Polák kaholka (Aythya fuligula)

1. Úvod a systematické zařazení

Polák kaholka (Aythya fuligula) je středně velká potápivá kachna z čeledi kachnovitých (Anatidae) a rodu Aythya, který zahrnuje typické potápivé kachny severní polokoule. Samec je snadno rozpoznatelný díky svému kontrastnímu černobílému zbarvení a charakteristické dlouhé chocholce („kaholce“) na hlavě, která dala druhu české jméno. Samice je nenápadněji hnědá, ale i ona může mít menší chocholku. Polák kaholka patří mezi nejběžnější a nejpočetnější kachny v České republice, kde se vyskytuje po celý rok jako hnízdící druh, migrant i zimující host.

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Podčeleď: Kachny (Anatinae)
• Rod: Polák (Aythya)
• Druh: Polák kaholka (Aythya fuligula)

2. Popis a identifikace

Polák kaholka je o něco menší než kachna divoká (délka těla 40–47 cm, rozpětí křídel 67–73 cm, hmotnost 550–1000 g). Má typickou siluetu potápivé kachny – kompaktní tělo, relativně velkou hlavu s mírně strmějším čelem a kratší krk. Na vodě sedí níže než plovavé kachny a při potápění se zcela ponoří pod hladinu.

• Samec (svatební šat – podzim až jaro): Je velmi nápadný. Hlava, krk, hruď a celá svrchní část těla včetně ocasu jsou černé. Hlava má na dobrém světle purpurový až nazelenalý lesk. Na temeni hlavy visí dozadu dlouhá, splývavá černá chocholka. Boky a břicho jsou zářivě bílé, ostře kontrastující s černou hrudí a hřbetem. Oko je jasně žluté. Zobák je šedomodrý s černou špičkou (nehtem). V letu je vidět široká bílá páska přes celé křídlo (na loketních letkách).
• Samice: Je celkově tmavě hnědá až černohnědá. Boky jsou obvykle o něco světlejší hnědé, někdy s jemným světlejším vlnkováním. Na hlavě má také chocholku, ale je výrazně kratší a méně nápadná než u samce, někdy jen naznačená. U kořene zobáku má často bílou skvrnu, která je však velmi variabilní co do velikosti a výraznosti (někdy chybí, jindy je poměrně rozsáhlá). Oko je žluté, i když může být matnější než u samce. Zobák je podobný samčímu, šedomodrý s černým nehtem, ale může mít méně výraznou modrou barvu. V letu má rovněž širokou bílou křídelní pásku.
• Samec (prostý šat – léto): Po letním přepeření se samec podobá samici, je tmavě hnědý, ale boky mohou být světlejší a často si zachovává jasnější žluté oko. Chocholka je zkrácená.
• Mladí ptáci: Podobají se samici, ale jsou obvykle světleji hnědí, s méně výraznou nebo chybějící chocholkou a často s hnědším okem.

Záměna:

• Polák berneška (Aythya marila): Vzácnější protahující a zimující druh. Samec má šedý (nikoli černý) hřbet a postrádá chocholku. Samice je velmi podobná samici kaholky, ale má obvykle rozsáhlejší a ostřeji ohraničenou bílou skvrnu u kořene zobáku a často světlejší skvrnu v příuší. Hlava působí kulatěji.
• Polák velký (Aythya ferina): Samec má rezavou hlavu, černou hruď a světle šedé tělo. Samice je hnědavá, ale má jiný tvar hlavy (pozvolnější přechod čela do zobáku) a postrádá výraznou bílou křídelní pásku (má jen slabou šedavou).
• Polák černohlavý (Aythya affinis) a Polák proužkozobý (Aythya collaris): Velmi vzácní zatoulanci ze Severní Ameriky, liší se tvarem hlavy, zobáku a detailech zbarvení.

3. Rozšíření a biotop

Polák kaholka má velmi široký palearktický areál rozšíření, který se v průběhu 20. století výrazně rozšířil směrem na západ a jih.

