Kachna dlouhá 48 cm. Kačera ve svatebním šatu poznáme podle černé hlavy se zelenavým leskem, světle šedého jemně vlnkovatého hřbetu a bílých boků. V prostém šatu jej, stejně jako samici nebo mladé ptáky, jen nesnadno rozeznáme od poláka chocholačky. Zblízka může k rozeznání pomoci nepříliš výrazná péřová chocholka na hlavě poláků chocholaček. Světlá skvrna v oblasti ucha je u samic v zimě nezřetelná nebo mizí. Jako jistý rozlišovací znak nemůže sloužit ani bílý prstenec nad zobákem, protože může být vyvinut jen slabě, tak jako u mnohých chocholaček. Spolehlivé, ale jen zblízka, je určení podle tvaru zobáku: zobák kaholky je na nejširším místě minimálně o 40% širší než na nejužším místě u kořene, u chocholačky je širší nejvýše o 20%.

Za letu se kaholky často řadí do dlouhých, ale řídkých řetězců. Jejich let je hlučný a letící ptáci vydávají často hlasitý křik „karr, karr”. Hlas kačera za toku zní písklavě. Chováním se polák kaholka velmi podobá chocholačce – oba druhy často tvoří smíšené skupiny.

Prostředí

Polák kaholka je severský pták. Hnízdí na velkých rašelinných a tundrových jezerech, s oblibou blízko kolonií racků či rybáků. Na sever zasahuje až k hranici křovité tundry a na Islandu patří k nejhojnějším kachnám. Její stavy ve Finsku se odhadují na 1000 hnízdících párů, mnohem větší počet kaholek hnízdí v severním Rusku.

Jako tažní ptáci se hejna kaholek objevují koncem října a začátkem listopadu na středoevropském pobřeží Severního a Baltského moře a zůstávají zde až do března. Největší společenství se zdržují v chráněných zátokách, na mělčinách a v ústích řek, vždy však v blízkosti mořského pobřeží. Kaholky hojně přezimují na severoněmeckých jezerech a některé sledují toky řek až k hlubokým předalpským jezerům a dokonce až do Středomoří. Nejraději se zdržují na vodě hluboké 3 až 4 m, kde je na dně mnoho škeblí.

Rozmnožování

Liší se jen velmi málo od rozmnožování chocholaček. Staří ptáci přilétají na hnízdiště od poloviny dubna do poloviny května a v té době jsou už spárováni. Hnízda zakládají s oblibou na ostrůvcích a takřka vždy těsně u vody, aby mohly připlouvat, a kde to hloubka dovolí, se cestou k hnízdu potopit. Několik hnízd leží často blízko sebe, často v menších koloniích. Hnízda jsou někdy dobře ukrytá, jindy leží však zcela volně. Na mokrých stanovištích je tvoří hromada rostlinných částí, na suchých je to jen jamka bohatě vystlaná prachovým peřím. Kaholky a chocholačky si kladou často navzájem do hnízd vejce. Hnízdění začíná v polovině května až v polovině června a sezení trvá 24 až 26 dnů. Protože kachna začíná na vejcích sedět až když je snůška úplná, klubou se kachňata během 24 hodin, a to obvykle koncem června nebo začátkem července. Jako ostatní ptáci nepotřebují ani kachňata první den žádnou potravu, protože je vyživují zbytky žloutku. Dostanou-li hlad, loví na hladině hlavně hmyz a jeho larvy.

Potrava

Potravu vyhledává kaholka hlavně pod hladinou, zřídkakdy hlouběji než 4 metry. Jsou to hlavně mlži a mořští plži. Mimoto se živí i ráčky, vodním hmyzem a rostlinstvem.

V ruské oblasti Baltu loví kaholky odedávna jako potravu. Napínají proto těsně pod hladinu veliké sítě. Kachny, které se potápějí a pak stoupají k hladině, tyto sítě zachytí a ptáci v nich hynou.

Velikost

Délka: 42-51 cm.
Rozpětí: 71-80 cm.
Hmotnost: 690-1370 g.

Vejce (prům. hodnoty).
Výška x šířka: 62×43 mm.
Hmotnost: 67 g.

Popis

Samec ve svatebním šatě má přední část těla černou, boky bílé a našedlý hřbet. Samice je tmavohnědá s poněkud světlejšími boky, kolem kořene zobáku bílá skvrna.

Ekologie

Hnízdí v okolí jezer v tundře, lesotundře a na severu tajgy. Hnízdo bývá na vyvýšeném suchém místě blízko vody. V květnu a červnu snáší 6-9(13)vajec, sedí jen samice 24-28 dní. Mláďata jsou vzletná asi v 50 dnech věku, pohlavně dospívají ve 2. roce života.
Potrava převažuje živočišná – měkkýši, larvy chrostíků a pakomárů i další bezobratlí a malé rybky. Rostlinnou potravu tvoří semena i zelené části rostlin, hlavně rdestů (Potamogeton a jiné).

Možné záměny

Podobný p. chocholačce (Aythya fuligula) – rozdíly v “možných záměnách” u zmíněného druhu.

Rozšíření

Obývá severní oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky. Tažný druh zimující na převážně mořských pobřežích jižně od hnízdišť, zhruba po 30. st. s. š. Zatoulaní jedinci bývají zastiženi v celé Evropě i v severní Africe.
V ČR řídce protahuje a přezimuje. Vyskytuje se ojediněle takřka každým rokem, hojnější je za tuhých zim.