Velikost

Potápka žlutorohá (Podiceps auritus)

Úvod

Potápka žlutorohá (Podiceps auritus), v Evropě často nazývaná také potápka slavónská (Slavonian Grebe), je malý až středně velký druh potápky, který ve svatebním šatě patří mezi nejpůsobivěji zbarvené vodní ptáky. Její název odkazuje na výrazné zlatožluté péřové růžky zdobící hlavu v hnízdním období. Jedná se o severský druh s cirkumpolárním rozšířením. V České republice nehnízdí, ale vzácně, avšak pravidelně tudy protahuje během jarní a podzimní migrace a zcela výjimečně zde může i přezimovat. Její celosvětová populace v posledních desetiletích výrazně poklesla, což vedlo k jejímu zařazení mezi globálně zranitelné druhy.

Systematické zařazení

• Řád: Potápky (Podicipediformes)
• Čeleď: Potápkovití (Podicipedidae)
• Rod: Podiceps
• Druh: Potápka žlutorohá (Podiceps auritus)

V Eurasii se vyskytuje poddruh P. a. auritus.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Je o něco větší než potápka malá, ale menší než potápka rudokrká či roháč. Délka těla se pohybuje mezi 31–38 cm, rozpětí křídel 55–65 cm a hmotnost 300–570 g. Má kompaktní tělo a poměrně plochý profil temene hlavy.
• Svatební šat (Jaro/Léto): Velmi nápadný a atraktivní. Hlava je černá s výraznými, vějířovitými chomáčky zlatožlutých až oranžových per („růžky“ nebo „uši“), které vybíhají dozadu od oka. Tváře jsou černé. Přední strana krku, horní část hrudi a boky těla jsou sytě kaštanově červené. Hřbet je tmavě šedý až černý. Duhovka oka je jasně červená. Zobák je černý, rovný, často s malou světlou špičkou.
• Prostý šat (Zima): Zbarvení je kontrastně černobílé. Ostrě ohraničená černá čepička sahá po úroveň oka a ostře kontrastuje s čistě bílými tvářemi, hrdlem a přední stranou krku. Hřbet je tmavě šedý, spodina bílá. Často je patrná bělavá skvrnka před okem (v uzdičce). Červené oko je obvykle stále viditelné.
• Mláďata: Podobají se dospělým v prostém šatě, mohou mít zpočátku náznak tmavších proužků na tvářích.
• Odlišení od podobných druhů:
  • Od potápky černokrké se ve svatebním šatě liší černými tvářemi a rezavým krkem/boky (černokrká má tváře i krk černé) a tvarem žlutých ozdob (u žlutorohé jsou to spíše „růžky“, u černokrké rozptýlenější vějířky).
  • V prostém šatě je odlišení obtížnější: potápka žlutorohá má ostřejší kontrast mezi černou čepičkou a čistě bílými tvářemi (často s bílou skvrnkou před okem), zatímco černokrká má přechod méně ostrý, často s šedavým nádechem na tvářích a krku, a bílá skvrnka před okem chybí. Hlava žlutorohé působí plošším dojmem, černokrká má často špičatější temeno a zobák se může zdát mírně prohnutý nahoru.
  • Od ostatních potápek se liší velikostí a specifickými znaky.

Hlas

Mimo hnízdiště je převážně tichá. Na hnízdištích vydává různé zvuky, včetně chvějivých trylků a skřehotavých volání, která jsou popisována jako méně drsná než u potápky rudokrké.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí v boreální (severské) zóně Evropy (Island, Skandinávie, Pobaltí, severní Rusko), Asie (Sibiř) a Severní Ameriky. Je tažná, zimuje jižněji.
• Výskyt v ČR: V České republice nehnízdí. Vyskytuje se zde pouze jako vzácný, ale pravidelný protahující druh a velmi vzácně zde jednotliví ptáci zimují. Pozorování jsou hlášena z různých typů větších vodních ploch (rybníky, jezera, přehrady) po celé republice, obvykle se jedná o jednotlivé ptáky nebo jen velmi malé skupinky (2-3 jedinci).
• Biotop: Na hnízdištích vyhledává sladkovodní jezera, rybníky a mokřady, často menší až střední velikosti, s bohatou ponořenou i vynořenou vegetací, často v lesnaté nebo tundrové krajině. Na zimovištích preferuje mořské pobřeží (chráněné zátoky, ústí řek), ale vyskytuje se i na velkých nezamrzajících vnitrozemských jezerech a přehradách.

