Návrat puštíka  bělavého na Šumavu

Puštík bělavý (Strix uralensis) je vzácný a málo známý druh sovy, jehož populace žijí v severní Evropě a Asii v pásmu lesů tajgy a v izolovaných horských lesích střední Evropy. Jedním z takových lesních ostrovů byla do začátku 20. století i Šumava  jako  jediná  známá  oblast  výskytu puštíka bělavého v Čechách a na Moravě. Poté začala  početnost  populace  silně  klesat  a od konce 30. let byl druh na Šumavě považován za vyhynulý.

Určit zpětně příčiny zániku populace je dosti obtížné. Dostupné  údaje  vedou  k předpokladu, že se jednalo o souběh několika vlivů, přičemž za hlavní z nich se považuje intenzivní odstřel a ubývání vhodných lesních porostů, tj. starých smíšených lesů s převahou buku, v důsledku těžby a přeměny porostů ve smrkové monokultury.

puštík bělavý

Začátkem 70.  let  20.  století  se  společně se založením Národního parku Bavorský les na německé straně zrodila myšlenka obnovy popu- lace puštíka bělavého pomocí umělého odchovu mláďat a jejich vypouštění do volné přírody. Tak byli v roce 1975 poprvé vypuštěni uměle odchovaní jedinci. První hnízdění v přírodě na německé straně Šumavy bylo zjištěno v roce 1985, úspěšné však bylo až hnízdění o čtyři roky později.

Česká republika se k projektu přidala počátkem 90. let a k prvnímu vypouštění uměle odchovaných mláďat do  volné přírody došlo v roce

1995.  Novodobé vyhnízdění tohoto  druhu  na české straně  Šumavy bylo doloženo již v roce

1998 v okolí Volar. Ovšem vůbec první vyhnízdění ve volné přírodě na našem území bylo zjištěno již v roce 1983 v Moravskoslezských Beskydech, kde se vytvořila malá hnízdní populace v důsledku postupného šíření puštíka bělavého západním směrem ze silné populace na Slovensku.

Následovala další prokázaná hnízdění v letech

1999, 2001, 2003, 2004 a 2006, přičemž posled- ní tři se odehrála v  budkách. Jak ukázal monitoring puštíka bělavého z posledních let, početnost druhu  již v Ptačí oblasti Šumava splňuje kritérium pro zařazení mezi předměty ochrany. V současné  době  je  na  území  Národního parku Bavorský les známo sedm teritorií puštíka bělavého, na  české straně  Šumavy 12 teritorií s odhadem  populace  15–20  hnízdících  párů. Nejméně 8–10 párů  se vyskytuje přímo v Ptačí oblasti Šumava. Vypouštěním uměle odchovaných jedinců se prozatím podařilo vytvořit malou, ale životaschopnou populaci. Ač  jsou  reintrodukce tím posledním a ze zkušeností často nevhodným nástrojem na obnovení původních populací, u některých druhů je lze s úspěchem aplikovat.


Send this to a friend