Strnad malinký (Emberiza pusilla)
1. Zařazení
Strnad malý (Emberiza pusilla): Podrobný pohled na život skromného pěvce tajgy
Úvod
Strnad malý (Emberiza pusilla), drobný a na první pohled nenápadný pěvec z čeledi strnadovitých (Emberizidae), představuje fascinující příklad ptačího druhu dokonale adaptovaného na drsné podmínky severské tajgy. Ačkoliv se v České republice objevuje pouze jako vzácný zatoulanec, jeho biologie, ekologie a především impozantní migrační cesty si zaslouží podrobnou pozornost. Tento referát si klade za cíl poskytnout ucelený a detailní obraz života strnada malého, od jeho systematického zařazení a morfologických znaků, přes detailní popis jeho chování, hnízdní biologie a potravních návyků, až po zhodnocení jeho populačního statusu a ochranářských aspektů. S přibližně 3000 slovy se ponoříme do světa tohoto malého, ale vytrvalého ptáka, který každoročně překonává tisíce kilometrů mezi svými hnízdišti v Eurasii a zimovišti v jihovýchodní Asii.
Strnad malý, vědeckým názvem Emberiza pusilla, byl poprvé vědecky popsán německým přírodovědcem Peterem Simonem Pallasem v roce 1776. Rodové jméno Emberiza pochází ze staroněmeckého slova „Embritz“, označujícího strnada. Druhové jméno pusilla je latinského původu a znamená „velmi malý“, což přesně vystihuje jeho drobnou postavu.
Strnad malý je monotypický druh, což znamená, že se u něj nerozlišují žádné geografické poddruhy napříč jeho rozsáhlým areálem rozšíření. To je poměrně pozoruhodné vzhledem k obrovskému území, které obývá. Fylogenetické studie ukazují, že jeho nejbližšími příbuznými jsou další druhy strnadů z rodu Emberiza, s nimiž sdílí mnoho společných morfologických i behaviorálních rysů. Jeho zařazení do čeledi strnadovitých je jednoznačné a podpořené jak morfologickými, tak molekulárně-genetickými daty.
Jak již jeho jméno napovídá, strnad malý je jedním z nejmenších zástupců svého rodu. S délkou těla pohybující se mezi 12 a 14 centimetry a hmotností okolo 12 až 16 gramů je velikostí srovnatelný s budníčkem menším. Pohlaví jsou si velmi podobná a jejich rozlišení v terénu je obtížné, zejména mimo hnízdní období.
Svatební šat (jaro/léto): Dospělí ptáci ve svatebním šatu mají výrazně zbarvenou hlavu. Tváře a příuší jsou živě kaštanově hnědé, ostře ohraničené tenkou černou linkou. Přes temeno se táhne černý pruh, který je uprostřed rozdělen světlejším, béžovým proužkem. Nadoční proužek je bělavý. Výrazným znakem je kompletní bílý oční kroužek, který je dobře patrný i na větší vzdálenost. Svrchní část těla, tedy záda a křídla, je hnědá s výrazným černým podélným proužkováním. Spodina těla je bělavá s jemným, ale ostrým tmavým čárkováním na hrudi a bocích. Zobák je drobný, kuželovitý, typický pro semenožravé ptáky, s tmavou horní čelistí a světlejší spodní. Nohy mají masově růžovou barvu.
Prostý šat (podzim/zima): V prostém šatu je zbarvení ptáků tlumenější. Kaštanová barva na hlavě je méně výrazná a tmavé kresby jsou více rozptýlené. Čárkování na spodině těla může být méně zřetelné.
Mladí ptáci: Nedospělí jedinci v prvním roce života se podobají dospělým v prostém šatu, ale jejich zbarvení je celkově matnější a kresba méně kontrastní. Tváře jsou spíše okrově hnědé než kaštanové.
Odlišení od podobných druhů: V evropských podmínkách hrozí záměna především se samicí strnada rákosního (Emberiza schoeniclus). Strnad malý se od ní liší již zmíněným kompletním bílým očním kroužkem, jednotněji a tepleji kaštanovými tvářemi, světlejší uzdičkou a výraznějším světlým proužkem uprostřed temene. Strnad rákosní má navíc tendenci mít tmavší nohy. Dalším podobným druhem je strnad lesní (Emberiza rustica), který má však výraznější bílý nadoční proužek, bílou skvrnu za příuším a rezavý pás přes hruď.
Hlasové projevy strnada malého jsou charakteristické a poměrně snadno rozpoznatelné. Vábení je krátké, ostré „cik“ nebo „zik“, které často opakuje. Tento zvuk je nejčastějším hlasovým projevem mimo hnízdní období.
