Sýkora uhelníček
Reklamy
Hvízdák eurasijský
Káně rousná
Sýkora uhelníček
Reklamy

 

Velikost

10 – 11,5cm, váha 9g

Popis

Malá, čilá a hlučná sýkora, vypadající na první pohled jako příbuzná sýkory koňadry (Parus major). Má podobně černou hlavu s velkými bílými skvrnami na tvářích a tenkou světlou křídelní pásku. Liší se proporcemi, má větší hlavu a plnější šíji, která přechází hned do pláštíku. Zespodu není jasně žlutá,ale kouřově šedobéžová a nemá uprostřed černý pruh. Při pohledu zezadu je patrná typická oválná bílá skvrna na šíji. Je-li trochu vzrušena, může čepýřit malou chocholku jako „trn“ na temeni. Hřbet je modrošedý. Kromě bílé pásky na špičkách velkých krovek má druhou pásku v podobě „korálků“ na středních krovkách. Ptáci v Británii a na Iberském poloostrově mají olivový tón, nejsou na hřbetě tak modří a boky mají červenohnědý nádech. V Irsku mají také zespodu a na tvářích žlutý nádech. Samice se podobá samci. Celkově je to barevně nevýrazná sýkora.

Ekologie

Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. V horách se vyskytuje až k hranici lesa. V západní Evropě i v zahradách. Hnízdí od května do července, na severu 1x, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Hnízdo je vystavěno převážně z mechu, chmýří a zvířecí srsti. Snůška obsahuje 7-11 vajíček, podobných vajíčkám modřinky (Parus caeruleus), sedí jen samice. Potrava kterou hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. Hubením hmyzu patří mezi nejužitečnější ptáky.

Rozšíření

Žije ve většině Evropy mimo nejsevernější část, na velké části severni a střední Asie až po Pacifik. Dále v Malé Asii a severozápadní Africe. Je stálá, u severských ptáků však dochází v několikaletých intervalech k invazním posunům na jih.

Rozšíření v ČR.

Je rozšířen celkem rovnoměrně po celém území, chybí pouze v bezlesých nížinách. Na horách vystupuje až po horní hranici lesa a proniká až do porostů kleče. V posledních cca 20 letech početnost mírně stoupá, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 0,5-1 milion párů.
Na území celé Evropy hnízdí přes 12 milionů párů, druh je považován za zabezpečený.
 

Sýkora uhelníček není tak pestře zbarvena jako sýkora koňadra nebo modřinka. Působí opravdu spíše jako zamazaná od uhlí. Hlava a hrdlo jsou černé, tělo je modrošedé, a tak nejnápadnějšími znaky, podle kterých ji bezpečně poznáte, jsou bílé tváře a charakteristická bílá skvrna v týle. Jako jediná z našich sýkor má dva světlé proužky v křídlech.

Její hlas můžete zaslechnout prakticky vždy, když si na jaře vyjdete do jehličnatého nebo alespoň smíšeného lesa. Pokaždé, když při procházce nějakou smrčinou zaslechnu toto typické volání, neodbytně mi připadá, jako by na mě sameček volal „vidím, vidím, vidím“. Já jej však často nevidím, neboť jeho doménou jsou husté koruny stromů, smrků, které mu poskytují dokonalý úkryt.

Sýkora uhelníček je svým výskytem vázána prakticky výlučně na jehličnaté lesy, zejména smrčiny. Spolu s pěnkavou, králíčkem obecným a červenkou patří uhelníčci k nejhojnějším ptákům jehličnatých lesů a v ptačím společenstvu smrčiny mohou uhelníčci tvořit i více jak deset procent všech hnízdících párů.

Uhelníček se vyskytuje od nejnižších poloh v Polabí až po horní hranici lesa v horách a znát jeho hlas se tedy opravdu vyplatí. I když uhelníčci nemají takovou širokou škálu hlasů jako například koňadry, přece se mohou jednotlivé hlasy od sebe lišit. Poslechněme si jinou variantu hlasového projevu uhelníčka.

 
 

Stejně jako sýkora koňadra a modřinka hnízdí i sýkora uhelníček v dutinách. Ve smrkových lesích je však přirozených stromových dutin nepoměrně méně, než je tomu v listnatých a smíšených lesích obývaných koňadrou a modřinkou. S tímto problémem se však sýkora uhelníček úspěšně vyrovnala. Obsazuje totiž nejen dutiny stromů, ale i duté pařezy, pukliny skal a také, a to je opravdu zvláštnost, úspěšně hnízdí v zemních děrách vyhloubených lesními hlodavci.

S oblibou využívá sýkora uhelníček k hnízdění budky. To může být v případě potřeby významné i z hlediska ochrany lesa při přemnožení některého ze škůdců. Potravu uhelníčků tvoří totiž především vajíčka a larvy nejrůznějšího hmyzu, tedy i lesních škůdců. Na podzim a na jaře tvoří významnou složku potravy i semena jehličnatých dřevin, zejména smrku a jedle. Máte-li tedy poblíž bydliště nebo chaty jehličnatý les, zkuste si vyvěsit několik budek. Možná, že do některé z nich se vám na jaře nastěhuje právě sýkora uhelníček.

Základní údaje

Sýkora uhelníček (Parus ater) je velká asi jako modřinka. Na rozdíl od ostatních druhů sýkor má v křídle dvě světlé pásky. Obývá především jehličnaté lesy. Potrava živočišná i rostlinná – zejména hmyz a semena jehličnanů. Hnízdí od dubna. Samička snáší do hnízda, které bývá umístěno v dutinách, 7 až 10 vajíček a sama je zahřívá, sameček ji však na hnízdě krmí. O mláďata pečují oba rodiče a rodinky pak zůstávají pohromadě až do hnízdního období v následujícím roce. Stálá a přelétavá; po vyhnízdění se hejnka uhelníčků připojují k jiným sýkorám.

Hvízdák eurasijský
Káně rousná
Reklamy
Send this to a friend