Potáplice severní (Gavia arctica)

1. Zařazení

• Řád: Potáplice (Gaviiformes)
• Čeleď: Potáplicovití (Gaviidae)
• Rod: Potáplice (Gavia)
• Druh: Potáplice severní (Gavia arctica)
  • Poznámka: Někdy je od ní oddělována potáplice pacifická (Gavia pacifica) jako samostatný druh. V Evropě se vyskytuje nominátní poddruh G. a. arctica.

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Potáplice severní je středně velký až velký vodní pták (délka těla 58–73 cm, rozpětí křídel 100–130 cm), větší než potáplice malá a menší než potáplice lední. Má robustní tělo, které sedí nízko na vodě, a silný, dýkovitý zobák, který drží obvykle vodorovně. Nohy má posazené daleko vzadu, což je adaptace pro potápění, ale činí ji to velmi neobratnou na souši.

• Svatební šat (jaro/léto): Velmi atraktivní a kontrastní. Čelo a temeno hlavy jsou světle popelavě šedé, týl je tmavší. Hrdlo a přední část krku zdobí velká, sametově černá skvrna (tzv. „bryndáček“). Po stranách krku a na horní části hrudi jsou výrazné podélné černobílé proužky. Hřbet je černý s pravidelnými řadami velkých, bílých, čtvercových skvrn, tvořících šachovnicový vzor. Spodina těla je čistě bílá.
• Prostý (zimní) šat: Zbarvení je mnohem nenápadnější. Svrchní strana těla je tmavě šedohnědá, bez bílých skvrn. Hrdlo, přední strana krku a celá spodina těla jsou bílé. Charakteristické je ostré rozhraní mezi tmavou svrchní a světlou spodní stranou na krku a hlavě (ostřejší než u p. lední, méně ostré než u p. malé). Zobák je světlejší, šedavý. Na bocích nad vodou je často vidět bílá skvrna v zadní části těla.
• Mladý pták: Podobá se dospělým v zimním šatu, ale je celkově hnědší a pera na hřbetě mají světlé lemy, což vytváří jemně šupinatý vzor.
• Hlas: Na hnízdištích se ozývá hlasitými, daleko slyšitelnými, tajuplnými a naříkavými zvuky a „jódlováním“. Během tahu a na zimovištích je obvykle tichá.

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Hnízdí v severní Eurasii (od Skandinávie po východní Sibiř) a na západě Aljašky.
• Migrace: Je tažná. Evropské populace zimují hlavně podél pobřeží severozápadní Evropy (Severní moře, Baltské moře), ale také u Černého a Kaspického moře a na velkých, nezamrzajících vnitrozemských jezerech.
• Načasování tahu (aktuální k 9. dubnu 2025): Právě probíhá hlavní období jarního tahu potáplic severních přes střední Evropu. Ptáci se vracejí na svá severská hnízdiště. Jarní tah probíhá od března do května, podzimní tah od září do listopadu.
• Habitat:
  • Hnízdní: Velká, hluboká, čistá sladkovodní jezera s dostatkem ryb a klidnými břehy nebo ostrůvky pro hnízdění, typicky v pásmu severských lesů (tajga) nebo na jižním okraji tundry.
  • Tah a zimoviště: Převážně chráněné mořské pobřežní vody (zátoky, ústí řek), ale pravidelně i velké vnitrozemské vodní plochy (přehradní nádrže, jezera).

4. Chování

• Potápění: Je mistrovským potápěčem. Pod vodou se pohybuje pomocí silných nohou s plovacími blánami, loví ryby aktivním pronásledováním.
• Pohyb: Na souši je velmi nemotorná a pohybuje se jen s obtížemi. K vzlétnutí z vody potřebuje dlouhý rozběh po hladině. Let je rychlý a přímý, s mělkými údery křídel a nataženým krkem.
• Společenskost: Mimo dobu hnízdění je spíše samotářská nebo se vyskytuje v párech, i když na tahu nebo na bohatých lovištích může tvořit volná hejna.

5. Rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdí monogamně a teritoriálně. Hnízdo je jen mělká prohlubeň nebo nízká hromádka rostlinného materiálu těsně u břehu, aby mohla snadno sklouznout do vody v případě nebezpečí.
• Snůška: Samice snáší 1–2 (vzácně 3) velká, olivově hnědá vejce s tmavými skvrnami.
• Inkubace a péče: Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 27–30 dní. Mláďata jsou prekociální (brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a plavou), rodiče je krmí a často je vozí na zádech, aby je chránili před chladem a predátory.

6. Potrava

• Živí se převážně rybami střední velikosti, které loví pod vodou.
• Doplňkově požírá i další vodní živočichy – korýše, měkkýše, obojživelníky a vodní hmyz.

7. Výskyt v ČR

• Status: V České republice nehnízdí. Je zde pravidelným, ale málo početným protahujícím migrantem a vzácným zimním hostem.
• Období výskytu: Nejčastěji bývá pozorována během jarního (březen–květen) a podzimního (září–listopad) tahu. Vzácně zde i jednotlivě zimuje na nezamrzlých vodních plochách.
• Lokality: Vyskytuje se téměř výhradně na velkých vodních plochách – přehradních nádržích (např. Nové Mlýny, Lipno, Rozkoš, Nechranice, Želivka), velkých rybnících, zatopených lomech a výjimečně i na větších řekách (např. Vltava, Labe).
• Početnost: Obvykle jsou pozorováni pouze jednotliví ptáci nebo velmi malé skupinky.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern) – díky velkému areálu a početné populaci.
• Evropský status: V Evropě je však citlivější na změny prostředí. Je uvedena v Příloze I Směrnice o ptácích EU.
• Status v ČR: Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je v ČR chráněna jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený (CR). Tento vysoký stupeň ochrany odráží její vzácnost v ČR a obecnou zranitelnost potáplic.
• Hlavní hrozby:
  • Znečištění vod: Ropné havárie na moři, znečištění těžkými kovy (kumulace v rybách), acidifikace hnízdních jezer.
  • Rušení: Lidské aktivity na hnízdištích (rekreace, rybolov) i zimovištích.
  • Náhodné úlovky: Zachytávání do rybářských sítí.
  • Ztráta a degradace hnízdních biotopů.

9. Zajímavosti

• Potáplice jsou starobylou skupinou ptáků, dokonale přizpůsobenou životu ve vodě.
• Jejich naříkavé volání patří k symbolickým zvukům severské divočiny.
• Způsob, jakým rodiče vozí mláďata na zádech, je velmi typický a roztomilý.
• Ostré oddělení tmavé a světlé barvy na krku v zimním šatu je důležitým rozpoznávacím znakem.

Závěr

Potáplice severní je elegantní a výkonný potápěč, typický obyvatel severských jezer a mořských pobřeží. Její výskyt v České republice je omezen na období tahu a vzácné zimování na velkých vodních plochách. Ačkoli je globálně považována za málo dotčenou, její kritické ohrožení v rámci české legislativy upozorňuje na vzácnost jejího výskytu u nás a na obecnou potřebu ochrany vodních ptáků a jejich prostředí před znečištěním a rušením. Její pozorování na našich vodách je vždy vítaným zpestřením pro ornitology.