Zpěv, přednášený samci z vyvýšených míst, jako jsou špičky keřů nebo stromů, je poměrně jednoduchý, ale melodický. Skládá se z krátké, cvrčivé a zvučné fráze, kterou lze přepsat jako „siroo-sir-sir-siroo“. Zpěv není příliš hlasitý, ale v tichém prostředí tajgy je dobře slyšitelný.
Hnízdní areál: Strnad malý je typickým druhem severské tajgy. Jeho hnízdní areál se táhne v širokém pásu od severovýchodní Evropy (Finsko, severní Rusko) přes celou Sibiř až po Dálný východ a severní Mongolsko. Obývá především otevřené jehličnaté a smíšené lesy, často s příměsí břízy nebo vrby. Preferuje mozaikovitou krajinu s pasekami, podmáčenými mýtinami, okolím řek a jezer a porosty nízkých křovin, zejména zakrslých vrb a bříz. Klíčová je pro něj přítomnost nízké vegetace pro sběr potravy a hustších porostů pro ukrytí hnízda.
Zimoviště: Strnad malý je dálkový migrant. Zimuje v subtropických a tropických oblastech jižní a jihovýchodní Asie. Hlavní zimoviště se nacházejí v severní Indii, Nepálu, Bhútánu, Bangladéši, Myanmaru, jižní Číně a na severu Indočíny. Zde vyhledává otevřenou krajinu, jako jsou zemědělské oblasti, travnaté pláně, křovinaté stráně a okraje lesů. Často se zdržuje v blízkosti vodních ploch.
Výskyt v České republice: Na území České republiky je strnad malý považován za velmi vzácného zatoulance. Do roku 2020 bylo zaznamenáno jen několik málo pozorování, většinou jednotlivých ptáků mimo hnízdní období, nejčastěji na podzimním tahu. Tyto záznamy svědčí o jeho schopnosti překonávat obrovské vzdálenosti a občas se odklonit od svých obvyklých migračních tras.
Strnad malý je poměrně plachý a nenápadný pták. Většinu času tráví na zemi nebo v nízké vegetaci, kde hledá potravu. Jeho pohyb po zemi je charakteristický – poskakuje a obratně se proplétá hustým podrostem. Při vyrušení obvykle odlétá na krátkou vzdálenost do bezpečí křovin nebo stromů.
Během hnízdní sezóny jsou samci teritoriální a své území si obhajují zpěvem a výhružnými postoji vůči sokům. Mimo hnízdní období, zejména na zimovištích a během tahu, se může sdružovat do menších, volných hejn, často i s jinými druhy strnadů nebo pěnkavovitých ptáků.
Potrava strnada malého je smíšená, s výraznou sezónní změnou.
Mimo hnízdní období: Na podzim, v zimě a na jaře tvoří hlavní složku potravy semena. Jedná se především o semena trav, ostřic a různých bylin, která sbírá na zemi. Svým kuželovitým zobákem je dokonale vybaven k louskání tvrdých slupek.
V hnízdním období: Během léta, a zejména v období krmení mláďat, se potrava dramaticky mění a převažuje živočišná složka. Dospělí ptáci i jejich mláďata se živí hmyzem a jinými drobnými bezobratlými. Do jídelníčku patří larvy a dospělci dvoukřídlých (komáři, mouchy), motýlů (housenky), brouků a také pavouci. Tento přechod na potravu bohatou na proteiny je klíčový pro rychlý růst a vývoj mláďat.
Potravu sbírá strnad malý téměř výhradně na zemi, kde ji vyhledává zrakem. Prohledává opadanku, mechy a nízkou vegetaci.
Hnízdní sezóna strnada malého je poměrně krátká, což je dáno krátkým létem v severských oblastech. Začíná koncem května a trvá do července.
Hnízdo: Hnízdo staví samice, dobře ukryté na zemi v husté vegetaci. Často je umístěno u paty keře, v trsu trávy nebo pod převisem mechu. Jedná se o miskovitou stavbu zhotovenou ze suchých stébel trav, kořínků a listů. Vnitřek hnízda je pečlivě vystlán jemnějšími materiály, jako jsou jemné trávy, chlupy a lišejníky.
Snůška a inkubace: Samice snáší 4 až 6 vajec. Vejce mají bělavý, našedlý nebo narůžovělý podklad s jemnými tmavými skvrnkami, čárkami a vlnkami, které jsou často koncentrovanější na širším pólu. Inkubaci, která trvá přibližně 11 až 12 dní, zajišťuje převážně nebo výhradně samice. Samec se v této době zdržuje v blízkosti hnízda a střeží teritorium.
