Foto příspěvky
Články a zajímavosti

Luňáci  a motáci

Nikdo   z nás   si  zřejmě nedovede  představit ornitologa  či jiného obdivovatele přírody, který by nezvedl oči a nepřiložil k nim  dalekohled, když  mu  nad hlavou krouží třeba luňák červený nebo jiný  dravec. Draví  ptáci nás  prostě  fascinují. Správné určení jednotlivých druhů je však tvrdší  oříšek.

luňák červený

Vzhledem k pronásledování  byly oba druhy luňáků v prvé polovici 20. století v České republice velmi vzácné. Následná ochrana přinesla úspěch v podobě návratu těchto krásných ptáků do naší přírody. Luňák červený je oproti luňáku hnědému větší, má dlouhá křídla a výrazně vykrojený ocas. Krajní rýdovací pera  mohou  být až  o 10  cm delší než  střední. Vykrojení je potom zřetelné i při roztaženém ocase. Celkově luňák červe- ný působí velmi pestře – rezatá barva hřbetu, prsou a ocasu kontrastuje s téměř bílou hlavou, výrazně světlou skvrnou na spodině křídel a černý- mi konci ručních a loketních letek. Ve vrcholu křídel kroužícího ptáka můžeme napočítat 5 ručních letek, na rozdíl od šesti u luňáka hnědého. Ten působí oproti svému většímu „příbuznému“ dost fádně. Na jeho ope- ření nalezneme jen různé odstíny hnědé, mladí ptáci jsou pak zřetelně světle žíhaní. Vykrojení ocasu není hluboké, při kroužení s roztaženým ocasem se zcela ztrácí. K přesné determinaci nám může dobře posloužit rozdílné držení křídel při plachtění či kroužení – luňák hnědý drží křídla vodorovně nebo jen málo svěšená, u luňáka červeného si můžeme všimnout výrazného zlomu v ohbí křídla směrem k zemi. Silueta vypadá zpředu podobně jako luk bez tětivy.

Během roku se u nás můžeme setkat se čtyřmi druhy motáků. Dva z nich, moták pochop a moták lužní, u nás pravidelně hnízdí a jejich početnost  pomalu  narůstá.   Počet  hnízdících  párů   motáka  pilicha v posledních letech naopak značně poklesl. Zajímavé je, že se jedná o unikátní populaci hnízdící na lesních pasekách. Na svých tradičních hnízdištích na severu Evropy tento druh hnízdí v mokřadech a rašeli- ništích. S motákem stepním se můžeme ojediněle setkat během tahu. Všechny druhy motáků lze snadno odlišit od jiných druhů  dravců již na velikou vzdálenost podle lehkého kymácivého letu s křídly drženými nad tělem ve tvaru písmene V.

Největším z této  čtveřice je moták  pochop, velikostí připomínající známou káni lesní. Křídla má však o poznání štíhlejší. Samce můžeme koncem března a během dubna zastihnout kroužit nad rákosinami při hlasitém toku. Na první pohled nás upoutají velké stříbrné plochy v křídlech zakončené černými letkami. Šedý je také ocas. Druholetí samci jsou oproti adultům celkově tmavší, na zadním okraji křídla je vidět tmavý pruh. Samice a mladí ptáci jsou tmavě hnědí se žlutou hlavou a hrdlem. Dospělé samice rozpoznáme podle žlutých pírek v ohbí křídel, které mladým tohoročním ptákům chybí.

Motáky lužní  můžeme pozorovat  v jinak  celkem nezáživné zemědělské  krajině.  Ke hnízdění  si  nejraději  vybírají obilná pole. Je  až s podivem, že jejich početnost přes celkem nízkou hnízdní úspěšnost, zaviněnou vysekáváním hnízd s mláďaty při sklizni, v posledních letech stoupá. Samec motáka lužního, nejmenší z našich motáků, působí ve vzduchu křehce. Při pátravém letu na hnízdišti připomíná lehký balzový model větroně. Dobrým diagnostickým znakem je tmavý pruh táhnoucí se podélně křídlem od těla k černým letkám. Zespodu křídla má tyto pruhy dva. Nápadné jsou rezatě skvrnité spodní křídelní krovky. Více určovacích znaků nalezneme na hnědě zbarvené samici v letu. Nápadné jsou početné rezaté skvrnky na spodních křídelních krovkách a černo- bíle pruhované loketní letky. Mladí ptáci jsou mnohem více rezatí na prsou a břichu a loketní letky jsou tmavé.

Pozorujeme-li nějakého motáka v zimě, můžeme téměř s jistotou říci, že se jedná o pilicha. Středoevropské nížiny, zvláště v letech s nízkou sněhovou pokrývkou a početnou populací hrabošů, slouží pilichům za zimoviště. Obzvláště stříbrně  šedí samci s tmavě šedou hlavou a černými konci křídel působí v krajině mysticky. Samice pilichů (a mladí ptáci) jsou podobni samicím motáků lužních a stepních, ale mají zřetel- ně kulatější křídlo. Na rozdíl od nich mají v letu ve vrcholu křídla pět ručních letek. Správně určit  v letu  samce motáka stepního  by překvapivě neměl být problém. Velikostí a vzhledem je podobný samci motáka lužního, je však ještě světlejší.  V koncové části křídla je nápadný černý klín. Samice působí více robustně  než podobná samice motáka lužního, má však světlý límec kontrastující s tmavohnědým „boa