Puštík bělavý (Strix uralensis) je vzácný a málo známý druh sovy, jehož populace žijí v severní Evropě a Asii v pásmu lesů tajgy a v izolovaných horských lesích střední Evropy. Jedním z takových lesních ostrovů byla do začátku 20. století i Šumava jako jediná známá oblast výskytu puštíka bělavého v Čechách a na Moravě. Poté začala početnost populace silně klesat a od konce 30. let byl druh na Šumavě považován za vyhynulý.
Určit zpětně příčiny zániku populace je dosti obtížné. Dostupné údaje vedou k předpokladu, že se jednalo o souběh několika vlivů, přičemž za hlavní z nich se považuje intenzivní odstřel a ubývání vhodných lesních porostů, tj. starých smíšených lesů s převahou buku, v důsledku těžby a přeměny porostů ve smrkové monokultury.
Začátkem 70. let 20. století se společně se založením Národního parku Bavorský les na německé straně zrodila myšlenka obnovy popu- lace puštíka bělavého pomocí umělého odchovu mláďat a jejich vypouštění do volné přírody. Tak byli v roce 1975 poprvé vypuštěni uměle odchovaní jedinci. První hnízdění v přírodě na německé straně Šumavy bylo zjištěno v roce 1985, úspěšné však bylo až hnízdění o čtyři roky později.
Česká republika se k projektu přidala počátkem 90. let a k prvnímu vypouštění uměle odchovaných mláďat do volné přírody došlo v roce
1995. Novodobé vyhnízdění tohoto druhu na české straně Šumavy bylo doloženo již v roce
1998 v okolí Volar. Ovšem vůbec první vyhnízdění ve volné přírodě na našem území bylo zjištěno již v roce 1983 v Moravskoslezských Beskydech, kde se vytvořila malá hnízdní populace v důsledku postupného šíření puštíka bělavého západním směrem ze silné populace na Slovensku.
Následovala další prokázaná hnízdění v letech
1999, 2001, 2003, 2004 a 2006, přičemž posled- ní tři se odehrála v budkách. Jak ukázal monitoring puštíka bělavého z posledních let, početnost druhu již v Ptačí oblasti Šumava splňuje kritérium pro zařazení mezi předměty ochrany. V současné době je na území Národního parku Bavorský les známo sedm teritorií puštíka bělavého, na české straně Šumavy 12 teritorií s odhadem populace 15–20 hnízdících párů. Nejméně 8–10 párů se vyskytuje přímo v Ptačí oblasti Šumava. Vypouštěním uměle odchovaných jedinců se prozatím podařilo vytvořit malou, ale životaschopnou populaci. Ač jsou reintrodukce tím posledním a ze zkušeností často nevhodným nástrojem na obnovení původních populací, u některých druhů je lze s úspěchem aplikovat.