Luňák červený (Milvus milvus)

---

1. Úvod

Luňák červený (Milvus milvus) je jedním z nejelegantnějších a nejcharakterističtějších dravců evropské avifauny. Jeho štíhlá silueta s dlouhými křídly a typickým hluboce vykrojeným ocasem, spolu s rezavě hnědým zbarvením, jej činí snadno rozpoznatelným na obloze. Tento dravec, kdysi běžný obyvatel kulturní krajiny, prošel v minulosti dramatickými změnami početnosti a jeho osud je úzce spjat s lidskou činností a stavem životního prostředí. Cílem tohoto referátu je podrobněji představit biologii, ekologii, chování a současný status ochrany tohoto fascinujícího ptačího druhu, včetně jeho situace v České republice.

2. Systematika a taxonomie

Luňák červený patří do řádu dravci (Accipitriformes), čeledi jestřábovití (Accipitridae) a rodu luňák (Milvus). V rámci tohoto rodu je jeho nejbližším příbuzným luňák hnědý (Milvus migrans), se kterým se může v oblastech společného výskytu křížit, ačkoliv k tomu dochází spíše vzácně. Luňák žlutozobý (Milvus aegyptius), dříve považovaný za poddruh luňáka hnědého, je nyní často uznáván jako samostatný druh.

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
• Rod: Luňák (Milvus)
• Druh: Luňák červený (Milvus milvus)

Obvykle se nerozlišují žádné poddruhy luňáka červeného, jedná se tedy o monotypický druh.

3. Popis a identifikace

3.1 Vzhled a zbarvení Luňák červený je středně velký dravec s charakteristickou štíhlou postavou. Dominantním znakem je jeho dlouhý, hluboce vidlicovitě vykrojený ocas, který je v letu často natáčen a používán ke kormidlování. Celkové zbarvení je převážně rezavě hnědé. Hlava a krk jsou světlejší, šedobílé s jemným tmavším čárkováním. Hřbet a křídelní krovky jsou hnědé, často s rezavým nádechem a světlejšími lemy per. Spodní strana těla je rezavá s tmavším podélným čárkováním. V letu jsou nápadná velká bílá pole na spodní straně ručních letek („okna“) a kontrastní černé konce křídel. Oči jsou světlé, žlutavé. Zobák je žlutý s tmavou špičkou, ozobí je žluté a nohy jsou rovněž žluté. Mladí ptáci jsou obecně méně kontrastně zbarvení, jejich ocas je méně hluboce vykrojený a oči jsou tmavší.

3.2 Velikost a hmotnost Délka těla se pohybuje mezi 60–72 cm, rozpětí křídel dosahuje impozantních 145–165 cm. Hmotnost samic je obvykle vyšší než u samců; samice váží 950–1300 g, zatímco samci 800–1200 g. Jedná se tedy o dravce o něco většího než běžná káně lesní.

3.3 Hlasový projev Hlas luňáka červeného je typický a nezaměnitelný. Nejčastěji se ozývá vysokým, táhlým, mňoukavým pískáním, které může připomínat mňoukání kočky nebo hlas racka. Tento hlasový projev je slyšitelný zejména v období hnízdění v okolí hnízda nebo při teritoriálních sporech.

3.4 Záměna s jinými druhy Nejčastěji může být luňák červený zaměněn s:

• Luňákem hnědým (Milvus migrans): Luňák hnědý je celkově tmavší, méně rezavý, jeho ocas je pouze mělce vykrojený (nikoliv hluboce vidlicovitý) a nemá tak výrazná bílá pole na spodní straně křídel. Je také o něco menší.
• Kání lesní (Buteo buteo): Káně má mnohem širší křídla, kratší a na konci zaoblený (nikoliv vidlicovitý) ocas. Její let je těžkopádnější a zbarvení je velmi variabilní, ale postrádá rezavé tóny a hluboký výkroj ocasu luňáka červeného.
• Motákem pochopem (Circus aeruginosus): Samice a mladí ptáci motáka pochopa mohou připomínat luňáka zbarvením, ale mají jinou siluetu (delší, užší křídla držená při kroužení do mělkého „V“) a zcela odlišný tvar ocasu (dlouhý, zaoblený).