Péče o mláďata: O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. Krmí je výhradně hmyzem a jinými bezobratlými. Mláďata rostou velmi rychle a hnízdo opouštějí již ve věku 7 až 10 dní, tedy ještě dříve, než jsou plně schopna letu. V tomto období se ukrývají v okolní vegetaci a rodiče je nadále krmí. Schopnost létat získávají přibližně ve věku 14 dní. Vzhledem ke krátké severské sezóně hnízdí strnad malý pravděpodobně pouze jednou ročně.
Strnad malý je ukázkovým příkladem dálkového migranta. Jeho migrační strategie je fascinující a zahrnuje překonávání obrovských vzdáleností.
Podzimní tah: Hnízdiště opouští již koncem srpna a v září. Tah probíhá jihovýchodním směrem. Ptáci z evropské části Ruska a Finska táhnou přes Sibiř a Kazachstán do svých zimovišť v jihovýchodní Asii. Během tahu se mohou zastavovat na vhodných místech k odpočinku a doplnění energetických zásob.
Jarní tah: Na hnízdiště se vrací poměrně pozdě, obvykle v průběhu května, někdy až začátkem června. Načasování příletu je silně závislé na aktuálních klimatických podmínkách, zejména na ústupu sněhové pokrývky. Studie ukázaly, že samci přilétají na hnízdiště v průměru o několik dní dříve než samice, aby obsadili nejlepší teritoria.
Migrace strnada malého je náročný a nebezpečný proces. Ptáci čelí mnoha hrozbám, včetně nepříznivého počasí, predace a nedostatku potravy na tahových zastávkách. Jejich schopnost navigace na tak dlouhé vzdálenosti je stále předmětem vědeckého zkoumání.
Stav populace: Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je strnad malý hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern, LC). Jeho celková populace je považována za velkou a stabilní. Areál jeho rozšíření je obrovský, což přispívá k jeho celkové početnosti. V evropské části hnízdního areálu se jeho populace odhaduje na několik milionů párů.
Ohrožení: I přes současný příznivý status čelí strnad malý potenciálním hrozbám. Nejvýznamnější z nich je ztráta a degradace přirozeného prostředí, a to jak na hnízdištích, tak na zimovištích a tahových cestách. Intenzivní lesní hospodářství, odvodňování mokřadů a změny v zemědělském hospodaření v jižní Asii mohou negativně ovlivnit jeho populace. Klimatické změny, které ovlivňují podmínky v arktických a subarktických oblastech, mohou v budoucnu představovat další významné riziko, například prostřednictvím změn ve fenologii hmyzu, který je klíčovým zdrojem potravy pro mláďata.
Ochranná opatření: V současné době nejsou pro strnada malého zavedena žádná specifická rozsáhlá ochranná opatření, jelikož jeho populace není považována za ohroženou. Je však chráněn v rámci obecných legislativních norem na ochranu ptactva v jednotlivých zemích jeho výskytu, včetně Bernské úmluvy. Důležitý je monitoring jeho populací, aby bylo možné včas zachytit případné negativní trendy. Ochrana klíčových biotopů v rámci chráněných území, jako jsou národní parky a přírodní rezervace v oblasti tajgy, přispívá i k ochraně tohoto druhu.
Strnad malý, ačkoliv je v našich končinách vzácným hostem, je pozoruhodným ptačím druhem. Jeho životní cyklus, dokonale přizpůsobený extrémním podmínkám severské tajgy a nárokům dálkové migrace, je svědectvím o evoluční síle a přizpůsobivosti. Od nenápadného zjevu, který mu poskytuje dokonalé maskování, přes specifické potravní návyky a efektivní hnízdní strategii, až po neuvěřitelné cesty mezi kontinenty, nám strnad malý nabízí ucelený pohled do složitého a fascinujícího světa ptáků. Ačkoliv se v současnosti neřadí mezi ohrožené druhy, jeho osud je, stejně jako osud mnoha dalších migrantů, úzce spjat se zachováním rozmanitých a zdravých ekosystémů napříč celou Eurasii. Porozumění jeho biologii a ekologii je tak klíčové nejen pro ocenění tohoto konkrétního druhu, ale i pro širší snahy o ochranu biodiverzity na naší planetě. Jeho občasné objevení v České republice by nám mělo připomínat propojenost ptačího světa a důležitost mezinárodní spolupráce v ochraně přírody.
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following