Stále se objevují dotazy, jak od sebe rozpoznat oba „rezavé“ slavíky. Pojďme se k nim ještě přiblížit v čase, kdy jsou v přírodě zpěvem nápadní, a pojmenovat rozlišovací znaky.
Slavík tmavý (vlevo) a slavík obecný, celkové rozdíly ve vzhledu. Foto: Pavel Kverek.
Přestože slavík tmavý (Luscinia luscinia), dříve uherský, preferuje výrazně vlhčí biotopy než příbuzný slavík obecný (Luscinia megarhynchos), během migrace těchto pravidel nedbá. Za jarního tahu jej v našich podmínkách zastihneme od konce dubna do půlky května, pozdější zástihy by nás již měly přivést k podezření, že pták v místě přebývá. Zahnízdí-li (i takové případy existují), očekávejme jej však spíše v páru smíšeném. Smíšená manželství se daří objevit zejména v případě, je-li zpívajícím samcem slavík tmavý, pokud je tomu obráceně, odhalení jsou vzácná. Možnost hnízdění kompletního páru slavíků tmavých se v podmínkách republiky předpokládá, případy však zatím nebudou časté.
V projevu slavíka tmavého existuje značná proměnlivost, v místech společného hnízdního výskytu je to on, kdo dovede snáze repertoár přizpůsobovat slavíku obecnému. Dnes již existuje řada záznamů zpěvu obou slavíků, které možno snadno dohledat a porovnat s naposlouchaným hlasem z terénu; obecně však možno říci, že zpěv slavíka tmavého postrádá stoupavé a zesilující se tóny začátků strof a naopak využívá i „cvrčivého“ motivu, chybějícího v písni slavíka obecného. Zpěv slavíka tmavého je celkově „tvrdší“ (drozdovitý), s delšími pomlkami. I samotný tlukot je „hlučnější“. Slavík obecný přednáší strofy vytrvaleji a plynuleji, jsou jemně členěné a u dobrých zpěváků je repertoár zvláště pestrý. Tlukot je jemně ocelový (nikoli rachtavý jako u slavíka tmavého), někdy obdivuhodně dlouhý. Úvodní „krešendo“ většina slavíků obecných alespoň občas do zpěvu zařadí. Pro oba druhy platí, že projev těsně po příletu a též pozdější zpěv lichých samců je ledabylý, často nápadně tichý. Takoví ptáci dělají dlouhé pomlky, strofy mnohdy doslova krkolomně zkracují.
I v naší republice je samozřejmě možné narazit na zpěv hybridního samečka. Narozdíl od hybridní samičky je tento schopen hnízdit (a tedy tokat), dalším následným (zpětným) křížením vznikají ptáci již těžko v přírodě identifikovatelní. Bez analýzy DNA je pak každé podezření sporné. Měl jsem možnost hybridního potomka smíšeného páru v projevu poslouchat, materiálu však je natolik málo, že stanovit jakékoliv charakteristiky zpěvu je obtížné. Samci byli z místních podmínek navyklí reagovat na provokaci zpěvem slavíka obecného, repertoár však často obměňovali. Vždy chybělo „krešendo“ slavíka obecného, jinak však byly motivy obou druhů zastoupeny promíseně. Zaujalo spíše to, že strofy, příznačné pro jeden druh, měly nápadně jiný přízvuk.
Dobrým pomocníkem v terénu je též znalost kontaktních hlasů příbuzných slavíků, i ty lze naposlouchat v archivech. Kontaktní hlas slavíka tmavého je nápadně hlubší a prozradí nám v případě vzrušení i přítomnost samic, což je důležité u smíšeného páru opačné polarizace.
Na podzimním tahu oba slavičí druhy unikají pozornosti a tak je zastihnou spíše kroužkovatelé než terénní ornitologové. Ponejvíce se pak jedná o tohoroční průtažné ptáky, v síti je najdeme nejspíše v první ranní kontrole.
Při druhovém určování slavíka v terénu, který nezpívá či nejde přehrávkou „ověřit“, se lze v případě podezření na slavíka tmavého (za dobrého přiblížení) částečně spolehnout na tmavě skvrněnou hruď a spíše hnědý než rezavý rýdovák. Znaky jsou však u jednotlivých jedinců proměnlivé a navíc případné protisvětlo barvy značně zesvětlí!
Slavík tmavý (vlevo) a slavík obecný, rozdíly ve tvaru křídla při určování v ruce. Foto: Pavel Kverek
Slavík tmavý (vlevo) a slavík obecný, rozdíly ve zbarvení hřbetu a rýdováku u ptáků na jaře. Foto: Pavel Kverek.
V době více než dostatečné nabídky kvalitních dalekohledů a fotoaparátů není problém pozorování podrobně popsat do diktafonu, zapsat či dokonce doložit snímkem. Aniž bych se v problematice cítil „všeznalým“, desítky let se slavíky mne mnohému naučily.
Kříženec slavíka tmavého a obecného (nehnízdící hybridní samice) – zbarvení hrudi nese přechodné znaky obou druhů. Foto: Pavel Kverek.
Tak hodně štěstí!
Pavel Kverek