• Hnízdní areál: Hnízdí od Islandu a Britských ostrovů přes většinu Evropy (kromě nejjižnějších oblastí) a dále širokým pásem přes Sibiř až po Kamčatku a Japonsko.
• Zimoviště: Severní a východní populace jsou tažné. Zimují v mírnějších oblastech západní, střední a jižní Evropy, v oblasti Černého a Kaspického moře, v severní Africe, na Blízkém východě a v jižní a východní Asii. Mnoho ptáků, zejména ze střední Evropy, je stálých nebo podniká jen krátké přesuny.
• Biotop: Obývá širokou škálu stojatých i pomalu tekoucích vod, preferuje však hlubší a otevřenější vodní plochy než plovavé kachny. Typickými biotopy jsou:
  • Rybníky (zejména větší a hlubší).
  • Jezera, přehradní nádrže, zatopené lomy a pískovny.
  • Pomalu tekoucí úseky řek a kanály.
  • V zimě i nezamrzající řeky ve městech nebo pobřežní laguny a zátoky.
  • Pro hnízdění vyhledává vodní plochy s ostrůvky nebo s hustými pobřežními porosty (rákosiny, ostřice, vysoké byliny) poskytujícími kryt pro hnízdo. Je poměrně tolerantní k lidské přítomnosti.

4. Migrace

Status poláka kaholky je variabilní. Ptáci ze severu a východu areálu jsou převážně tažní, zatímco populace v západní a střední Evropě jsou částečně tažné nebo stálé.

• Jarní tah: Probíhá od února do května, vrcholí v březnu a dubnu.
• Podzimní tah: Probíhá od září do prosince, s vrcholem v říjnu a listopadu.
• Status v ČR: Běžně protahující, hojně hnízdící a také hojně zimující druh. Část naší hnízdní populace odlétá na zimu jihozápadním směrem, ale zároveň k nám přilétají ptáci ze severovýchodu.

5. Chování

• Potápění: Je typickým zástupcem potápivých kachen. Za potravou se potápí pod hladinu, obvykle do hloubky 1–4 metry (ale i hlouběji, až 10 m i více). Pod vodou vydrží běžně 15–30 sekund. K pohybu pod vodou používá silné nohy posunuté dozadu. Před potopením se často mírně povyskočí dopředu.
• Potravní chování: Potravu sbírá především ze dna, ale někdy i z vodního sloupce nebo z hladiny.
• Společenskost: Mimo hnízdní období je velmi společenský. Často tvoří velká hejna, zejména na zimovištích nebo během pelichání, která mohou čítat stovky až tisíce jedinců. Často se sdružuje s jinými druhy potápivých kachen, zejména s polákem velkým.
• Tok: Tok probíhá na vodě od podzimu do jara a zahrnuje různé pózy samce, jako je záklánění hlavy s naježenou chocholkou, potřásání hlavou a specifické hlasové projevy.

6. Potrava

Polák kaholka je převážně masožravý, i když konzumuje i rostlinnou potravu.

• Hlavní složka: Drobní vodní živočichové získaní ze dna:
  • Měkkýši: Zejména drobní mlži (např. slávička mnohotvárná – Dreissena polymorpha, která tvoří v mnoha oblastech klíčovou složku potravy), plži (okružáci, plovatky).
  • Korýši: Blešivci, berušky vodní.
  • Vodní hmyz a jeho larvy: Pakomáři, chrostíci, jepice, larvy vážek.
  • Příležitostně i malé rybky nebo obojživelníci.
• Rostlinná složka: Semena a vegetativní části vodních rostlin (rdesty, stolístky, řasy), konzumované zejména na podzim a v zimě.
• Způsob získávání potravy: Téměř výhradně potápěním.

7. Hnízdění a rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, od konce dubna do července. Páry se tvoří již v zimě nebo brzy na jaře.
• Hnízdní místo: Hnízdí obvykle v blízkosti vody, často na ostrovech (což poskytuje ochranu před pozemními predátory), ale i na březích v husté vegetaci (rákosí, kopřivy, vysoká tráva, pod keři). Někdy hnízdí i v koloniích racků nebo rybáků. Může hnízdit jednotlivě nebo ve volných skupinách.
• Hnízdo: Staví ho pouze samice. Je to mělký důlek v zemi nebo husté vegetaci, vystlaný suchou trávou, listím a velkým množstvím tmavého prachového peří, které samice přidává během snášení vajec.
• Snůška: Obvykle 6–12 (rozmezí 5–14) vajec. Vejce jsou poměrně velká, oválná, s hladkou skořápkou, šedozelené až olivově zelené barvy. Samice snáší jedno vejce denně. Často dochází k hnízdnímu parazitismu – samice kladou vejce do hnízd jiných samic svého druhu nebo i jiných druhů kachen (např. poláka velkého).
• Inkubace: Na vejcích sedí pouze samice po dobu 23–28 dní. Samec opouští samici brzy po začátku inkubace.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální a nidifugní. Krátce po vylíhnutí a oschnutí je samice odvádí na vodu. Mláďata se od prvních dnů sama potápějí pro potravu. Samice je vodí a chrání, ale nekrmí je. Úmrtnost mláďat bývá často vysoká (predace, nepřízeň počasí). Letuschopnosti dosahují ve věku asi 7 týdnů.

