Velikost

Sýkora uhelníček (Periparus ater) 

Úvod

Sýkora uhelníček (Periparus ater, dříve Parus ater) je jedním z nejmenších a nejhojnějších evropských pěvců z čeledi sýkorovitých (Paridae). Tento drobný, aktivní pták je typickým obyvatelem především jehličnatých lesů. I přes svou malou velikost je snadno rozpoznatelný díky charakteristickému zbarvení hlavy s nápadnou bílou skvrnou v týle.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Sýkorovití (Paridae)
• Rod: Periparus (rod byl oddělen od rodu Parus)
• Druh: Sýkora uhelníček (Periparus ater)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Je to naše nejmenší sýkora, dosahuje délky těla jen okolo 10–11,5 cm a hmotnosti 7–10 g. Je znatelně menší než sýkora koňadra nebo modřinka.
• Zbarvení hlavy: Hlava je leskle černá s výraznými bílými lícemi a černou náprsenkou (podobně jako u sýkory koňadry). Klíčovým rozpoznávacím znakem je však velká, jasně bílá, protáhlá skvrna v týle (na zadní straně krku), která u ostatních běžných sýkor chybí.
• Zbarvení těla: Hřbet je modrošedý až šedý. Spodina těla je bělavá až našedlá, často s béžovým nebo okrovým nádechem na bocích a břiše (nikdy není žlutá jako u koňadry či modřinky).
• Křídla: Na šedých křídlech jsou obvykle patrné dvě tenké, bělavé křídelní pásky, které ale mohou být méně výrazné.
• Pohlaví: Samec a samice jsou zbarveni velmi podobně, samice může mít o něco matnější černou na hlavě a užší náprsenku. Mladí ptáci jsou celkově matnější, s nažloutlými lícemi a týlní skvrnou.
• Zobák: Krátký, tenký a špičatý, přizpůsobený ke sběru drobného hmyzu a semen.
• Nohy: Tmavé.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Sýkora uhelníček má obrovský areál rozšíření, zahrnující většinu Evropy, velké části mírné Asie (až po Japonsko) a také severozápadní Afriku.
• Biotop: Je silně vázána na jehličnaté lesy, preferuje zejména smrkové, jedlové a borové porosty. Vyskytuje se jak v rozsáhlých horských lesích, tak v menších jehličnatých lesících v nižších polohách. Najdeme ji i ve smíšených lesích s dostatečným zastoupením jehličnanů, případně ve větších parcích a zahradách se starými jehličnatými stromy. V České republice je hojným druhem, početnějším ve vyšších polohách s původními nebo vysázenými jehličnatými lesy.
• Migrace: Většina evropských populací, včetně té české, je převážně stálá nebo potulná (přesouvá se na kratší vzdálenosti v zimním období). Populace ze severní a východní Evropy jsou však částečně tažné a mohou v některých letech podnikat invazní přelety do střední a jižní Evropy, zejména pokud je v jejich domovině nedostatek potravy (semen jehličnanů).

Potrava

• Složení: Potrava je smíšená, s výraznou sezónní změnou.
  • Jaro a léto (hnízdní období): Živí se především hmyzem a jinými bezobratlými. S oblibou sbírá mšice, drobný hmyz a jeho larvy, malé housenky a pavouky, které nachází na jehličí a větvích stromů.
  • Podzim a zima: S úbytkem hmyzu se hlavní složkou potravy stávají semena, zejména drobná semena jehličnanů (především smrku, ale i borovice, jedle, modřínu).
• Způsob obživy: Je to mimořádně obratný a aktivní pták. Potravu hledá především ve vyšších patrech stromů, často na koncích tenkých větviček a na jehličí, kde dokáže akrobaticky šplhat a viset i hlavou dolů. Svým tenkým zobáčkem prohledává šišky a vybírá z nich semena. Je také známý tím, že si na zimu vytváří potravní zásoby – ukrývá semena a hmyz do štěrbin v kůře, pod lišejníky apod. V zimě často navštěvuje krmítka, kde preferuje slunečnicová semena.

