Lelek lesní

lelek lesní

Lelek lesní je druhem s palearktickým typem rozšíření; kromě nejsevernějších částí obývá celou Evropu a jeho areál zasahuje na Blízký Východ, do severozápadní Afriky a dále přes Střední Asii do Číny (Šťastný et al., 2006). Jeho početnost se od druhé poloviny minulého století, zejména od 70. let, silně snížila a s ní se zmenšil převážně v okrajových partiích také jeho areál. Evropa představuje více než polovinu hnízdního areálu lelka lesního s populací přesahující 470 tis. párů, což tvoří 50-74 % populace celosvětové. Pokles početnosti pokračoval také v letech 1970-1990 a pomaleji v letech 1990-2000. Naopak ve Velké Británii či Nizozemsku byl zaznamenán její vzestup. S ohledem na trvalý pokles například početné turecké populace je však v celoevropském kontextu hodnocena populace lelka lesního jako ubývající (BirdLife International 2004). Naše populace je na základě dat získa-ných v letech 2000-2003 odhadována na 400-700 párů a v Červené knize ohrožených druhů je tento druh řazen v kategorii EN – druh ohrožený (Šťastný et al., 2006).

Prostředí a způsob života

Výskyt lelka lesního má na našem území ostrůvkovitý charakter. Dává přednost listnatým i jehličnatým lesům, které se mo-zaikovitě střídají s pasekami, mlazinami, světlinami a průseky. Žije na okrajích borových lesů na píscích (jižní Morava) a v rašelinných borech (jižní Čechy). Vyhovují mu také různě degradovaná stanoviště typu vojenských cvičišť a střelnic, pískoven, zarůstajících pastvin apod. Vhodné podmínky může v souvislých lesích nalézt působením vichřic či požárů (www.biomonitoring.cz). Početnější je u nás v nižších polohách, v horských byl zaznamenán do výšky 900 m n. m. Lelek lesní je přísně tažný druh zimující v subsaharské Africe. Na zimoviště odlétá od poloviny září a vrací se od druhé poloviny dubna (Šťastný et al., 2006).

Popis

Velikostí odpovídá lelek většímu kosu. Má ale delší ocas a dlouhá, štíhlá křídla. Zbarvení je velice nenápadné, šedohnědé se žlutohnědými a černými skvrnami a pásy. Dospělý samec má sněhobílé skvrny na křídlech a v rozích ocasu. Přes den odpočívá vsedě na zemi nebo podélně na větvi. Velké tmavé oči mívá přivřeny, aby jimi na sebe neupozornil. Aktivním se stává za šera, kdy vylétá lovit hmyz. Přítomnost lelka na hnízdišti prozradí vytrvalé, monotónní a až několik desítek minut trvající hrčivé orrrrrr-orrrrrr…, které přednáší od setmění do svítání. Při svatebních letech samec tleská křídly a během letu, kdy střídá pomalé mávání křídly a plachtění, mohou být vidět bílé skvrny na koncích křídel a na ocasu.

Hnízdění a péče o mláďata

Hnízdit začíná lelek lesní asi 3-4 týdny po návratu ze zimoviště, to znamená od druhé poloviny května do července. Hnízdí jednotlivě a revír volí pravděpodobně samec, který přilétá dříve. Hnízdo si lelek nestaví. Dvě bílá, různě hnědě skvrněná vejce (výjimečně jedno nebo 3-4) snáší přímo na zem, na jehličí, listí, mech nebo jen písek. Polohu snůšky si pamatuje tak přesně, že při přemístění vajec třeba jen o 15 cm usedá na původní místo. Na vejcích se střídají oba ptáci, přičemž samice sedí přes den a samec ji střídá večer a ráno. Doba sezení je 17-18 dní a mláďata se po vylíhnutí zdržují na hnízdě jen následující 2-3 dny, než se rozptýlí po jeho okolí. Krmena jsou oběma rodiči v noci, v případě druhého hnízdění stejného páru, kdy samice klade vejce druhé snůšky ještě v době hnízdní péče o mláďata z prvního hnízdění, je krmí samec. Potravu jim rodiče vyvrhují do jícnu. Mláďata jsou vzletná po 16-18 dnech, osamostatňují se ale po 31-34 dnech a pohlavní dospělosti dosahují počátkem 2. kalendářního roku. Lelek hnízdí pravidelně dvakrát do roka (Hudec a kol., 2005).

Potrava

Potravu lelků tvoří především v noci létající hmyz. Hudec (2005) udává výsledky dvojice studií, kdy v Anglii tvořili potravu lelků ze 49 % noční motýli, z 38 % brouci a z 13 % dvoukřídlý hmyz. V Německu bylo v jejich potravě zjištěno 179 druhů hmyzu, většinou létajícího, s převahou řádu Lepidoptera (62,4 %). Svoji kořist chytají lelci v letu díky obratným vzdušným manévrům a polykají ji celou (Hudec a kol., 2005).

Význam a ochrana

Lelek lesní je druhem uvedeným v příloze I Směrnice o ochraně volně žijících ptáků 79/409/EHS a jako takový je předmětem ochrany ve čtyřech ze 41 ptačích oblastí vyhlášených na území ČR (Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví, Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady, Doupovské hory a Třeboň-sko). Jeho populace byla v letech 1985-89 odhadnuta na 600-1 200 párů, což znamenalo pokles o 20-50 % oproti období 1973-77. Až do mapování v letech 2001-2003 následoval další pokles o 30-40 %. Předpokládá se, že hlavními příčinami tohoto úbytku jsou změny v jeho životním prostředí, které souvisejí s komerčním pěstováním stejnověkých lesních porostů se silným tlakem na těžbu dřeva, používání nevhodných pesticidů v lesnictví a zemědělství, což se projevuje úbytkem velkého hmyzu, vymizení pastvin a kolize s dopravními prostředky na silnicích (Šťastný et al., 2006). Ochrana lelka lesního by tedy měla spočívat ve vyloučení používání pesticidů v jádrových lokalitách tohoto druhu a v opatřeních, která by nezvyšovala riziko kolizí s auty a hlukovou zátěž budováním dopravních komunikací procházejících těmito oblastmi. K dalším zásahům ve prospěch lelka patří blokování sukcese na lokalitách ve stávajících i bývalých vojenských výcvikových prostorech, prosazování takových způsobů lesního hospodaření, které podporují druhovou i věkovou diverzitu lesních porostů a ochrana jeho lovišť (lesní mokřady, lesní okraje, louky apod.