Raroh lovecký (Falco rusticolus) – Majestátní vládce Arktidy

Úvod

Raroh lovecký (Falco rusticolus) je impozantní dravec, který drží titul největšího sokola na světě. Je symbolem nespoutané divočiny a drsných podmínek Arktidy, kde se nachází jeho přirozený domov. Jeho síla, rychlost a majestátní vzhled, vyskytující se v několika barevných formách, fascinovaly člověka po staletí, což vedlo k jeho významnému postavení v historii sokolnictví jako „sokola králů“. Pro Českou republiku je však raroh lovecký druhem zcela exotickým. Nejedná se o původní druh naší fauny a jeho pozorování na našem území jsou extrémně vzácná, nejčastěji spojená buď se zimními zálety mladých ptáků z dalekého severu, nebo, a to pravděpodobněji, s jedinci uprchlými ze sokolnických chovů.

Systematika a taxonomie

• Řád: Sokoli (Falconiformes)
• Čeleď: Sokolovití (Falconidae)
• Rod: Sokol (Falco)
• Druh: Raroh lovecký (Falco rusticolus)

Patří do stejného rodu jako náš sokol stěhovavý (Falco peregrinus) nebo raroh velký (Falco cherrug), od kterých se však liší velikostí, zbarvením i ekologií.

Popis a rozpoznávání

Raroh lovecký je skutečně mohutný dravec. Délka těla se pohybuje mezi 48 a 65 cm, rozpětí křídel dosahuje 110 až 160 cm. Samice jsou výrazně větší a těžší než samci (typický znak u sokolovitých). Má silnou, robustní postavu s širokou hrudí, poměrně dlouhým ocasem a širokými, i když stále zašpičatělými křídly (ne tak ostře jako u sokola stěhovavého).

Nejnápadnějším znakem raroha loveckého je jeho barevná variabilita (polymorfismus). Vyskytuje se ve třech hlavních barevných morfoách, mezi kterými existují plynulé přechody:

1. Bílá morfa: Převážně bílé zbarvení s variabilním množstvím tmavých skvrn nebo příčného vlnkování na zádech, křídlech a bocích. Čistě bílí jedinci jsou vzácní. Tato morfa je typická zejména pro populace v Grónsku a nejsevernějších oblastech Arktidy.
2. Šedá morfa: Šedý až šedohnědý hřbet a křídla s tmavším příčným pruhováním. Spodina těla je bělavá s tmavými podélnými skvrnami (na hrudi) a příčným vlnkováním (na břiše a bocích).
3. Tmavá (hnědá) morfa: Celkově tmavě šedohnědé až téměř černé zbarvení s méně výrazným pruhováním. Spodina je hustě skvrnitá.

Společné znaky všech morf:

• Chybí výrazný tmavý „vous“ pod okem, typický pro sokola stěhovavého. U tmavších morf může být naznačen světlejší plochou na tváři.
• Silný zobák je šedomodrý s tmavou špičkou, ozobí a kroužek kolem oka jsou u dospělých ptáků žluté (u mladých modravé).
• Nohy jsou silné, žluté.
• Oči jsou tmavě hnědé.

Mladí ptáci jsou obecně tmavší a hnědší než dospělí, s podélným skvrněním na spodině těla (i u bílé morfy jsou skvrny větší a tmavší). Žluté zbarvení ozobí a nohou získávají až v dospělosti.

Hlasový projev

Hlas raroha loveckého je drsný a hlasitý. V blízkosti hnízda nebo při vzrušení vydává chraptivé „krí-krí-krí“ nebo štěkavé „kja-kja-kja“.

Rozšíření a biotop

Raroh lovecký je obyvatelem nejsevernějších oblastí severní polokoule. Jeho areál rozšíření je cirkumpolární – obývá arktické a subarktické oblasti:

• Severní Ameriky: Aljaška, Kanada, Grónsko.
• Evropy: Island, Norsko, Švédsko, Finsko, severní Rusko.
• Asie: Severní Sibiř.

Jeho typickým biotopem je bezlesá tundra, skalnatá pobřeží, horské oblasti nad hranicí lesa a arktické ostrovy. Klíčovými prvky jeho prostředí jsou otevřené lovecké prostory s dostatkem kořisti a přítomnost skalních stěn, útesů nebo alespoň vyvýšených míst vhodných pro hnízdění.

Výskyt v České republice – Výjimečný host

Je nutné zdůraznit, že raroh lovecký není původním druhem české avifauny a nikdy zde přirozeně nehnízdil. Jeho domovem je daleká Arktida. Pozorování na území ČR jsou extrémně vzácná a spadají do dvou kategorií:

1. Zimní zálety: Velmi ojediněle mohou během tuhých zim zaletět na jih mladí, nezkušení ptáci ze skandinávských nebo ruských populací. Jedná se však o naprosté výjimky, daleko za hranicí jejich běžného zimního rozšíření.
2. Úniky ze zajetí: Vzhledem k jeho popularitě v sokolnictví je raroh lovecký často chován v zajetí po celé Evropě, včetně ČR. Většina pozorování raroha loveckého v naší krajině tak s největší pravděpodobností připadá na ptáky, kteří ulétli sokolníkům. Tito ptáci mohou být často kroužkovaní nebo nosit sokolnickou výstroj (poutka, vysílačku).