Chování a hlasové projevy

• Aktivita: Velmi živý, neposedný, neustále v pohybu.
• Sociální chování: Během hnízdění žije v párech. Mimo hnízdní období (od podzimu do jara) se velmi často sdružuje do smíšených hejn s jinými druhy sýkor (koňadra, modřinka, parukářka), králíčky, brhlíky a šoupálky. Tato hejna společně efektivněji hledají potravu a varují se před predátory.
• Hlas: Hlasové projevy jsou typické a poměrně snadno rozpoznatelné. Často se ozývá vysokým, tenkým a poněkud melancholickým pískáním, které lze přepsat jako „tsii-tsii“ nebo dvouslabičně „sí-tu sí-tu“. Tento hlas je jemnější a vyšší než u sýkory koňadry. Zpěv je jednoduchý, tvořený rychle opakovaným dvouslabičným motivem, znějícím jako „wíče-wíče-wíče“ nebo „pítü-pítü-pítü“.

Hnízdění a rozmnožování

• Hnízdiště: Hnízdí v dutinách. Na rozdíl od jiných sýkor velmi často využívá dutiny umístěné nízko nad zemí nebo přímo v zemi – typicky v děrách po myších, mezi kořeny stromů, ve skalních štěrbinách, v trouchnivějících pařezech nebo nízkých dutinách stromů. Ochotně obsazuje i ptačí budky, pokud jsou k dispozici.
• Stavba hnízda: Samice staví hnízdo z mechu, suché trávy a kořínků. Hnízdní kotlinku pečlivě vystýlá jemným materiálem, jako je zvířecí srst, chlupy a peří.
• Snůška: Klade obvykle jednu snůšku ročně (v příznivých podmínkách i dvě), od konce dubna do května. Snůška je poměrně početná, obsahuje 7–11 (někdy i více) bílých vajec s jemnými červenohnědými skvrnkami.
• Inkubace: Na vejcích sedí pouze samice po dobu 14–16 dní. Samec ji během sezení krmí.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče převážně hmyzem. Hnízdo opouštějí ve věku 18–22 dní.

Stav populace a ochrana

• Status: Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je sýkora uhelníček celosvětově hodnocena jako „málo dotčený“ druh (LC – Least Concern). Její populace je velmi početná a areál rozšíření rozsáhlý. V mnoha oblastech Evropy, včetně České republiky, patří mezi nejhojnější lesní ptáky.
• Ohrožení: Přestože není globálně ohrožena, může být lokálně negativně ovlivněna intenzivním lesním hospodařením, které vede k odstraňování starých doupných stromů a pařezů a k vytváření stejnověkých monokultur s menší nabídkou potravy a hnízdních příležitostí. Fragmentace lesních porostů může také představovat problém.
• Ochrana: V České republice je chráněna zákonem jako ostatní volně žijící ptáci. Pro její podporu je vhodné udržovat pestrou strukturu lesních porostů s přítomností starších stromů a ponecháváním části mrtvého dřeva (pařezy, kořeny) a podporovat přirozenou obnovu lesa.

Zajímavosti

• České jméno „uhelníček“ pravděpodobně odkazuje na její převážně tmavé, šedočerné zbarvení, které může připomínat uhlí nebo někoho „umouněného“ od uhlí.
• Díky své malé velikosti a obratnosti dokáže využívat zdroje potravy (např. drobná semena na koncích větví), které jsou pro větší druhy sýkor méně dostupné.
• Její preference hnízdění v zemních děrách je mezi sýkorami poměrně neobvyklá.

Závěr

Sýkora uhelníček je nenápadný, ale všudypřítomný a důležitý obyvatel našich jehličnatých lesů. Její vysoká početnost, aktivní způsob života a specializace na jehličnaté stromy z ní činí významnou součást lesního ekosystému. Pozorování tohoto drobného akrobata při hledání potravy na větvích smrků či borovic patří k typickým zážitkům z procházky jehličnatým lesem.

Rozšíření

Rozšíření v ČR.