Dnes pěkné pozorování u krmítek

Pěnkava má velikost vrabce a samec je výrazně barevnější. Obě pohlaví mají v křídle dva bílé pásky, ocas je bíle
lemovaný, kostřec zelený. Samec má hlavu až po týl šedomodrý, tváře, hrdlo a prsa jsou rudohnědá. Záda má rezatá,
břicho světlejší a křídla a ocasní pera jsou tmavě hnědá. Samice je zbarvena celkově do šedohněda. Pěnkava žije
celkem nenápadně. Mění se to pouze v době hnízdění na jaře. V té době se samečci předvádějí v plné kráse, přestávají
se bát lidí a dokáží se producírovat v jejich těsné blízkosti. Sám jsem pozoroval samečka, jak bojoval se svým fiktivním
sokem. Viděl se při zpěvu v odrazu ve skleněné výplni okna jako v zrcadle, neustále do skla narážel a málem se zabil.
Po několika dnech tohoto počínání nechal. Výraznější je jeho zpěv. Je to kratší popěvek zakončený typickým „rajčak“.
Tak se dá tento závěr zpěvu popsat slovy. Kdysi ptáčníci dokonce soutěžili o nejlépe zpívajícího pěnkaváka a hlavním
hodnoceným projevem byl právě závěr pěnkaví písně. Jinak se pěnkava ozývá hlasem, který zní asi jako „tríf“.
Je to takzvané volání deště. Když se tak pěnkava ozývá, nemusí to znamenat, že bude pršet. Může to znamenat i to,
že nebude hezky.