Je také důležité nezaměňovat raroha loveckého s rarohem velkým (Falco cherrug). Raroh velký je sice také velký sokol, ale je menší než raroh lovecký, má odlišné zbarvení (spíše hnědavé tóny, světlejší hlava, méně výrazné pruhování) a jeho přirozený areál zasahuje mnohem jižněji, do stepních oblastí východní Evropy a Asie. Raroh velký v minulosti na jižní Moravě a Slovensku hnízdil a i dnes se v okolních státech (Maďarsko, Rakousko, Slovensko) vyskytuje jako vzácný hnízdič a je zde také často chován sokolníky.

Potrava a způsob lovu

Raroh lovecký je vrcholový predátor arktických ekosystémů. Jeho potravní spektrum je relativně úzké a specializované, závislé na místní a sezónní dostupnosti kořisti:

• Ptáci: Tvoří hlavní složku potravy. Dominují bělokuři (rodu Lagopus), kteří mohou tvořit až 90 % potravy v některých oblastech a obdobích. Dále loví různé vodní ptáky (kachny, alkouny, racky), bahňáky a další ptáky tundry.
• Savci: Doplňkovou, ale místy důležitou složkou jsou savci, jako jsou lumíci, syslové, zajíci běláci a mladí lišek polárních.

Loví různými způsoby. Využívá moment překvapení při nízkém letu nad terénem, ale je schopen i vytrvalého pronásledování kořisti na dlouhé vzdálenosti díky své síle a rychlosti v horizontálním letu (na rozdíl od sokola stěhovavého, který exceluje ve střemhlavém letu). Dokáže ulovit kořist ve vzduchu, na zemi i na vodní hladině.

Hnízdění a rozmnožování

Raroh lovecký hnízdí jednou ročně. Hnízdní sezóna je přizpůsobena krátkému arktickému létu.

• Hnízdiště: Preferuje skalní stěny a útesy, kde si vybírá chráněné římsy, výklenky nebo stará hnízda jiných velkých ptáků (zejména krkavců, orlů mořských, orlů skalních). Hnízda na stromech jsou výjimečná a vyskytují se pouze na jižním okraji areálu, kde zasahují lesy. Vlastní hnízdo si nestaví, pouze mírně upraví vybrané místo. Hnízdiště bývají používána po mnoho generací.
• Snůška: Samice snáší obvykle 2–5 vajec (nejčastěji 3–4). Vejce jsou krémově bílá až nažloutlá s hustými červenohnědými skvrnami.
• Inkubace: Začíná obvykle po snesení prvního nebo druhého vejce a trvá přibližně 34–36 dní. Sedí převážně samice, kterou samec zásobuje potravou.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Hnízdo opouštějí ve věku 7–8 týdnů, ale zůstávají závislá na rodičích ještě několik dalších týdnů.

Hnízdní úspěšnost silně závisí na dostupnosti potravy, zejména na cyklech bělokurů a lumíků.

Pohyby a migrace

Raroh lovecký je převážně stálý pták. Dospělí jedinci často zůstávají ve svých teritoriích po celý rok, pokud jim to dostupnost potravy dovolí. Mladí ptáci a část dospělých (zejména ze severnějších populací) se však během zimy mohou potulovat a přesouvat na jih, stovky až tisíce kilometrů od hnízdišť, za potravou. Tyto zimní přesuny však nemají charakter pravidelné migrace na vzdálená zimoviště jako u jiných druhů.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Raroh lovecký je hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern – LC). Jeho celková populace je považována za relativně velkou a stabilní, areál rozšíření je rozsáhlý.
• Hrozby: Přestože není globálně ohrožen, čelí některým hrozbám:
  • Změna klimatu: Může negativně ovlivnit arktické ekosystémy, dostupnost kořisti (bělokuři, lumíci) a hnízdní podmínky.
  • Rušení na hnízdištích: Zvyšující se lidská aktivita v Arktidě (turismus, těžba surovin) může vést k opouštění hnízd.
  • Nelegální lov a obchod: Ačkoliv existují legální chovy pro sokolnictví, stále přetrvává nelegální vybírání hnízd a odchyt pro černý trh.
  • Historický pronásledování: V minulosti byl loven jako škůdce nebo pro sokolnické účely bez regulace.

Vztah s člověkem – Sokolnictví

Raroh lovecký zaujímá v historii sokolnictví zcela mimořádné postavení. Pro svou velikost, sílu, inteligenci a majestátní vzhled (zejména bílá morfa) byl považován za nejcennějšího sokolnického dravce, vyhrazeného pro krále, císaře a nejvyšší šlechtu. Byl symbolem moci a prestiže. I dnes je v sokolnictví vysoce ceněn. Díky rozvinutým metodám umělého odchovu v zajetí je dnes poptávka po sokolnických rarozích z velké části pokryta z legálních chovů, což snižuje tlak na divoké populace. Právě existence těchto chovů je však hlavním důvodem občasných pozorování rarohů loveckých ve střední Evropě, včetně ČR, kdy ptáci svým majitelům ulétnou.

Závěr

Raroh lovecký je skutečným králem arktické oblohy, dokonale přizpůsobeným životu v jednom z nejextrémnějších prostředí na Zemi. Jeho síla, lovecké schopnosti a proměnlivá krása z něj činí jednoho z nejúchvatnějších dravců světa. Pro nás ve střední Evropě zůstává vzácným a výjimečným zjevením, připomínkou divoké přírody dalekého severu a zároveň dokladem dlouhé tradice sokolnictví. Při jakémkoliv údajném pozorování raroha loveckého v České republice je však třeba mít na paměti, že se s největší pravděpodobností jedná o jedince uprchlého ze zajetí, nikoli o divokého arktického poutníka, který by sem přirozeně patřil.