Pěnice slavíková (Sylvia borin)

Úvod Pěnice slavíková (Sylvia borin) je středně velký druh pěnice z čeledi pěnicovitých (Sylviidae). Přestože svým vzhledem patří mezi nejméně nápadné evropské pěvce, vyniká svým bohatým a vytrvalým zpěvem, který jí v češtině vynesl druhové jméno „slavíková“. Je běžným letním hostem a hnízdičem ve velké části Evropy, včetně České republiky, a patří mezi dálkové migranty zimující v subsaharské Africe.

Systematické zařazení

• Říše: Živočichové (Animalia)
• Kmen: Strunatci (Chordata)
• Třída: Ptáci (Aves)
• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnicovití (Sylviidae)
• Rod: Sylvia
• Druh: Pěnice slavíková (Sylvia borin)
  • Někdy se rozlišují dva poddruhy: S. b. borin (většina Evropy) a S. b. woodwardi (východní část areálu), ale rozdíly jsou minimální a jejich validita je diskutována.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Velikostí se podobá pěnici pokřovní nebo vrabci domácímu. Délka těla je 13–14,5 cm, rozpětí křídel 20–24 cm a hmotnost se pohybuje mezi 16–22 gramy (před migrací může být i výrazně vyšší).
• Zbarvení: Její hlavní charakteristikou je velmi nenápadné, uniformní zbarvení bez výrazných znaků.
  • Svrchní strana těla (hřbet, křídla, hlava) je jednolitě šedohnědá až olivově hnědá.
  • Spodní strana těla je světlá, špinavě bílá až béžová, boky a hruď mohou mít jemný našedlý nebo nahnědlý nádech.
  • Hlava: Nemá žádnou čepičku (na rozdíl od pěnice pokřovní). Někdy je patrný velmi slabý, světlejší oční kroužek a náznak krátkého, světlého nadočního proužku (supercilia), ale tyto znaky jsou často nevýrazné nebo zcela chybí. Tváře jsou stejné barvy jako vrch hlavy. Často působí dojmem silnějšího krku nebo „bez krku“.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni naprosto stejně a v terénu je nelze spolehlivě rozlišit podle vzhledu. Mladí ptáci jsou velmi podobní dospělým, mohou mít nepatrně teplejší hnědý odstín.
• Odlišení od podobných druhů:
  • Pěnice pokřovní (Sylvia atricapilla): Má výraznou čepičku (samec černou, samice rezavě hnědou).
  • Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus): Žije typicky v rákosinách, má delší a špičatější zobák, výraznější nadoční proužek a odlišný zpěv.
  • Ostatní pěnice (např. P. hnědokřídlá, P. vlašská) mají obvykle výraznější kresby, kontrastnější zbarvení nebo jiné proporce.

Hlas

• Zpěv: Navzdory nenápadnému vzhledu je zpěv pěnice slavíkové jedním z nejbohatších a nejvytrvalejších ptačích hlasů v Evropě. Je to hlasitý, rychlý, bublavý a melodický proud tónů bez jasné struktury nebo opakujících se motivů, který může trvat nepřetržitě mnoho sekund, někdy i s krátkými pauzami déle. Zní měkčeji a plynuleji než zpěv pěnice pokřovní, chybí mu její výrazné flétnové zakončení. Právě kvalita a délka zpěvu vedla k českému pojmenování „slavíková“. Samec zpívá často ukrytý v hustém listoví, ale i z exponovanějších větví.
• Vábení a varování: Podobně jako pěnice pokřovní používá krátké, ostré „tek“ nebo „ček“, možná o něco měkčí. Také tiché, drsné „čerrr“.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí ve většině Evropy (chybí na Islandu, v severní Skandinávii a na některých středomořských ostrovech) a v pásu západní Sibiře. V České republice je běžným a rozšířeným hnízdičem na celém území.
• Biotop: Vyhledává prostředí s bohatým keřovým a bylinným patrem. Obývá listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, okraje lesů, zarůstající paseky, mladé lesní kultury, křovinaté stráně, parky, větší zarostlé zahrady a hustou vegetaci podél vodních toků. Často preferuje vlhčí a bujnější stanoviště než pěnice pokřovní, s vyššími keři a mladými stromky.

Migrace

• Pěnice slavíková je striktně tažný druh a patří mezi dálkové migranty.
• Přílet: Na hnízdiště v ČR přilétá později než pěnice pokřovní, obvykle koncem dubna a v první polovině května.
• Odlet: Hnízdiště opouští převážně v srpnu a září.
• Zimoviště: Celá evropská a západosibiřská populace zimuje v tropické Africe jižně od Sahary. Před migrací intenzivně konzumuje bobule, aby si vytvořila velké tukové zásoby, které jí umožňují překonat Saharu často jedním dlouhým nočním letem.

Potrava

• Hnízdní období: Živí se především hmyzem (mšice, dvoukřídlí, brouci, housenky) a pavouky, které sbírá z listů a větví stromů a keřů.
• Pozdní léto a podzim: Potrava se mění, významně roste podíl bobulí a měkkých plodů (černý bez, ostružiny, maliny, třešně, v jižních oblastech i fíky). Tyto plody jsou klíčové pro nabrání hmotnosti před náročnou migrací.

Chování

• Je to poměrně plachý pták, který tráví většinu času skrytě v husté vegetaci a je obtížnější ho pozorovat než pěnici pokřovní, i když samec během zpěvu může sedět na viditelnějším místě.
• Při hledání potravy se aktivně pohybuje v listoví keřů a stromů.
• Během hnízdní sezóny jsou samci teritoriální. Mimo hnízdění žije spíše jednotlivě.

Hnízdění a rozmnožování

• Období: Hnízdí od května do července, obvykle má jednu snůšku ročně.
• Hnízdo: Staví miskovité hnízdo z travních stébel, listů, kořínků a pavučin, vystlané jemnějšími travinami a chlupy. Bývá umístěno nízko (typicky 0,3–1,2 m) v hustém keři, v mladém stromku, v kopřivách nebo jiné husté vegetaci. Staví oba partneři.
• Snůška: Samice snáší 4–5 (vzácně 3–6) vajec. Vejce jsou bělavá, nažloutlá nebo narůžovělá s hustými skvrnami a tečkami šedé, hnědé nebo olivové barvy.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 11–13 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmena oběma rodiči převážně hmyzem. Opouštějí hnízdo ve věku 10–12 dní, ale rodiče je ještě asi 2 týdny dokrmují v okolí hnízda.

Status ochrany

• Globálně (IUCN): Pěnice slavíková je celosvětově hodnocena jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Má velmi rozsáhlý areál rozšíření a její populace je považována za velkou a celkově stabilní.
• Česká republika: Je běžným hnízdícím druhem. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je chráněna jako volně žijící pták. Její populace v ČR je považována za stabilní a není aktuálně ohrožena.

Závěr Pěnice slavíková je fascinujícím příkladem ptáka, jehož nenápadný zevnějšek je v příkrém kontrastu s jeho výjimečným pěveckým projevem. Je běžnou, i když často přehlíženou součástí naší jarní a letní přírody. Jako dálkový migrant překonávající Saharu představuje symbol propojení Evropy a Afriky a ukazuje úžasné adaptace ptačího světa na sezónní změny a dlouhé cesty. Její přítomnost v krajině signalizuje zdravé prostředí s dostatkem husté vegetace.

Rozšíření

Rozšíření v ČR