Velikost

Sluka lesní (Scolopax rusticola) v České republice

Úvod

Sluka lesní (Scolopax rusticola) je fascinující a poněkud tajemný pták z řádu dlouhokřídlých, patřící do čeledi slukovitých. Je dokonale přizpůsobena životu v lesním prostředí, kde ji díky jejímu kryptickému zbarvení imitujícímu spadané listí jen stěží spatříme. Aktivní je především za soumraku a v noci. Prozradí ji však často její charakteristický tok – pomalý let samců za úsvitu a soumraku nad lesními pasekami doprovázený typickými zvuky. V České republice je rozšířeným, i když často přehlíženým, hnízdícím druhem a také ptákem protahujícím a vzácně zimujícím. 

Systematické zařazení

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Rod: Scolopax (Sluka)
• Druh: Sluka lesní (Scolopax rusticola)

Druh je považován za monotypický (netvoří geografické poddruhy).

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Středně velký pták (délka těla 33–38 cm včetně zobáku, rozpětí křídel 55–65 cm, hmotnost 250–420 g) se zavalitým tělem, relativně krátkýma nohama a velmi dlouhým (6–8 cm), rovným zobákem. Nejnápadnějším znakem jsou velké tmavé oči umístěné vysoko a daleko vzadu na hlavě, což jí umožňuje téměř 360° zorné pole.
• Zbarvení: Mimořádně maskovací (kryptické). Celkové zbarvení je složitou mozaikou rezavohnědých, pískových, šedých a černých tónů, dokonale splývající se spadaným listím. Svrchní strana těla je tmavší, s černými a rezavými skvrnami a pruhy. Spodina je světlejší, krémová až našedlá, s jemným tmavým příčným vlnkováním. Hlava má charakteristickou kresbu: široké černé příčné pruhy přes temeno střídající se se světlejšími pískovými pruhy. Přes oko se táhne tmavý proužek. Dlouhý zobák je u kořene narůžovělý, ke špičce tmavne. Nohy jsou šedorůžové.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni stejně, samice může být nepatrně větší.
• Mláďata: Velmi podobná dospělým.
• Odlišení od podobných druhů: V lesním prostředí je díky svému vzhledu a chování prakticky nezaměnitelná. Od bekasin se liší zavalitější postavou, příčným pruhováním temene (bekasiny mají podélné), výrazně větším okem posazeným vzadu a především biotopem (bekasiny obývají otevřené mokřady a louky).

Hlas

Na zemi nebo při vyplašení je obvykle tichá. Hlasově se projevuje především samec během toku:

• Tok („sloučení“, „roding“): Během pomalého letu nad lesem vydává charakteristickou sekvenci zvuků – několik hlubokých, kvorkavých nebo chrochtavých tónů „kvór-kvór-kvór“ nebo „orrt-orrt“, po kterých následuje ostrý, vysoký, jakoby „kýchavý“ zvuk „psit“ nebo „ci-vik“.
• Jiné hlasy: Samice může vydávat tiché zvuky při vodění mláďat.

Výskyt a biotop v České republice

• Rozšíření v ČR: Hnízdí roztroušeně, ale poměrně plošně na většině území ČR, kde nachází vhodný biotop, od nížin až po horské lesy (až cca 1300 m n. m.). Její hustota osídlení však není vysoká a je často přehlížena kvůli skrytému způsobu života. Je také pravidelným protahujícím druhem a ojediněle zde zimuje (zejména v mírnějších zimách u nezamrzajících potoků a pramenišť).
• Biotop v ČR: Je typickým obyvatelem vlhkých listnatých a smíšených lesů. Vyžaduje mozaiku prostředí: hustý podrost (mlaziny, keře, kapradiny, ostružiní) pro denní úkryt a hnízdění, a zároveň otevřenější plochy (světliny, paseky, okraje lesa, průseky, přilehlé vlhké louky nebo pastviny) s měkkou, vlhkou půdou bohatou na žížaly pro noční a soumračné shánění potravy. Často se zdržuje v blízkosti potoků, pramenišť a bažinek.
• Výskyt na Břeclavsku: Rozsáhlé lužní lesy v oblasti Soutoku Moravy a Dyje představují pro sluku lesní velmi vhodný biotop. Nachází zde vlhkou půdu, dostatek krytu v podobě hustého podrostu a zároveň četné světliny, cesty a okraje lesa pro hledání potravy. Je zde pravidelně hnízdícím druhem.

