Velikost

Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Úvod

Vodouš kropenatý je středně velký druh bahňáka z čeledi slukovitých, který je zajímavý hned z několika důvodů. Na rozdíl od většiny ostatních bahňáků nehnízdí na zemi, ale využívá stará hnízda jiných ptáků na stromech, často v lesním prostředí. V letu je nápadný díky ostrému kontrastu mezi tmavými křídly a hřbetem a jasně bílým kostřecem. V České republice se s ním setkáváme především jako s poměrně hojným protahujícím druhem na jaře a na podzim, a také jako s řídce, ale pravidelně zimujícím ptákem. Jeho hnízdění u nás je extrémně vzácné a sporadické.

Systematické zařazení:

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Rod: Vodouš (Tringa)
• Druh: Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Popis:

• Velikost: Středně velký bahňák, o něco menší a štíhlejší než kos černý. Délka těla 21–24 cm, rozpětí křídel 39–44 cm. Hmotnost 50–100 g.
• Zbarvení (Hnízdní šat): Svrchní strana těla (hřbet, křídla) působí velmi tmavě, černohnědě až černozeleně, s jemným bílým nebo krémovým skvrněním (kropením). Hlava, krk a horní část hrudi jsou šedohnědé s hustým tmavším čárkováním, které ostře kontrastuje s čistě bílou spodní částí hrudi, břichem a boky.
• Zbarvení (Prostý šat – zimní): Celkově méně výrazný. Svrchní strana těla je tmavší, s méně zřetelným skvrněním. Čárkování na hlavě a hrudi je méně husté.
• Letové znaky (Klíčové pro identifikaci): V letu je velmi nápadný ostrý kontrast mezi tmavým hřbetem a tmavými svrchními krovkami křídel a jasně bílým kostřecem a vrchními ocasními krovkami. Ocas je bílý s několika širokými černými příčnými pruhy v koncové části. Spodní strana křídel je rovněž tmavá, což ho odlišuje od podobného vodouše lesního (Tringa glareola), který má spodinu křídel světlou.
• Nohy: Středně dlouhé, zbarvené zelenavě šedě nebo olivově zeleně.
• Zobák: Středně dlouhý (přibližně délky hlavy), rovný, tenký, tmavý.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví se zbarvením neliší.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí v širokém pásu napříč severní Eurasií, od Skandinávie a východní Evropy přes Sibiř až po Dálný východ. Je tažný. Zimuje v jižní Evropě, Africe (jižně až po Jihoafrickou republiku), na Blízkém východě a v jižní a jihovýchodní Asii.
• Habitat – Hnízdní: Poměrně specifický. Vyhledává mokřady uvnitř nebo v těsné blízkosti lesních porostů. Typickými biotopy jsou rašeliniště, bažiny, okraje lesních rybníků, pomalu tekoucí lesní potoky a řeky v pásmu tajgy a severských lesů.
• Habitat – Mimo hnízdění (tah, zimování): Mnohem méně vybíravý. Zdržuje se u různých typů mělkých sladkovodních ploch, jako jsou okraje rybníků, malé tůně, potoky, řeky, odvodňovací kanály, čističky odpadních vod, zatopená pole a rýžoviště. Preferuje bahnité břehy a mělčiny.
• Výskyt v ČR: V České republice je především hojným protahujícím druhem a řídkým, ale pravidelným zimujícím druhem. Jarní tah probíhá od března do května, podzimní tah začíná velmi brzy (dospělí ptáci již od konce června a v červenci, mladí později) a trvá až do října/listopadu. Zimující ptáci se zdržují u nezamrzajících toků a vodních ploch. Hnízdění v ČR je extrémně vzácné a nepravidelné, doložené jen několikrát, a to v odlehlých lesnatých oblastech s vhodnými mokřady (např. historicky Třeboňsko). V oblasti Břeclavi a jižní Moravy se jedná výhradně o protahujícího a případně zimujícího ptáka, kterého lze pozorovat u rybníků (např. Lednické rybníky, Pohořelické rybníky), na březích řek Dyje a Moravy a na dalších vhodných mokřadech.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Živí se drobnými bezobratlými živočichy, které sbírá z povrchu bahna a vody nebo je vyhledává sondováním zobákem v mělkém substrátu. Hlavní složku tvoří vodní i suchozemský hmyz a jeho larvy (brouci, larvy pakomárů, jepic, much), dále pak korýši, měkkýši a kroužkovci (žížaly, nitěnky).
• Způsob obživy: Potravu hledá při procházení mělkou vodou nebo bahnitými břehy. Často rychle pobíhá a náhle se zastavuje.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne i za soumraku. Mimo hnízdění se vyskytuje často jednotlivě, někdy v párech nebo malých, rozvolněných skupinkách. Je poměrně plachý a při vyrušení snadno vzlétá.
• Pohyb na zemi: Při stání nebo pomalé chůzi často charakteristicky pohupuje zadní částí těla nahoru a dolů, i když ne tak rytmicky a nepřetržitě jako vodouš říční (Actitis hypoleucos).
• Let: Při vyplašení vzlétá prudce, často rychlým, klikatým („cik-cak“) letem, a téměř vždy se přitom hlasitě ozývá.
• Hlas: Volání je velmi charakteristické a často prozradí jeho přítomnost dříve, než ho spatříme. Je to hlasitý, jasný, zvonivý tříslabičný pískot „TLÝ-yt-tyt“ nebo „tlu-í-tlu“, často opakovaný, zejména při vzletu.

