Velikost

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla)

Úvod

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) je středně velký pěvec z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae), blízce příbuzný naší běžné pěnkavě obecné. Na rozdíl od ní však v České republice nehnízdí. Je typickým zástupcem severské fauny, hnízdícím v pásmu tajgy napříč Eurasií. V našich podmínkách se s ní setkáváme především jako s protahujícím a zimujícím druhem. Její výskyt v zimě je často nepravidelný a početnost silně závisí na úrodě bukvic, které tvoří klíčovou složku její zimní potravy. Aktuální období (začátek dubna) je charakteristické vrcholem jarního tahu, kdy hejna jikavců migrují přes naše území, včetně jižní Moravy, zpět na svá severská hnízdiště.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Pěnkava (Fringilla)  
   
• Druh: Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla)   
   

Podrobný popis a morfologie

Velikostí a celkovou stavbou těla je pěnkava jikavec velmi podobná pěnkavě obecné (délka těla 14–16 cm, rozpětí křídel 25–28 cm, hmotnost 17–30 g). Vykazuje však výraznou pohlavní a sezónní dvojtvárnost (dimorfismus).

• Samec ve svatebním šatě (léto – na hnízdištích): Velmi nápadný. Hlava, šíje, pláštík a hřbet jsou leskle černé. Hrdlo, hruď a malé/střední křídelní krovky (ramenní oblast) jsou zářivě oranžové. Břicho a spodní krovky ocasní jsou bílé. Boky mají tmavé skvrnění. Kostřec je jasně bílý. Křídla jsou černá se dvěma bílými páskami a oranžovým polem na rameni. Zobák je tmavý, černavý.
• Samec v prostém (zimním) šatě: Černá pera na hlavě a hřbetě mají široké šedohnědé nebo rezavé lemy, které překrývají černý základ a dodávají ptákovi skvrnitý, šupinatý nebo „jikrovitý“ vzhled (odtud české jméno „jikavec“). Oranžová barva na hrudi je méně sytá, spíše okrově oranžová. Bílý kostřec zůstává. Zobák je žlutý s tmavou špičkou. V tomto šatě jej nejčastěji vidíme v ČR. Na jaře se světlé lemy per obrušují a odhaluje se černý svatební šat.
• Samice: Je zbarvena méně výrazně. Hlava je šedohnědá se dvěma tmavšími proužky po stranách temene a tmavším proužkem přes oko. Hřbet je hnědý s tmavším proužkováním. Hrdlo a hruď jsou bledě okrově oranžové, méně syté a méně rozsáhlé než u samce. Boky jsou bělavé s tmavšími skvrnkami. Kostřec je rovněž bílý. Má dvě bělavé křídelní pásky. Zobák je v zimě žlutý s tmavou špičkou.
• Mladí ptáci: Podobají se samici, ale mohou být celkově více do žlutohněda.
• Klíčový znak v letu: Nejlepším poznávacím znakem, viditelným u obou pohlaví a ve všech šatech, zejména za letu, je jasně bílý kostřec. Ten ostře kontrastuje s tmavým hřbetem a ocasem a spolehlivě odlišuje jikavce od pěnkavy obecné (která má kostřec zelenavý).

Hlasový projev

• Volání: Nejcharakterističtějším a nejčastěji slyšitelným hlasem je nosové, poněkud drsné a protáhlé „džeeep“, „čéép“ nebo „kveek“. Tento hlas je často slyšet od letících hejn. Ozývá se také krátkým, tvrdým „ček“ nebo „tek“.
• Zpěv: Zpěv přednáší pouze na hnízdištích v severské tajze. Je to nepříliš výrazný, monotónní, vrčivý nebo bzučivý trylek, připomínající zpěv zvonka zeleného, např. „džžžžžžžž“. V ČR jej prakticky neslyšíme.

Rozšíření a biotop

Pěnkava jikavec má severský, palearktický typ rozšíření.

• Hnízdní areál: Hnízdí v pásmu severských jehličnatých a smíšených lesů (tajgy) od Skandinávie přes Finsko a severní Rusko až po východní Sibiř. Preferuje zejména březové a borové lesy nebo smíšené lesy s břízou. V České republice nehnízdí.
• Mimohnízdní (zimní) biotop: Během tahu a v zimě se vyskytuje v mnohem širším spektru biotopů v mírnějším pásmu Evropy a Asie. Vyhledává především:
  • Listnaté a smíšené lesy, zejména bučiny: Klíčová je dostupnost bukvic, které tvoří hlavní zimní potravu.
  • Zemědělskou krajinu: Pole (zejména strniště), úhory, okraje lesů, aleje, remízky.
  • Parky a zahrady: V zimě, zejména při nedostatku potravy v přírodě nebo za nepříznivého počasí, zaletuje i na krmítka.
• Výskyt v ČR: Je pravidelným a často velmi hojným migrantem a zimujícím druhem na celém území ČR. Její početnost v zimě však silně kolísá v závislosti na úrodě bukvic – v letech bohatých na bukvice („semenné roky buku“) mohou v ČR zimovat statisíce až miliony jikavců, zatímco v letech s malou úrodou jich zde zimuje podstatně méně a táhnou dále na jih a západ. Jižní Morava je významnou tahovou cestou a zimovištěm, zejména pokud jsou úrodné bučiny v okolních pohořích (např. Bílé Karpaty, Chřiby).

