Velikost

Linduška lesní (Anthus trivialis)

Úvod

Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý stěhovavý pěvec z čeledi konipasovitých (Motacillidae). Patří mezi běžné a široce rozšířené ptačí druhy Evropy a Asie, včetně České republiky, kde pravidelně hnízdí. Je charakteristická svým nenápadným zbarvením, ale především unikátním zpěvným letem, kterým samci obhajují teritorium a lákají samice. Obývá specifické biotopy na pomezí lesa a otevřené krajiny. Jako dálkový migrant tráví zimu v subsaharské Africe a na Indickém subkontinentu. Aktuální období (začátek dubna) je dobou jejího jarního příletu na naše území.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Konipasovití (Motacillidae)
• Rod: Linduška (Anthus)
• Druh: Linduška lesní (Anthus trivialis)

Podrobný popis a morfologie

Linduška lesní dosahuje délky těla 14–16 cm, rozpětí křídel 25–27 cm a hmotnosti 15–29 gramů. Velikostně je srovnatelná s vrabcem domácím nebo linduškou luční.

• Zbarvení: Svrchní strana těla je olivově hnědá až šedohnědá s výraznými tmavými podélnými proužky. Spodní strana těla je bělavá. Hruď a přední část boků mají zřetelný nažloutlý až okrový (krémový) nádech a nesou výrazné, ostře ohraničené tmavě hnědé až černé podélné čárky, které se mohou jevit seřazené do řad. Směrem k břichu toto čárkování slábne.
• Hlava: Vykazuje poměrně kontrastní kresbu – zřetelný bělavý až nažloutlý nadoční proužek (supercilium), tmavý proužek táhnoucí se přes oko, světlejší tváře a tmavý proužek lemující spodní okraj tváří (malar stripe).
• Křídla: Hnědá se dvěma nevýraznými světlými křídelními páskami (tvořenými špičkami krovek).
• Ocas: Tmavě hnědý s bělavými vnějšími okraji, které jsou patrné zejména v letu.
• Nohy: Důležitým rozlišovacím znakem jsou světlé nohy, typicky narůžovělé, masové nebo nažloutlé barvy. Zadní dráp je kratší a více zahnutý než u lindušky luční, což souvisí s častějším usedáním na stromy.
• Zobák: Tenký, špičatý, tmavý s narůžovělou bází dolní čelisti.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni shodně. Určení pohlaví v terénu podle vzhledu není možné. Mladí ptáci jsou podobní dospělým, ale mohou mít výraznější skvrnění na svrchní straně těla.

Hlasový projev

Hlasové projevy jsou pro identifikaci lindušky lesní klíčové.

• Zpěv: Nejcharakterističtější je zpěvný let samce. Ten obvykle začíná vzletem z vyvýšeného místa (vrcholek stromu, keře, sloupu). Během stoupání šikmo vzhůru vydává samec sérii zrychlujících se ostrých tónů, např. „cip-cip-cip…“ nebo „civ-civ-civ…“. V kulminačním bodě letu na okamžik zpomalí a poté se s roztaženými křídly a ocasem pomalu snáší k zemi jako padák. Během této sestupné fáze přednáší hlasitou, melodickou část zpěvu, sestávající z táhlých, klesajících hvizdů a trylků, často transkribovaných jako „síja-síja-síja…“ nebo „cíá-cíá-cíá-visvisvis…“. Přistává obvykle na jiném vyvýšeném místě. Samec zpívá i z vyvýšených posedů, ale zpěvný let je diagnostický.
• Volání: Nejtypičtějším voláním, slyšitelným často při vyrušení nebo od letících ptáků, je poněkud drsné, bzučivé a krátké „spííz“ nebo „cííz“. Tímto hlasem se výrazně liší od jiných lindušek.

Rozšíření a biotop

Linduška lesní má široký palearktický areál rozšíření, hnízdí ve většině Evropy (kromě nejjižnějších a nejsevernějších oblastí) a v mírném pásu Asie až po východní Sibiř a severní Čínu.

• Hnízdní biotop: Je typickým druhem polotevřené krajiny (ekotonů). Vyžaduje kombinaci otevřených travnatých ploch pro sběr potravy a přítomnost stromů, keřů nebo jiných vyvýšených struktur pro zpěv a pozorování. Preferuje:
  • Okraje lesů všech typů.
  • Lesní světliny, paseky, průseky.
  • Mladé lesní kultury a řídké porosty.
  • Vřesoviště, pastviny a louky s roztroušenými stromy a keři.
  • Staré sady, rozsáhlejší parky, hřbitovy se stromovou a travnatou složkou.
• Výskyt v ČR: V České republice je běžným a plošně rozšířeným hnízdícím druhem od nížin až po horní hranici lesa v horách (cca 1500 m n. m.). Je hojná i v Jihomoravském kraji, kde obývá vhodné biotopy jako okraje lužních lesů, lesostepi, sady, vinice se stromy, okraje doubrav atd.

