Velikost

Strakapoud malý (Dryobates minor)

Úvod

Strakapoud malý je nejmenším zástupcem evropských strakapoudů a datlovitých ptáků obecně. Tento drobný šplhavec, velikostí srovnatelný s vrabcem, obývá listnaté a smíšené lesy, parky a zahrady s dostatkem starých stromů. Ačkoli je poměrně rozšířený, bývá často přehlížen pro svou malou velikost a méně nápadné chování ve srovnání s jeho většími příbuznými. Jeho přítomnost je však dobrým indikátorem zachovalosti a kvality určitých typů lesních a parkových biotopů.

Systematické zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Dryobates (někdy řazen do rodu Dendrocopos)
• Druh: Strakapoud malý (Dryobates minor)

Popis:

• Velikost: Je výrazně menší než ostatní strakapoudi, délkou těla dosahuje jen 14–16 cm a rozpětím křídel 24–29 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 17–25 g. Velikostí odpovídá vrabci domácímu nebo sýkoře koňadře.
• Zbarvení: Základní zbarvení je černobílé. Svrchní strana těla (záda a křídla) je černá s výraznými bílými příčnými proužky (pásky), které vytvářejí charakteristický „žebříčkovitý“ vzor – tím se liší od strakapouda velkého, který má velké bílé ramenní skvrny. Spodní strana těla je bělavá až světle béžová, často s nevýraznými tmavšími podélnými čárkami na bocích. Křídla jsou černá s bílými páskami. Ocasní pera jsou černá, vnější mají bílé proužky.
• Pohlavní dimorfismus: Samec má na temeni hlavy jasně červenou čepičku. Samice červenou čepičku postrádá, temeno má černé nebo bělavé/šedavé.
• Mladí ptáci: Podobají se dospělým, ale jejich zbarvení je celkově matnější. Samečci mají menší a méně výraznou červenou skvrnu na temeni.
• Zobák: Zobák je relativně krátký, tenký a špičatý, méně robustní než u větších druhů strakapoudů.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Strakapoud malý je rozšířen v širokém pásu Palearktické oblasti – od západní Evropy a severní Afriky přes většinu Evropy a Sibiř až po Kamčatku a Japonsko.
• Habitat: Preferuje listnaté a smíšené lesy s dostatkem starých, odumírajících nebo mrtvých stromů a větví. Často se vyskytuje v lužních lesích, dubohabřinách, bučinách, ale také ve velkých starých parcích, sadech, zarostlých zahradách a břehových porostech podél řek. Klíčová je pro něj přítomnost stromů s měkčím nebo narušeným dřevem, které využívá ke hnízdění a částečně i k hledání potravy.
• Výskyt v ČR: V České republice se vyskytuje roztroušeně na většině území, od nížin až do nižších horských poloh (cca do 800 m n. m.). Není považován za hojný druh, jeho hustota je nižší než u strakapouda velkého. Vhodné biotopy nachází i zde na jižní Moravě, například v lužních lesích podél Dyje a Moravy. Jeho populace v ČR je sledována s určitými obavami kvůli možným poklesům souvisejícím se změnami v lesním hospodaření.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je převážně hmyzožravý. Hlavní složku potravy tvoří hmyz a jeho larvy žijící na povrchu kůry nebo v jejích mělkých vrstvách (mravenci, mšice, brouci, housenky, pavouci). Na rozdíl od větších strakapoudů méně často tesá hluboko do dřeva.
• Způsob obživy: Potravu sbírá především z povrchu kůry a listů, často ve vrcholových partiích stromů na tenčích větvích a větvičkách. Obratně šplhá a často visí i hlavou dolů podobně jako sýkory. Pouze příležitostně vydlabává larvy z měkčího, trouchnivějícího dřeva. Na podzim a v zimě může v malé míře konzumovat i semena, ořechy nebo bobule.

