Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)

Úvod

Vlaštovka obecná je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších ptáků naší krajiny. Tento elegantní letoun z čeledi vlaštovkovitých je symbolem příchodu jara, venkova a štěstí. Její život je neodmyslitelně spjat s člověkem a zemědělskou krajinou, kde nachází potravu i místa pro stavbu svých charakteristických hliněných hnízd. Jako dálkový migrant tráví zimu tisíce kilometrů daleko v Africe. Přestože je stále relativně běžná, její početnost v České republice i jinde v Evropě v posledních desetiletích klesá, což vedlo k jejímu zařazení mezi téměř ohrožené druhy.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vlaštovkovití (Hirundinidae)
• Rod: Vlaštovka (Hirundo)
• Druh: Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)

Popis:

• Velikost: Štíhlý pták s aerodynamickým tělem. Délka těla je 17–19 cm (včetně dlouhých ocasních per), rozpětí křídel 32–35 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 16–24 g.
• Tvar těla: Protáhlé tělo, dlouhá špičatá křídla a hluboce vykrojený, vidlicovitý ocas s velmi dlouhými krajními ocasními pery (tzv. „ocasními vidlicemi“ nebo „streamers“). Tyto vidlice jsou nejvýraznějším poznávacím znakem.
• Zbarvení: Svrchní strana těla (hřbet, křídla, ocas) je leskle modročerná. Čelo a hrdlo jsou tmavě červenohnědé (kaštanové). Přes hruď se táhne tmavý modročerný pruh (náprsenka), který odděluje červené hrdlo od zbytku spodiny těla. Spodina těla (břicho) je krémově bílá až narůžovělá. Na roztaženém ocase jsou patrné bílé skvrnky na vnitřních praporech per (kromě krajních nejdelších).
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si zbarvením velmi podobná. Samec má však obvykle výrazně delší krajní ocasní pera než samice a může mít i sytější barvy.
• Zbarvení – Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově matnější. Červenohnědá skvrna na hrdle a čele je světlejší, náprsenka méně výrazná a krajní ocasní pera jsou výrazně kratší než u dospělých ptáků.
• Zobák: Velmi malý, černý, ale s širokým rozevřením u kořene, přizpůsobený k chytání hmyzu za letu.
• Nohy: Malé, černé.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření, hnízdí prakticky na celé severní polokouli – v Severní Americe, Evropě, severní Africe a velké části Asie. Je striktně tažná, zimuje na jižní polokouli (Jižní Amerika, Afrika jižně od Sahary, jižní Asie, Austrálie).
• Habitat: Je typickým ptákem otevřené kulturní krajiny, zejména zemědělských oblastí s chovem dobytka. Vyhledává louky, pastviny, pole, okolí vodních ploch, kde loví hmyz. Je silně synantropní, což znamená, že její výskyt je úzce vázán na lidská sídla. Pro hnízdění potřebuje stavby (stáje, stodoly, kůlny, garáže, půdy, podjezdy, mosty), kde si může přilepit své hnízdo. Důležitá je také dostupnost bláta pro stavbu hnízda.
• Výskyt v ČR: V České republice je rozšířeným hnízdícím druhem na většině území, od nížin až do podhůří. Nejhojnější je v zemědělských oblastech a na venkově, zejména tam, kde je stále přítomen chov hospodářských zvířat. Je běžná i v okolí Břeclavi, zejména ve vesnicích a na farmách. Její početnost však v posledních desetiletích zřetelně klesá.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je výhradně hmyzožravá. Živí se létajícím hmyzem, který loví obratně ve vzduchu. Do její potravy patří mouchy, komáři, ovádi, mšice, drobní brouci, jepice, létající mravenci a další dostupný hmyz.
• Způsob lovu: Loví za letu, často nízko nad zemí nebo vodní hladinou. Její let je velmi rychlý, obratný, s prudkými změnami směru. Hmyz chytá do široce otevřeného zobáku. Za letu také pije, když nabírá vodu z hladiny.

Chování a hlas:

• Aktivita a pohyb: Je aktivní během dne. Většinu času tráví ve vzduchu. Je mistrným letcem. Často posedává na drátech elektrického vedení, plotech nebo střechách, kde si čistí peří nebo odpočívá.
• Sociální chování: Je velmi společenská. Hnízdí sice v párech, ale často vytváří volné kolonie, kdy více párů hnízdí blízko sebe. Mimo hnízdní období, zejména před migrací, tvoří velká hejna, která společně nocují (často v rákosinách) a táhnou.
• Hlas: Ozývá se často a hlasitě. Typické je veselé, štěbetavé „cvit-cvit“ nebo „vit-vit“, které často opakuje. Zpěv je delší, příjemně štěbetavý, prokládaný cvrlikavými a škrčivými zvuky. Varovný hlas je ostré „cink“ nebo „tvik“.