Chování

• Mimo krátké hnízdní období je pěnkava jikavec vysoce společenská. Tvoří obrovská hejna, která mohou čítat desítky tisíc, statisíce, a výjimečně i miliony jedinců, zejména na nocovištích nebo u bohatých zdrojů potravy.
• Potravní chování: Potravu sbírá převážně na zemi, kde obratně poskakuje a přehrabuje spadané listí. Sbírá semena i ze stromů a keřů.
• Let: Je rychlý a přímý, v charakteristických vlnovkách, podobně jako ostatní pěnkavy. V hejnu působí let velmi dynamicky.
• Nomádismus: Její zimní výskyt je typicky nomádský (potulný) a iruptivní. Hejna se přesouvají na velké vzdálenosti a vyhledávají oblasti s aktuálně dostupnou potravou, především bukvicemi.

Potrava

• V zimním období a na tahu: Potrava je převážně rostlinná, tvořená semeny. Dominantní složkou jsou bukvice (semena buku lesního). Dále konzumuje semena jehličnanů (smrk, borovice), břízy, olše, javoru, habru a různých plevelů a trav sbíraná na zemi. Na krmítkách ochotně přijímá slunečnicová semena a drcená jádra.
• V hnízdním období: Potrava se mění, významnou složku tvoří hmyz a jiní bezobratlí (housenky, brouci, pavouci, mouchy), kterými krmí i mláďata. Konzumuje také semena a pupeny.

Hnízdění (mimo ČR)

• Hnízdí v severských lesích od května do července.
• Hnízdo: Staví samice, obvykle ve vidlici větví stromu (nejčastěji bříza, smrk, borovice), několik metrů nad zemí. Je to úhledná, pevná miska spletená z mechu, lišejníků, trávy, březové kůry a rostlinných vláken, maskovaná zvenčí lišejníky a kousky kůry. Vnitřek je vystlán jemnou trávou, chlupy, peřím a rostlinným chmýřím.
• Snůška: Obvykle 5–7 (někdy 4–8) vajec. Vejce jsou modravá nebo nazelenalá s červenohnědými skvrnami a tečkami, velmi variabilní.
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu 11–12 dní. Samec ji krmí.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní) a krmí je oba rodiče, převážně hmyzem. Hnízdo opouštějí po 13–14 dnech.
• Hnízdí jednou ročně.

Migrace a zimování v ČR

• Pěnkava jikavec je dálkový migrant, jehož zimoviště leží daleko na jih od hnízdišť.
• Podzimní tah: Přes ČR protahuje od konce září do listopadu.
• Zimování: Zimuje u nás od listopadu do března/dubna. Početnost zimujících ptáků je velmi proměnlivá a závisí na úrodě bukvic. V některých zimách je vzácná, v jiných (tzv. invazních letech) extrémně hojná.
• Jarní tah: Probíhá od konce března do konce dubna, někdy až do začátku května. Aktuální období (začátek dubna) představuje vrchol jarního tahu, kdy přes naše území mohou táhnout obrovská hejna směřující na sever. Právě nyní je tedy velká šance pozorovat jikavce, často ve smíšených hejnech s pěnkavami obecnými, na polích, okrajích lesů nebo i na krmítkách.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má velmi rozsáhlý areál rozšíření a extrémně velkou populaci, i když se předpokládá mírný pokles.
• Status v ČR: Jako nehnízdící druh není hodnocena v Červeném seznamu ptáků ČR. Je považována za běžného a početného migranta a zimujícího hosta, jehož početnost však silně fluktuuje.
• Ohrožení: V současnosti není považována za významně ohroženou. Potenciální hrozby mohou zahrnovat:
  • Změny klimatu ovlivňující severské lesy a cykly úrody bukvic.
  • Změny v lesním hospodaření (např. úbytek bučin).
  • Intenzifikace zemědělství v zimovištích (může snižovat dostupnost potravy na polích).

Odlišení od pěnkavy obecné (Fringilla coelebs)

Pěnkava jikavec je nejčastěji zaměňována s pěnkavou obecnou. Klíčové rozdíly jsou:

1. Kostřec: Jikavec má bílý kostřec, pěnkava obecná zelený/zelenavý. (Nejlepší znak v letu).
2. Hruď/ramena: Jikavec má (zejména samec) oranžovou hruď a ramenní oblast. Pěnkava obecná má (samec) hruď a tváře růžovohnědé a ramena šedomodrá nebo hnědá. Samice jikavce má bledě oranžový nádech, samice pěnkavy je celkově šedohnědá.
3. Hlava samce (svatební šat): Jikavec černá, pěnkava obecná šedomodrá.
4. Hlas: Jikavec typické „džeeeep“, pěnkava obecná „pink“ nebo „fink“ a charakteristický zpěv.

Závěr

Pěnkava jikavec je fascinující pěvec severské tajgy, který do naší přírody přináší závan divočiny během svého zimního pobytu a migrací. Její nomádské chování, schopnost tvořit obrovská hejna a závislost na úrodě bukvic z ní činí zajímavý objekt studia populační dynamiky. Přestože v ČR nehnízdí, její přítomnost v zimě a zejména během jarního tahu, kdy můžeme pozorovat hejna s nádherně vybarvenými samečky, je významným fenoménem. Rozlišení od běžnější pěnkavy obecné podle bílého kostřece a charakteristického volání je klíčem k její identifikaci. Aktuální období vrcholícího jarního tahu poskytuje ideální příležitost k pozorování tohoto severského hosta na jeho cestě zpět do hnízdních domovů.

Rozšíření

Výskyt v ČR.