Migrace

Je plně tažným druhem.

• Trasy a zimoviště: Evropské populace táhnou na jih a západ. Zimují převážně na pobřeží severozápadní Evropy (např. Britské ostrovy, pobřeží Severního moře, atlantské pobřeží Francie) a také v menším počtu na velkých vnitrozemských vodách.
• Průtah ČR: Jarní průtah probíhá zejména v dubnu a květnu, podzimní tah vrcholí v říjnu a listopadu.

Potrava

• Složení potravy: Hlavní složku potravy tvoří vodní hmyz (dospělci i larvy) a korýši. Mimo hnízdní období a na zimovištích se zvyšuje podíl malých ryb. Příležitostně loví i měkkýše a obojživelníky.
• Způsob lovu: Potravu získává potápěním, sbírá ji z vodního sloupce, ze dna nebo z vodních rostlin.

Chování

Je výborným plavcem a potápěčem. Na hnízdištích předvádí komplexní námluvní chování se synchronizovanými postoji a hlasovými projevy. Mimo hnízdění je spíše tichá. Není považována za extrémně plachou.

Hnízdění a rozmnožování (Neplatí pro ČR)

• Období: V hnízdním areálu probíhá od května do července.
• Hnízdo: Plovoucí platforma z rostlinného materiálu, ukotvená v mělké vodě mezi vodními rostlinami.
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 3–5 vajec. Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 22–25 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální, brzy opouštějí hnízdo, rodiče je krmí a vozí na zádech.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): V roce 2015 byla přeřazena z kategorie „Málo dotčený“ (LC) do kategorie Zranitelný (VU). Důvodem byl výrazný a rychlý pokles populací zaznamenaný v Severní Americe i v některých částech Evropy.
• Česká republika: Jelikož zde pravidelně nehnízdí, nemá přidělenu kategorii ohrožení v národním Červeném seznamu (ty se primárně vztahují na hnízdní populace). Jako původní evropský druh, který se na našem území vyskytuje, však požívá obecné ochrany volně žijících ptáků podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Její globální status VU je však důležitým kontextem i pro nás.
• Příčiny ohrožení (globálně):
  • Ztráta a degradace hnízdních biotopů (vysoušení mokřadů, změny ve využívání krajiny – např. zalesňování oblastí s vhodnými jezírky, intenzifikace zemědělství).
  • Znečištění vod (včetně okyselování – acidifikace – v některých oblastech).
  • Rušení na hnízdištích.
  • Možné snížení dostupnosti potravy (bezobratlých).
  • Hrozby na zimovištích (ropné znečištění, utonutí v rybářských sítích).
  • Vlivy klimatických změn.

Závěr

Potápka žlutorohá je atraktivní severský druh potápky, který můžeme v České republice spatřit jen vzácně během migrace. Její výskyt u nás je zajímavým ornitologickým pozorováním. Přestože u nás nehnízdí, je důležité si uvědomit její celosvětový status zranitelného druhu. Problémy, kterým čelí na svých hnízdištích i zimovištích, jako je ztráta biotopů a znečištění, jsou varováním a připomínkou nutnosti ochrany mokřadních ekosystémů v širším mezinárodním měřítku. Každé pozorování tohoto druhu u nás je malým dokladem propojenosti ptačích populací napříč kontinenty.

Rozšíření