Rozmnožování:

• Hnízdo: Staví si charakteristické misko_vité hnízdo z kuliček bláta, které sbírá u kaluží, na březích rybníků nebo na vlhké půdě. Bláto mísí se stébly trávy, slámou nebo jinými rostlinnými vlákny pro zpevnění. Hnízdo je přilepeno na svislou stěnu pod nějakým přesahem – pod střechami, trámy, římsami budov (stodoly, stáje, garáže, domy), pod mosty, v průjezdech. Vnitřek hnízda pečlivě vystýlá peřím, srstí a jemnými stébly. Na stavbě se podílejí oba partneři, stavba trvá 1–2 týdny.
• Hnízdění: Hnízdí od května do srpna. Běžně mívá dvě snůšky za sezónu, výjimečně i tři.
• Snůška a péče: Samice snáší 4–5 (vzácně 3–7) bílých vajec s červenohnědými a šedými skvrnkami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 14–16 dní. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče, krmí je hmyzem. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 19–23 dní. Rodiče je ještě asi 1–2 týdny přikrmují. Vlaštovky jsou známé svou věrností hnízdišti, často se vracejí na stejné místo po více let.

Pohyb (Migrace):

Vlaštovka obecná je striktní dálkový migrant. Evropské populace tráví zimu v Africe jižně od Sahary. Na hnízdiště v ČR přilétá relativně brzy na jaře, obvykle během dubna. Odlétá na podzim, hlavně v září a říjnu. Migruje ve dne, často ve velkých hejnech. Její cesta na zimoviště a zpět je dlouhá tisíce kilometrů a je spojena s mnoha riziky.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření. V Evropě i Severní Americe však byly zaznamenány významné poklesy početnosti. V České republice je v Červeném seznamu ptáků vedena jako druh TÉMĚŘ OHROŽENÝ (NT – Near Threatened) a patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení: Pokles početnosti vlaštovek souvisí především se změnami v zemědělské krajině a na venkově:
  • Intenzifikace zemědělství: Úbytek hmyzu v důsledku používání pesticidů. Zánik pastvin a tradičního chovu dobytka (méně hmyzu v okolí stájí). Ztráta mozaiky krajiny, úbytek luk a mokřadů.
  • Ztráta hnízdních příležitostí: Modernizace a rekonstrukce zemědělských i obytných budov, při kterých dochází k uzavírání vletových otvorů do stájí, stodol a na půdy. Používání hladkých fasádních materiálů, na kterých hnízdo špatně drží. Demolice starých objektů.
  • Klimatické změny: Mohou ovlivňovat dostupnost hmyzu, podmínky během tahu a na zimovištích (např. sucha v Africe).
• Ochrana: Zaměřuje se na zmírnění negativních vlivů:
  • Podpora šetrnějších zemědělských postupů, omezení chemizace, zachování pastvin a krajinné mozaiky.
  • Zachování přístupu do budov vhodných k hnízdění (ponechání otevřených oken, větracích otvorů ve stájích, stodolách).
  • Instalace umělých hnízdních podložek nebo celých umělých hnízd na vhodná místa tam, kde přirozená stavba není možná.
  • Ochrana vodních zdrojů a mokřadů (zdroj hmyzu a bláta).
  • Osvěta veřejnosti a majitelů budov.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je jedním z nejoblíbenějších ptáků, symbolem jara, návratu, štěstí a domova. Její přílet byl vždy radostně očekáván.
• Lidé ji tradičně vítali a její hnízdění v domě či chlévě bylo považováno za dobré znamení („Vlaštovka pod střechou – štěstí v domě“).
• Na stavbu jednoho hnízda potřebuje nasbírat okolo 1000 kuliček bláta.
• Její schopnost překonávat obrovské vzdálenosti během tahu je obdivuhodná.

Závěr:

Vlaštovka obecná je ikonickým ptákem naší krajiny, jehož život je úzce spjat s lidskou činností a tradičním venkovem. Přestože je stále relativně běžná, její znatelný úbytek v posledních desetiletích je varovným signálem o změnách v našem životním prostředí. Ochrana vlaštovky vyžaduje především zachování pestré zemědělské krajiny s dostatkem hmyzu a zajištění vhodných a přístupných míst pro hnízdění v lidských sídlech. Její osud závisí na naší ochotě hospodařit a stavět s ohledem na potřeby tohoto krásného posla jara.

Význam

Rozšíření

Rozšíření v ČR