4. Rozšíření a habitat

4.1 Globální rozšíření Luňák červený je endemitem západního Palearktu. Jeho hlavní hnízdní areál zahrnuje Evropu, s těžištěm výskytu v Německu, Francii, Španělsku, Švédsku a Velké Británii. Menší populace hnízdí ve Švýcarsku, Polsku, Itálii, Belgii a také v České republice. Okrajově zasahuje i do severní Afriky (Maroko). Celková evropská populace se odhaduje na několik desítek tisíc párů a po dramatických poklesech v minulosti nyní v některých oblastech (díky ochraně a reintrodukčním programům) opět roste nebo se stabilizuje.

4.2 Výskyt v České republice V České republice patří luňák červený mezi vzácné a ohrožené druhy dravců. Jeho hnízdní výskyt je soustředěn především do několika hlavních oblastí: jižní a jihozápadní Čechy (zejména Třeboňsko, Plzeňsko, Písecko), severozápadní Čechy (Doupovské hory, Krušné hory) a v menší míře i na jižní a střední Moravě. Celková hnízdní populace v ČR se v posledních letech odhaduje na přibližně 100–150 párů. Během tahu a v zimním období jej lze pozorovat i v jiných oblastech, i když zimování u nás není příliš časté.

4.3 Preferovaný habitat Luňák červený preferuje otevřenou, mozaikovitou krajinu, kde se střídají lesy, pole, louky a pastviny. K hnízdění potřebuje vzrostlé stromy, obvykle na okrajích lesů, v remízcích nebo ve starých alejích, které poskytují dostatečný kryt a stabilitu pro velké hnízdo. Pro lov potravy vyhledává otevřené plochy, jako jsou pole, louky, úhory, okolí vodních ploch a také oblasti v blízkosti lidských sídel, včetně skládek odpadu, kde může nacházet snadno dostupnou potravu. Vyhýbá se rozsáhlým hustým lesním komplexům a zcela bezlesé krajině.

5. Chování

5.1 Letové schopnosti Luňák červený je mistrovským letcem. Jeho let je lehký, elegantní a zdánlivě nenamáhavý. Často plachtí a krouží ve vzduchu, přičemž neustále natáčí svůj vidlicovitý ocas, kterým jemně koriguje směr a stabilitu letu. Dokáže využívat i slabé termické proudy. Při hledání potravy létá poměrně nízko nad zemí. Jeho obratnost v letu mu umožňuje sbírat potravu z povrchu země nebo vodní hladiny bez nutnosti přistání.

5.2 Sociální chování Mimo období hnízdění mohou luňáci červení tvořit menší skupiny, zejména na místech s bohatou potravní nabídkou (např. skládky) nebo na společných nocovištích. Během hnízdění jsou teritoriální, ale jejich teritoria se mohou částečně překrývat, zejména pokud jde o lovné oblasti. Páry jsou obvykle monogamní a mohou spolu setrvávat po více sezón.

5.3 Migrace Luňák červený je částečně tažný druh. Populace ze severnějších a východnějších částí areálu (např. Švédsko, Polsko, část Německa) jsou převážně tažné a zimují v jihozápadní Evropě (Španělsko, Portugalsko, jižní Francie) a někdy i v severní Africe. Populace z mírnějších oblastí (Velká Británie, část Francie, Španělsko) jsou spíše stálé nebo potulné. Ptáci z České republiky jsou většinou tažní, odlétají v září až říjnu a vracejí se v únoru až březnu. Stále častěji jsou však pozorováni i zimující jedinci, zejména v mírnějších zimách a v oblastech s dostatkem potravy.