Migrace a aktuální výskyt v ČR (k 4. 4. 2025)

• Status: Je částečně tažným druhem. Ptáci ze severnějších a východnějších populací migrují na zimu do západní a jižní Evropy. Česká populace je částečně stálá (zejména v nižších polohách) a částečně tažná.
• Přílet/Výskyt: Přílet migrantů na hnízdiště probíhá velmi brzy na jaře, již od konce února a hlavně v březnu.
• Aktuální stav (4. dubna 2025, 11:32 dop.): Sluky lesní jsou již plně přítomny na svých hnízdištích po celé ČR, včetně lužních lesů na Břeclavsku. Právě nyní vrcholí období jejich toku („sloučení“), kdy samci za úsvitu a soumraku obletují své okrsky a lákají samice charakteristickými hlasy. Zároveň již probíhá hnízdění – samice si vybírají místa pro hnízda, snášejí vejce nebo již sedí na snůškách.

Potrava v ČR

Hlavní složku potravy tvoří žížaly, které vyhledává svým dlouhým citlivým zobákem v měkké půdě. Dále požírá různý hmyz a jeho larvy (brouky, dvoukřídlé, stonožky), pavouky a drobné měkkýše. Potravu hledá převážně v noci a za soumraku na otevřenějších vlhkých místech.

Chování v ČR

• Aktivita: Je aktivní hlavně za soumraku a v noci. Den tráví nehybně přitisknutá k zemi v hustém podrostu, kde dokonale splývá s okolím díky svému maskovacímu zbarvení. Při vyrušení vzlétá prudce, často kličkuje mezi stromy a brzy opět zapadá do krytu.
• Tok („sloučení“): Jedná se o unikátní svatební let samců. Za úsvitu a soumraku samec pomalu létá po okruhu nad svým teritoriem (lesními pasekami, okraji lesa) a vydává typické kvorkavé a pískavé zvuky (viz Hlas). Tím láká samice, které se nacházejí na zemi.
• Sociální chování: Mimo dobu páření a péče o mláďata žije převážně samotářsky.

Hnízdění a rozmnožování v ČR

• Období: Hnízdí od března/dubna do července/srpna. Často mívá dvě snůšky ročně.
• Hnízdo: Je to jen mělký důlek na zemi, vystlaný trochou suchého listí nebo trávy, vždy velmi dobře ukrytý v husté vegetaci (pod kapradím, keřem, u paty stromu).
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 4 (2–6) vejce. Vejce jsou krémová až narůžovělá s hnědými a šedými skvrnami, dobře maskovaná. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 21–24 dní. Sedí velmi pevně a spoléhá na své dokonalé maskování.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální (krátce po vylíhnutí opouštějí hnízdo) a nekrmivá. Vodí je pouze samice. Mláďata mají také kryptické prachové peří. Samice je vodí na místa s potravou a zahřívá je. Je známé, i když vzácně pozorované, chování, kdy samice v případě nebezpečí nebo při přesunu na jiné krmiště přenáší malá mláďata v letu mezi nohama nebo přitisknutá k tělu. Mláďata se osamostatňují zhruba po 5-6 týdnech.

Status ochrany a ohrožení v České republice

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocena jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC).
• Česká republika:
  • Legislativa: Je zařazena mezi druhy zvěře podle Zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.) s určenou dobou lovu (typicky podzimní měsíce). Není zařazena mezi zvláště chráněné druhy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zařazena v kategorii Málo dotčený (LC).
• Populační trend v ČR: Populace je považována za relativně stabilní, i když může lokálně docházet ke změnám v důsledku úprav lesních porostů nebo meliorací. Její skutečná početnost se obtížně zjišťuje kvůli skrytému způsobu života.
• Ohrožení v ČR: Hlavní hrozbou je ztráta a degradace vhodných biotopů – odvodňování vlhkých lesů, přeměna listnatých a smíšených lesů na husté jehličnaté monokultury, zánik lesních luk a pasek, zarůstání volných ploch. Negativně může působit i vyrušování v době hnízdění a lokálně i predace nebo nadměrný lov (i když je regulován).

Závěr

Sluka lesní je jedinečný a nenápadný obyvatel našich vlhkých lesů, mistr kamufláže a zajímavý příklad adaptace na specifické prostředí. Její soumračný život a zejména charakteristický tok patří k fascinujícím projevům české přírody. V lužních lesích na Břeclavsku nachází vhodné podmínky a právě nyní (začátek dubna) vrcholí její aktivita spojená s tokem a začátkem hnízdění. Přestože není v ČR přímo ohrožena, její existence závisí na zachování vhodných lesních biotopů s dostatkem vlhkosti, podrostu a otevřených ploch pro hledání potravy. Jako lovná zvěř je také předmětem mysliveckého hospodaření.

Rozšíření

Význam