Velikost

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus)

Úvod

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus, dříve Larus ridibundus) je bezesporu naším nejznámějším a nejhojnějším druhem racka. Tento menší až středně velký pták je snadno rozpoznatelný, zejména ve svatebním šatě díky charakteristické tmavé (čokoládově hnědé, na dálku černé) kapuci na hlavě. Jeho české jméno „chechtavý“ výstižně popisuje jeho typické, často drsné a skřehotavé hlasové projevy, které jsou obzvláště nápadné v početných hnízdních koloniích nebo v hejnech hledajících potravu. V České republice je běžným hnízdícím druhem, migrantem i zimujícím ptákem, i když jeho počty v posledních desetiletích zaznamenaly výrazný pokles.

Systematické zařazení

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Rackovití (Laridae)
• Rod: Chroicocephalus (rod oddělený od rodu Larus)
• Druh: Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Menší racek (délka těla 35–39 cm, rozpětí křídel 86–99 cm, hmotnost 200–400 g), štíhlé postavy s relativně úzkými křídly a elegantním, hbitým letem.
• Dospělý pták (Letní šat): Dominantním znakem je tmavě čokoládově hnědá kapuce, která pokrývá celou hlavu, ale nezasahuje na zadní stranu krku (zátylek). Kolem tmavého oka jsou viditelné tenké bílé srpky. Tělo je bílé, hřbet a svrchní strana křídel světle šedé. Velmi charakteristický je vzor konců křídel: vnější letky mají černou kresbu, ale náběžná hrana (přední okraj) křídla je široce bílá, což je v letu dobře viditelný znak. Zobák je štíhlý, tmavě červený. Nohy jsou také tmavě červené.
• Dospělý pták (Zimní šat): Tmavá kapuce mizí, hlava je bílá s typickou tmavou skvrnou za okem („ušní“ skvrna) a často s šedavým nádechem na temeni a zátylku. Zobák je červenavý s tmavou špičkou, nohy bývají méně výrazně červené než v létě. Bílá náběžná hrana křídla zůstává.
• Nedospělí ptáci: Plného šatu dospělých dosahují ve druhém roce života.
  • 1. rok: Mají bílou hlavu s tmavou ušní skvrnou (podobně jako dospělí v zimě). Hřbet a křídelní krovky jsou hnědě skvrnité („šupinaté“). Ocas má výrazný černý koncový pásek. Bílá náběžná hrana křídla je méně výrazná. Zobák je žlutooranžový s tmavou špičkou, nohy růžovo-oranžové.
• Odlišení od podobných druhů: Od ostatních běžnějších racků se liší kombinací velikosti, tmavé kapuce (v létě) / ušní skvrny (v zimě), červeného zobáku a nohou (dospělí) a zejména typické široké bílé náběžné hrany křídla.

Hlas

Je velmi hlasitý, zejména v koloniích a hejnech. Vydává pronikavé, skřehotavé a chechtavé volání „kree-arrr“, „krí-áá“, „kekeke“.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Velmi široce rozšířený druh v mírném pásmu Eurasie, od Islandu a Velké Británie napříč Evropou a Asií až po Dálný východ. Zimuje jižněji v Evropě, Africe a Asii. Úspěšně kolonizoval i severovýchod Severní Ameriky.
• Výskyt v ČR: Je zdaleka nejhojnějším druhem racka v České republice. Hnízdí zde početně v koloniích, je běžným migrantem a také běžným zimujícím druhem. Vyskytuje se na vhodných lokalitách po celé zemi, od nížin do středních poloh. Jeho početnost v ČR dramaticky vzrostla v polovině 20. století (až na 200–350 tisíc párů v 70. letech), od 80. let však následoval výrazný pokles. Odhad z let 2001–2003 byl 50–100 tisíc párů, což představuje pokles o více než třetinu oproti konci 80. let. Přesné příčiny tohoto úbytku nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně souvisí se změnami v obhospodařování rybníků (zánik ostrovů, intenzivní chov ryb), znečištěním, změnami v dostupnosti potravy (uzavírání skládek), chorobami (botulismus, ptačí chřipka) a predací. I přes tento pokles zůstává stále velmi početným druhem.
• Výskyt na Břeclavsku: Břeclavsko, zejména oblast Novomlýnských nádrží a Lednických rybníků, patří k nejdůležitějším hnízdním oblastem racka chechtavého v ČR. Zdejší ostrovy hostí každoročně velké a hlučné kolonie čítající tisíce párů. Mimo hnízdní dobu je běžný podél řeky Dyje, na rybnících i na polích v okolí.
• Biotop: Hnízdí výhradně v koloniích, které zakládá na ostrovech a ostrůvcích rybníků, jezer a přehradních nádrží, v porostech rákosu a jiné husté mokřadní vegetace, případně na plovoucích vegetačních kobercích. Klíčová je ochrana před suchozemskými predátory. Mimo hnízdní období je velmi přizpůsobivý a vyskytuje se prakticky všude, kde najde potravu – u vodních ploch všech typů, na polích (často následuje traktory při orbě), loukách, skládkách odpadu, v přístavech i v centrech měst.