Chování a hlas:

• Aktivita a pohyb: Je aktivní během dne. Šplhá rychle a obratně po kmenech a větvích. Jeho let je výrazně vlnitý (střídání rychlých úderů křídel a fáze letu se složenými křídly).
• Nápadnost: Je méně nápadný a plašší než strakapoud velký. Často uniká pozornosti, protože se zdržuje vysoko v korunách stromů.
• Hlas: Ozývá se sérií vysokých, jasných tónů „kik-kik-kik-kik“ nebo měkčím „pí-pí-pí“, které jsou méně pronikavé než volání strakapouda velkého.
• Bubnování: Jeho bubnování (rychlé údery zobákem do rezonujícího dřeva, sloužící k teritoriálním a partnerským účelům) je ve srovnání s většími druhy slabší, velmi rychlé a trvá déle (kolem 1,5–2 sekund), někdy připomíná zvuk šicího stroje.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v dutinách, které si sám vytesává. Preferuje měkké dřevo listnatých stromů (bříza, olše, vrba, topol, osika, staré ovocné stromy) nebo silněji narušené či odumřelé části tvrdších dřevin. Dutina bývá umístěna ve výšce 2–10 metrů nad zemí, vletový otvor je malý, o průměru jen 3–4 cm. Na tesání se podílejí oba partneři.
• Snůška a péče: Hnízdní období připadá na duben až červen. Samice snáší 4–6 (vzácněji až 8) bílých vajec. V inkubaci, která trvá 11–14 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata krmí také oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 18–21 dní.

Pohyb:

Strakapoud malý je převážně stálý pták. Většina populací zůstává na svých hnízdištích po celý rok. Mladí ptáci se po vyhnízdění rozptylují do okolí. V některých severnějších částech areálu nebo během tuhých zim může docházet k menším potulkám nebo krátkým přesunům.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření. V Evropě však jeho stavy v některých zemích, zejména v západní a střední Evropě, vykazují klesající trend. V České republice je zařazen v Červeném seznamu ptáků jako druh „zranitelný“ (VU), což odráží obavy o jeho dlouhodobou stabilitu. Patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení:
  • Ztráta biotopů: Úbytek starých listnatých a smíšených lesů, kácení starých stromů v parcích, sadech a podél vodních toků.
  • Změny v lesním hospodaření: Odstraňování mrtvého a odumírajícího dřeva z lesů, převod listnatých lesů na jehličnaté monokultury.
  • Fragmentace krajiny: Izolace vhodných biotopů ztěžuje šíření a udržení životaschopných populací.
  • Možná konkurence: V některých oblastech může být pod tlakem početnějšího a dominantnějšího strakapouda velkého.
• Ochrana: Ochrana strakapouda malého spočívá především v zachování a podpoře vhodných biotopů. Je nutné ponechávat v lesích i mimo ně dostatek starých listnatých stromů, včetně těch odumírajících a mrtvých (stojících i ležících). Důležité je udržování diverzity dřevinné skladby, podpora přirozené obnovy lesa a šetrné hospodaření v lužních lesích, parcích a sadech.

Zajímavosti:

• Je nejmenším evropským zástupcem datlovitých ptáků.
• Jeho způsob pohybu a sběru potravy na tenkých větvičkách někdy připomíná spíše sýkory než typického datla.

Závěr:

Strakapoud malý je drobný, ale důležitý obyvatel našich lesů, parků a zahrad. Jeho nenápadný život ve vrcholových partiích stromů a vazba na staré a odumírající dřeviny z něj činí citlivý indikátor stavu těchto ekosystémů. Pokles jeho početnosti v některých částech Evropy signalizuje potřebu změn v přístupu k hospodaření v krajině tak, aby byly zachovány podmínky pro jeho dlouhodobé přežití. Ochrana jeho biotopů prospívá i mnoha dalším druhům vázaným na staré stromy a mrtvé dřevo.

Možné záměny

Rozšíření

Význam