6. Potrava a lov

6.1 Složení potravy Luňák červený je potravní oportunista s velmi pestrým jídelníčkem. Jeho strava se liší v závislosti na ročním období, lokalitě a dostupnosti zdrojů. Hlavní složky potravy zahrnují:

• Drobní savci: Hraboši, myši, mladí králíci a zajíci.
• Ptáci: Zejména mláďata a oslabení jedinci menších až středně velkých druhů (holubi, kosi, špačci, koroptve).
• Mršiny: Hrají velmi důležitou roli, zejména v zimním období. Luňáci často pátrají po zvířatech sražených dopravou nebo po zbytcích kořisti jiných predátorů.
• Bezobratlí: Větší hmyz (kobylky, brouci), žížaly (zejména na jaře po orbě).
• Obojživelníci a plazi: Žáby, ještěrky.
• Ryby: Mrtvé nebo umírající ryby sbírané z hladiny.
• Odpadky: Často navštěvují skládky a okolí lidských sídel, kde hledají zbytky jídla.

6.2 Způsoby lovu a získávání potravy Luňák využívá různé strategie. Nejčastěji pátrá po kořisti pomalým letem nízko nad zemí. Jakmile spatří kořist (např. hraboše), střemhlavě se na ni vrhne a uchopí ji do pařátů. Mrtvé živočichy a odpadky sbírá z povrchu země nebo z vodní hladiny, často bez přistání, pouze se snese a obratně předmět sebere. Je známo, že někdy okrádá jiné dravce nebo ptáky (kleptoparazitismus) o jejich úlovek.

7. Rozmnožování a životní cyklus

7.1 Hnízdění a stavba hnízda Luňáci červení se vracejí na hnízdiště brzy na jaře (únor-březen). Hnízdo si staví vysoko v korunách vzrostlých stromů, nejčastěji listnatých (dub, buk), ale i jehličnatých (borovice). Často využívají stará hnízda jiných dravců (např. kání) nebo vran, která si upraví a dostaví. Základ hnízda tvoří silnější větve, kotlinka je vystlána jemnějšími materiály, jako jsou tráva, mech, srst, ale velmi charakteristickým znakem hnízd luňáka červeného je přítomnost různých „moderních“ materiálů – kusů látek, papírů, igelitů a jiných odpadků, které ptáci sbírají v okolí. Hnízdo může být používáno po více let.

7.2 Snůška a inkubace Samice snáší obvykle koncem března nebo v dubnu 2–4 vejce, výjimečně 1 nebo 5. Vejce jsou bílá s červenohnědými skvrnami a tečkami. Inkubace trvá přibližně 31–32 dní na jedno vejce (celková doba se prodlužuje s počtem vajec, protože samice začíná sedět často již po snesení prvního vejce). Na vejcích sedí převážně samice, samec ji během této doby krmí a krátce střídá při zahřívání.

7.3 Péče o mláďata Mláďata se líhnou postupně a jsou krmivá. Prvních několik týdnů je samice neustále zahřívá a krmí potravou, kterou přináší samec. Později loví oba rodiče. Mláďata jsou na hnízdě přibližně 45–50 dní, než jsou schopna letu. I po opuštění hnízda se ještě několik týdnů zdržují v jeho okolí a rodiče je dokrmují, než se zcela osamostatní. Pohlavně dospívají obvykle ve věku 2–3 let.

7.4 Délka života Luňák červený se může ve volné přírodě dožít poměrně vysokého věku. Průměrná délka života je nižší kvůli vysoké mortalitě v prvním roce života, ale zaznamenaní jedinci se dožili i více než 25 let. V zajetí může žít ještě déle.

8. Status ochrany a ohrožení

8.1 Globální status Podle Červeného seznamu IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody) byl luňák červený dlouhou dobu veden jako druh „téměř ohrožený“ (Near Threatened – NT) kvůli historickým poklesům a přetrvávajícím hrozbám. Díky úspěšným ochranářským programům v klíčových zemích (zejména Německo, Francie, Velká Británie) se však jeho celková populace v posledních desetiletích výrazně zotavila. V hodnocení z roku 2020 byl proto jeho status zlepšen na „málo dotčený“ (Least Concern – LC). Nicméně lokálně může být stále ohrožen.