Migrace

Je částečně tažným druhem. Ptáci ze severní a východní Evropy táhnou na zimu na jihozápad. Středoevropské populace jsou částečně tažné, částečně stálé nebo se přesouvají jen na krátké vzdálenosti. Českou republikou protahují velké počty ptáků (únor–duben a červenec–listopad). Stále více ptáků zde také zimuje, zejména na nezamrzajících řekách ve městech a na velkých vodních nádržích.

Chování

Je vysoce společenský po celý rok. Tvoří obrovské hnízdní kolonie a mimo hnízdění se shlukuje do velkých hejn při hledání potravy nebo na nocovištích. Je velmi aktivní a hlučný. V blízkosti člověka často ztrácí plachost a ochotně přijímá nabízenou potravu. Je také známý kleptoparazitismem – krade potravu jiným ptákům (např. rybákům, kachnám).

Hnízdění a rozmnožování

• Aktuální období (začátek dubna 2025): Toto období představuje začátek hlavní hnízdní sezóny. Rackové obsazují hnízdní kolonie (např. na ostrovech Nových Mlýnů), probíhají intenzivní námluvy, stavba nebo oprava hnízd a brzy začne hlavní období snášení vajec. Kolonie jsou v tuto dobu velmi živé a hlučné. Ptáci jsou v plném svatebním šatě s tmavou kapucí.
• Hnízdo: Hnízdí ve velkých, často velmi hustých koloniích. Hnízdo je obvykle umístěno na zemi, často na ostrůvku nebo v husté vegetaci. Může to být jen mělká jamka vystlaná trochou materiálu, nebo i poměrně velká hromada z rákosových stébel, trávy a jiných rostlin.
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 2–3 (1–4) vejce. Zbarvení vajec je velmi variabilní, od světle béžové po tmavě olivově hnědou, vždy s tmavými skvrnami a čárkami. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 22–26 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou polokrmivá (semiprekociální) – brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo, ale zdržují se v jeho blízkosti a jsou krmena rodiči vyvrhováním potravy. V koloniích se mohou sdružovat do „školek“. Vzlétají přibližně ve věku 5 týdnů. Mortalita mláďat v koloniích bývá vysoká (predace, nepřízeň počasí, nemoci).

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC) díky obrovské populaci a rozsáhlému areálu.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen mezi zvláště chráněné druhy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR: Starší hodnocení (např. Pták roku 2008) jej řadila do kategorie Zranitelný (VU) z důvodu výrazného poklesu početnosti od 80. let 20. století. V nejnovějším Červeném seznamu (2017) pravděpodobně není uveden mezi ohroženými druhy (což by odpovídalo LC), ale jeho populace je stále považována za silně ubývající oproti historickým maximům.
• Význam a ohrožení: Racek chechtavý je důležitou součástí ekosystémů rybničních oblastí. Jeho kolonie poskytují ochranu a hnízdní příležitosti pro řadu dalších, často vzácnějších druhů ptáků (např. rybáci, potápky, kachny). Pokles početnosti racků chechtavých tak může negativně ovlivnit i tyto druhy. Ohrožuje ho především degradace hnízdních biotopů, změny v hospodaření na rybnících, znečištění, nemoci a možná i úbytek hmyzu v krajině.

Závěr

Racek chechtavý je i přes výrazný pokles početnosti stále naším nejhojnějším rackem a nepřehlédnutelnou součástí zejména rybničních oblastí, jakou je i Břeclavsko s Novomlýnskými nádržemi. Jeho hlasité projevy a společenský život v koloniích patří k typickým jarním a letním zážitkům u vody. Aktuální období (začátek dubna) je časem, kdy jeho hnízdní aktivita vrcholí. Je symbolem přizpůsobivosti, ale zároveň i citlivosti ptačích populací na změny v krajině a životním prostředí. Jeho další osud bude záviset na způsobu hospodaření v krajině a ochraně vhodných mokřadních biotopů.

Možné záměny

Rozšíření

Význam