Velikost

Pěnice pokřovní (Sylvia atricapilla)

Úvod Pěnice pokřovní, známá také svým latinským názvem Sylvia atricapilla, je jedním z nejběžnějších a nejrozšířenějších druhů pěnic v Evropě, včetně České republiky. Tento malý pěvec je známý především svým melodickým zpěvem a charakteristickou „čepičkou“, která se liší mezi pohlavími.

Systematické zařazení

• Říše: Živočichové (Animalia)
• Kmen: Strunatci (Chordata)
• Třída: Ptáci (Aves)
• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnicovití (Sylviidae)
• Rod: Sylvia
• Druh: Pěnice pokřovní (Sylvia atricapilla)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Drobný pták, o něco menší než vrabec. Délka těla se pohybuje mezi 13–15 cm, rozpětí křídel 20–23 cm a hmotnost obvykle 15–22 gramů.
• Zbarvení: Svrchní strana těla je převážně šedohnědá až olivově šedá, spodní strana je světlejší, bělavě šedá. Boky mohou mít nahnědlý nádech. Zobák je štíhlý, tmavý, nohy šedé.
• Pohlavní dimorfismus: Nejvýraznějším rozlišovacím znakem je barva temene hlavy („čepičky“):
  • Samec: Má leskle černou čepičku sahající k hornímu okraji oka.
  • Samice: Má rezavě hnědou až kaštanovou čepičku.
  • Mladí ptáci: Podobají se samici, jejich čepička je však matnější a méně výrazná. Samečci získávají černou čepičku během první zimy.

Hlas

• Zpěv: Samec pěnice pokřovní je považován za jednoho z nejlepších pěvců evropské přírody. Jeho zpěv je hlasitý, bohatý, flétnovitý a melodický. Typicky začíná tišším štěbetáním, které postupně přechází do plné, hlasité a zvučné strofy s čistými tóny. Zpívá z vyvýšených míst (vrcholky keřů, stromy) i z hustého podrostu.
• Vábení a varování: Často se ozývá tvrdým, ostrým „tek“ nebo „tak“, někdy rychle opakovaným.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Pěnice pokřovní je rozšířena téměř po celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších oblastí), v severozápadní Africe a v částech západní a střední Asie. V České republice se jedná o velmi hojný druh.
• Biotop: Obývá širokou škálu prostředí s dostatkem keřového patra. Preferuje listnaté a smíšené lesy, lesní okraje, remízky, parky, velké zahrady, hřbitovy, zarostlé břehy vodních toků a rybníků. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti (často do výšky cca 1300 m n. m.). Vyžaduje přítomnost hustých keřů a podrostu pro hnízdění a úkryt.

Migrace

• Pěnice pokřovní je převážně tažný pták. Populace ze střední, severní a východní Evropy migrují na zimu do Středomoří a subsaharské Afriky.
• Přílet: Do České republiky přilétá relativně brzy na jaře, obvykle koncem března a v průběhu dubna.
• Odlet: Od nás odlétá v září a říjnu.
• Zajímavost: V posledních desetiletích je pozorován trend, kdy stále více jedinců (zejména ze západnějších populací) zimuje v mírnějších oblastech západní a jižní Evropy (např. Velká Británie, Francie, Španělsko), což je pravděpodobně způsobeno mírnějšími zimami a dostupností potravy (např. na krmítkách).

Potrava

• Hmyzožravec: Během hnízdní sezóny se živí především hmyzem (mouchy, komáři, mšice, housenky, pavouci) a jeho larvami, které sbírá z listů, větviček a v podrostu.
• Plodožravec: Koncem léta a na podzim se její jídelníček významně doplňuje o různé bobule a plody (bezinky, plody černého bezu, ptačího zobu, třešně, ostružiny, maliny, bobule břečťanu a jmelí). Plody jsou důležitým zdrojem energie před migrací. V zimovištích mohou plody tvořit hlavní část potravy. V zimě může navštěvovat krmítka, kde přijímá lojové koule nebo ovoce.

Chování

• Je to aktivní pták, který se obratně pohybuje v husté vegetaci.
• Během hnízdění jsou samci teritoriální a své území obhajují zpěvem a pronásledováním soků.
• Mimo hnízdní období je spíše nenápadná a může se zdržovat jednotlivě nebo v malých skupinkách, zejména během tahu nebo v zimovištích u zdrojů potravy.

Hnízdění a rozmnožování

• Období: Hnízdí od května do července, obvykle jednou ročně, někdy může zahnízdit i podruhé.
• Hnízdo: Staví si miskovité hnízdo, které bývá poměrně chatrně postavené ze suchých stébel trav, kořínků, listů a mechu. Vnitřek je vystlán jemnějšími materiály, jako jsou chlupy nebo jemná rostlinná vlákna. Hnízdo je obvykle umístěno nízko nad zemí (0,3–1,5 m) v hustém keři (např. ostružiní, kopřivy, mladé stromky). Na stavbě se podílejí oba partneři, samec často začíná stavět několik základů hnízd, z nichž si samice jedno vybere a dokončí.
• Snůška: Samice snáší 4–6 vajec. Vejce mají proměnlivé zbarvení – základní barva může být bělavá, nažloutlá, narůžovělá nebo nahnědlá, s tmavšími skvrnami a čárkami hnědé až šedé barvy.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 11–14 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče převážně hmyzem. Hnízdo opouštějí po 10–14 dnech, ale rodiče je ještě další 2–3 týdny dokrmují mimo hnízdo.

Status ochrany

• Globálně (IUCN): Pěnice pokřovní je celosvětově hodnocena jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké populaci.
• Česká republika: Patří mezi běžné a hojně rozšířené pěvce. Její populace je považována za stabilní, v některých oblastech možná i mírně rostoucí. Je chráněna obecnými ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny, jako všichni volně žijící ptáci.

Závěr Pěnice pokřovní je typickým obyvatelem naší krajiny, který nás na jaře a v létě těší svým výrazným zpěvem. Její přizpůsobivost různým prostředím s keřovým porostem a změny v migračním chování ukazují na její schopnost reagovat na měnící se podmínky. Je to důležitá součást našich ekosystémů, ať už jako konzument hmyzu nebo šiřitel semen rostlin.

Rozšíření

Rozšíření v ČR