaktu s partnerem nebo při obraně teritoria.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do června. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná hlavní hnízdní sezóna – samci se intenzivně ozývají svým teritoriálním pískáním, probíhá tvorba párů a obsazování hnízdních dutin. Pár je monogamní. Kulíšek si, podobně jako jiné malé sovy, neumí sám vytesat hnízdní dutinu. K hnízdění je proto zcela odkázán na již existující dutiny ve stromech. Nejčastěji využívá opuštěné dutiny vytesané většími druhy strakapoudů (strakapoudem velkým, případně datlíkem tříprstým), někdy i přirozené dutiny vzniklé ve starých stromech. Ochotně obsazuje i speciální hnízdní budky pro sovy (tzv. „kulíškovníky“) s vhodnou velikostí vletového otvoru (cca 4,5–5 cm). Dutinu nijak nevystýlá, vejce klade přímo na dno pokryté případnými zbytky dřevěných třísek nebo starého hnízdního materiálu. Samice snáší 4–7 (vzácně 3–10) téměř kulatých, čistě bílých vajec. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 28–29 dní. Samec ji během inkubace pravidelně krmí a hlídá okolí hnízda. O vylíhlá mláďata (která jsou slepá a pokrytá bílým prachovým peřím) se zpočátku stará také pouze samice, která je zahřívá a krmí potravou přinášenou samcem. Později, když mláďata povyrostou, loví oba rodiče. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 27–34 dní.

Migrace: Kulíšek nejmenší je typickým stálým ptákem. Celý život tráví ve svém teritoriu nebo jeho bezprostředním okolí a nepodniká žádné pravidelné sezónní migrace. Pouze v případě velmi tuhých zim nebo extrémního nedostatku potravy mohou někteří ptáci (zejména mladí nebo ptáci ze severnějších populací) podnikat kratší potulky nebo sestupovat do nižších poloh. Tyto přesuny jsou však spíše nepravidelné a omezené.

Ochrana a ohrožení: V České republice je kulíšek nejmenší zařazen mezi zvláště chráněné druhy a v Červeném seznamu ptáků ČR je hodnocen jako zranitelný (VU) nebo téměř ohrožený (NT) druh. Jeho populace je považována za relativně malou a zranitelnou kvůli jeho specifickým nárokům na prostředí a závislosti na starých lesních porostech. Celosvětově je však díky svému velkému areálu rozšíření v severské tajze hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Hlavními hrozbami pro kulíška nejmenšího jsou především změny v lesním hospodaření, které vedou ke ztrátě a degradaci jeho životního prostředí:

• Ztráta a fragmentace starších, přirozenějších jehličnatých a smíšených lesů.
• Intenzivní lesní hospodaření: Preferování stejnověkých monokultur, odstraňování starých, doupných a odumírajících stromů z lesa, které mu poskytují hnízdní dutiny (po datlech) a ovlivňují i výskyt jeho kořisti. Likvidace polomů a kůrovcových ohnisek. Přílišné „vyčišťování“ lesa a odstraňování podrostu.
• Fragmentace lesních komplexů výstavbou silnic, lyžařských areálů a další infrastruktury, která omezuje jeho pohyb a zvyšuje riziko izolace populací.
• Možná i úbytek jeho kořisti (drobní ptáci, hlodavci) v důsledku změn v krajině nebo používání chemických látek.

Závěr: Kulíšek nejmenší je fascinující malá sova, skutečný „skřítek“ našich horských a podhorských lesů. Její malá velikost, částečně denní aktivita, překvapivá odvaha a specializace na lov drobných ptáků a savců z ní činí velmi zajímavý a unikátní druh. Je považována za důležitý indikátorový druh zachovalých, starších a strukturově bohatých lesních ekosystémů s přirozenou dynamikou a přítomností doupných stromů. Její ochrana je proto úzce spjata s podporou přírodě blízkého lesního hospodaření, které respektuje potřeby tohoto i dalších druhů vázaných na staré lesy. Zaslechnout její monotónní jarní pískání nebo mít to vzácné štěstí a spatřit tohoto drobného predátora při jeho denním lovu je pro každého milovníka přírody nezapomenutelným zážitkem a svědectvím o zachovalosti našeho lesního prostředí.

Rozšíření

Současný stav v ČR.

Význam

Chov