8. Hlas

Polák kaholka je mimo období toku poměrně tichý pták.

• Samec: Během toku vydává sérii tichých, hvízdavých a bublavých zvuků.
• Samice: Ozývá se drsným, chraptivým „karrr“, „kerr-kerr“, zejména při vyrušení nebo při péči o mláďata.

9. Status, ohrožení a ochrana

• Globální status (IUCN): Díky velkému areálu rozšíření a početné, celkově rostoucí populaci je celosvětově hodnocen jako „málo dotčený“ druh (LC – Least Concern).
• Evropský status: V Evropě je populace rovněž považována za zabezpečenou (Secure) a dlouhodobě vykazovala výrazný nárůst a expanzi areálu, i když v posledních letech se v některých oblastech může projevovat stabilizace nebo mírný pokles.
• Status v České republice: Je běžným a hojným druhem. Není zařazen do Červeného seznamu ohrožených druhů ptáků ČR. Je chráněn zákonem jako ostatní volně žijící ptáci a zároveň je lovným druhem s určenou dobou lovu. Jeho populace v ČR v druhé polovině 20. století výrazně vzrostla.
• Příčiny úspěchu: Nárůst početnosti pravděpodobně souvisí s:
  • Vytvářením nových vhodných biotopů: Zakládání rybníků, vodních nádrží, těžba písku a štěrku vedoucí ke vzniku zatopených pískoven.
  • Eutrofizací vod: Zvýšený obsah živin mohl podpořit rozvoj potravy (vodní bezobratlí, včetně invazní slávičky mnohotvárné).
  • Adaptabilitou: Schopnost využívat různé typy vodních ploch, včetně těch v blízkosti lidských sídel.
  • Mírnějšími zimami: Umožňujícími přezimování ve střední Evropě.
• Ohrožení: Přestože je běžný, může být lokálně ohrožen:
  • Ztrátou hnízdních biotopů: Likvidace ostrovů, odstraňování pobřežních porostů.
  • Kvalitou vody: Silné znečištění může ovlivnit potravní zdroje.
  • Predací: Zejména hnízd a mláďat (norek americký, liška, ptáci).
  • Lovem: Regulovaný lov je součástí managementu.
• Ochrana: Nevyžaduje specifická ochranná opatření. Pro jeho podporu je důležité zachování rozmanitosti vodních biotopů, včetně ostrovů a kvalitních pobřežních porostů, a udržování dobré kvality vody.

10. Výskyt v České republice

• Status a načasování: Hojný hnízdící druh (duben-červenec), velmi hojný protahující (březen-květen, září-listopad) a hojný zimující druh (listopad-březen). V současné době (duben 2025) probíhá vrchol jarního tahu a začátek hnízdní sezóny.
• Rozšíření: Vyskytuje se na většině vhodných vodních ploch po celém území ČR, od nížin až po střední horské polohy. Nejvyšší koncentrace dosahuje v rybničních oblastech a na velkých vodních nádržích.
  • Jižní Morava: Velmi hojný na Lednických rybnících, Novomlýnských nádržích, rybnících u Pohořelic a Hodonína. Břeclavsko je typickou oblastí výskytu.
  • Jižní Čechy: Třeboňsko, Českobudějovicko atd.
  • Další oblasti: Polabí, Poodří, Českomoravská vrchovina, vodní nádrže a pískovny v různých částech země.

11. Zajímavosti

• Charakteristická chocholka samce dala druhu české jméno „kaholka“ (odvozeno od slova chocholka).
• Je jedním z hlavních konzumentů invazní slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha), což může přispívat k regulaci jejího výskytu.
• Výrazná expanze areálu a nárůst početnosti v Evropě v 20. století je jedním z pozoruhodných jevů v evropské ornitologii.

12. Závěr

Polák kaholka je typickým a úspěšným zástupcem naší kachní fauny. Jeho elegantní černobílý samec s chocholkou a nenápadnější hnědá samice jsou běžným pohledem na našich rybnících, jezerech a řekách po většinu roku. Schopnost adaptace na různé vodní biotopy, včetně těch ovlivněných člověkem, a využití dostupných potravních zdrojů mu umožnily stát se jedním z našich nejpočetnějších druhů kachen. Přestože jeho současný stav je příznivý, sledování jeho populace a ochrana kvality vodních ekosystémů zůstávají důležité pro udržení jeho hojnosti i do budoucna.