8.2 Status v České republice V České republice je situace luňáka červeného vážnější. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR je zařazen do kategorie „ohrožený“ (EN – Endangered). Je také chráněn zákonem jako „silně ohrožený“ druh. Jeho populace je malá a zranitelná.

8.3 Hlavní hrozby Navzdory celkovému zlepšení statusu čelí luňák červený stále řadě hrozeb:

• Nelegální trávení a odstřel: Jedna z nejvážnějších hrozeb. Luňáci se často stávají obětí otrávených návnad pokládaných nelegálně na jiné predátory (lišky, kuny) nebo i cíleně na dravce. Jsou také stále terčem přímého odstřelu.
• Ztráta a degradace habitatu: Intenzifikace zemědělství, ztráta remízků, alejí a starých stromů vhodných k hnízdění, úbytek extenzivně obhospodařovaných luk a pastvin snižuje dostupnost potravy a hnízdních možností.
• Kolize s infrastrukturou: Srážky s vozidly (při sběru mršin u silnic), dráty elektrického vedení a stále častěji i s lopatkami větrných elektráren.
• Sekundární otravy: Používání některých rodenticidů (jedů na hlodavce) může vést k otravě luňáků, kteří se živí zasaženými hlodavci.
• Vyrušování: Rušení na hnízdištích (lesnické práce, turistika) může vést k opuštění snůšky nebo hnízda.

8.4 Ochranná opatření Ochrana luňáka červeného zahrnuje řadu opatření:

• Boj proti nelegálnímu trávení: Intenzivní monitoring, osvěta, spolupráce s policií a používání speciálně vycvičených psů k vyhledávání otrávených návnad.
• Ochrana hnízdišť: Vyhlašování ochranných pásem kolem známých hnízd, dohody s vlastníky lesů o omezení těžby v hnízdní době.
• Podpora extenzivního zemědělství: Udržování mozaikovité krajiny s dostatkem potravy (louky, pastviny, úhory).
• Minimalizace rizik infrastruktury: Zabezpečování sloupů elektrického vedení, pečlivé plánování umístění větrných elektráren mimo hlavní migrační trasy a hnízdní oblasti.
• Monitoring populace: Sledování početnosti, hnízdní úspěšnosti a příčin úhynů.
• Reintrodukční programy: V některých zemích (např. Velká Británie, Irsko) byly úspěšně realizovány programy na obnovení populací luňáka červeného.
• Osvěta veřejnosti: Zvyšování povědomí o významu a ohrožení tohoto druhu.

9. Vztah s člověkem a zajímavosti

Luňák červený měl v historii často blízko k lidským sídlům. Ve středověké Evropě, například v Londýně, byl běžným ptákem, který se živil odpadky v ulicích a byl dokonce chráněn pro svou „úklidovou“ roli. Později byl však pronásledován jako škůdce drůbeže (ačkoliv drůbež tvoří jen malou část jeho potravy) a lovecké trofeje.

Jeho zvyk zdobit hnízdo pestrými předměty, včetně kusů oblečení nebo lesklých odpadků, je jedním z jeho nejznámějších a nejzajímavějších rysů chování.

V některých kulturách byl luňák symbolem vznešenosti a dobrého zraku, jinde byl spojován s pověrami. Jeho elegantní let a nápadné zbarvení jej činí oblíbeným objektem pozorovatelů ptáků a fotografů přírody.

10. Závěr

Luňák červený je bezesporu jedním z klenotů naší přírody. Jeho elegance, charakteristický vzhled a zajímavé chování jej činí výjimečným dravcem. Přestože jeho globální populace vykazuje známky zotavení díky intenzivní ochraně, v České republice zůstává silně ohroženým druhem. Jeho budoucnost závisí na pokračujícím úsilí v boji proti nelegálnímu pronásledování, na ochraně jeho životního prostředí a na ohleduplném hospodaření v krajině. Zachování tohoto nádherného ptáka pro příští generace je důležitým úkolem ochrany přírody.