Chování

• Kombinuje terestrický (pozemní) a arboreální (stromový) způsob života.
• Potravu sbírá převážně na zemi, kde pobíhá nebo kráčí a vyzobává bezobratlé z nízké vegetace nebo povrchu půdy.
• Na rozdíl od lindušky luční často a ochotně usedá na stromy a keře, které využívá jako pozorovatelny a místa ke zpěvu.
• Charakteristický je již popsaný zpěvný let.
• Při pohybu po zemi může mírně pocukávat ocasem.

Potrava

• V hnízdním období se živí především hmyzem a jinými bezobratlými. Do jejího jídelníčku patří brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí, stejnokřídlí, housenky motýlů, rovnokřídlí, pavouci, sekáči a drobní měkkýši.
• Potravu sbírá výhradně na zemi.
• Na podzim a během migrace může konzumovat i semena trav a plevelů.
• Mláďata jsou krmena výhradně bezobratlými.

Hnízdění

• Hnízdní období v ČR probíhá od konce dubna/května do července/srpna.
• Hnízdo staví samice sama na zemi, obvykle velmi dobře ukryté v hustém trsu trávy, pod keřem, u paty stromku nebo v jiné přízemní vegetaci. Hnízdo je miskovitá stavba z trávy, mechu a kořínků, pečlivě vystlaná jemnými stébly, chlupy nebo žíněmi.
• Snůška: Obsahuje 4–6 (nejčastěji 5) vajec. Vejce jsou mimořádně variabilní ve zbarvení – základní barva může být bělavá, našedlá, narůžovělá, nazelenalá až tmavě hnědá, vždy s hustým tmavším skvrněním, tečkováním nebo mramorováním různých odstínů a intenzity. Tato variabilita je považována za adaptaci proti hnízdnímu parazitismu kukačky obecné.
• Inkubace: Sedí převážně samice po dobu 12–14 dní. Samec ji může krmit.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní) a krmí je oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 10–14 dnech, často ještě před dosažením plné vzletnosti, a skrývají se v okolní vegetaci. Rodiče je dokrmují ještě asi 2 týdny po opuštění hnízda.
• Mohou zahnízdit dvakrát ročně.

Migrace

• Linduška lesní je dálkový migrant.
• Zimoviště: Většina evropských ptáků zimuje v subsaharské Africe, od Sahelu na jih až po sever Jihoafrické republiky. Ptáci z východnějších populací zimují na Indickém subkontinentu.
• Jarní tah: Na hnízdiště v ČR přilétá od konce března, hlavní přílet probíhá v dubnu. Aktuální datum (2. dubna) spadá do začátku hlavní příletové vlny.
• Podzimní tah: Odlet z hnízdišť probíhá od srpna do konce září, výjimečně začátkem října.
• Migruje širokou frontou, převážně v noci, ale i ve dne.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Celosvětová populace je velká a areál rozšíření rozsáhlý.
• Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocena jako málo dotčený druh (LC). Je běžným a početným hnízdícím druhem. Přesto jsou v některých oblastech Evropy zaznamenávány mírné poklesy populace.
• Ohrožení: Potenciální hrozby zahrnují:
  • Změny v krajinné struktuře: Ztráta vhodných polotevřených biotopů v důsledku intenzifikace zemědělství (scelování pozemků, likvidace remízků), zalesňování nelesních ploch nebo naopak příliš rychlé zapojování lesních kultur a pasek.
  • Intenzifikace lesního hospodářství: Potlačování přirozené obnovy, preference hustých monokultur.
  • Používání pesticidů: Může snižovat dostupnost hmyzí potravy.
  • Problémy na migračních trasách a zimovištích (ztráta biotopů, lov).
• Ochrana: V ČR nevyžaduje specifická druhová ochranná opatření, profituje však z:
  • Udržování pestré, mozaikovité krajiny s dostatkem okrajových biotopů.
  • Podpory extenzivních forem hospodaření v zemědělství i lesnictví.
  • Omezení používání biocidů.

Odlišení od podobných druhů

• Linduška luční (Anthus pratensis): Má také světlé nohy, ale liší se štíhlejší postavou, nazelenalým odstínem hřbetu, méně výrazným a spíše rozpitým čárkováním na méně nažloutlé hrudi, odlišným hlasem („ist“, jiný zpěv), preferencí otevřenějších biotopů a delším, rovnějším zadním drápem. Méně často usedá na stromy.
• Linduška horská (Anthus spinoletta): Má tmavé nohy. V zimním šatě (kdy se vyskytuje v ČR) je více šedohnědá, s výrazným čárkováním, ale bez žlutavého/okrového nádechu na hrudi. Vyskytuje se typicky u vody. Hlas („fist“) je odlišný. Nehnízdí v ČR.

Závěr

Linduška lesní je charakteristickým ptačím druhem české krajiny, neodmyslitelně spjatým s lesními okraji, pasekami a dalšími polotevřenými biotopy. Její přílet na jaře, doprovázený nezaměnitelným zpěvným letem samců, je jedním z příjemných poslů jara. Přestože je v současnosti považována za běžný a málo dotčený druh, její přítomnost a početnost odráží kvalitu a pestrost naší krajiny. Pozorování jejího chování a naslouchání jejímu zpěvu patří k cenným přírodovědným zážitkům, které naše příroda nabízí.

Rozšíření