Rozmnožování:

• Hnízdní biologie: Je mezi evropskými bahňáky unikátní tím, že nehnízdí na zemi. Místo toho využívá stará hnízda jiných ptačích druhů umístěná na stromech. Nejčastěji obsazuje hnízda drozdovitých (kos, kvíčala, drozd zpěvný), holubů (holub hřivnáč), krkavcovitých (sojka, straka, vrána) nebo i veverek. Hnízdo si nijak neupravuje, pouze ho může mírně vystlat. Preferuje hnízda umístěná ve výšce 2–10 metrů nad zemí, často na jehličnanech, v blízkosti vody.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od května do června. Samice snáší obvykle 4 (vzácně 3) krémová nebo nažloutlá vejce s tmavými skvrnami. Na vejcích sedí pravděpodobně oba rodiče (nebo převážně samice) po dobu asi 20–23 dní. Mláďata jsou prekociální (nekrmivá) – krátce po vylíhnutí sama seskočí z hnízda na zem (přežití tohoto skoku je pozoruhodné) a jsou pak rodiči (často hlavně samcem) odvedena k vodě, kde si sama hledají potravu.

Pohyb (Migrace):

Vodouš kropenatý je dálkový migrant. Jak bylo zmíněno, táhne na zimoviště do jižní Evropy, Afriky a jižní Asie. Tah probíhá širokou frontou. Patří mezi bahňáky, kteří se na podzimní tah vydávají velmi brzy.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) díky velkému areálu rozšíření a početné populaci. Evropská populace je považována za celkově stabilní, i když v některých oblastech mohly nastat lokální poklesy.
• Stav v ČR: Jako protahující a zimující druh je v ČR běžný a není považován za ohrožený. Pokud bychom ho hodnotili jako hnízdící druh, byl by kvůli extrémní vzácnosti zařazen jako kriticky ohrožený (CR). Podle české legislativy patří mezi druhy ptáků vyžadující pozornost z hlediska managementu a ochrany biotopů.
• Ohrožení: Hlavní hrozbou je ztráta a degradace mokřadních biotopů, a to jak na hnízdištích (odvodňování lesních mokřadů, intenzivní lesnictví), tak na tahových zastávkách a zimovištích (regulace toků, znečištění vod, zánik malých vodních ploch). Může být ohrožen i rušením na důležitých lokalitách.
• Ochrana: Zaměřuje se na ochranu a management vhodných mokřadních biotopů v celém areálu jeho výskytu. Důležité je zachování sítě vhodných tahových zastávek a zimovišť. V hnízdním areálu je podstatné zachování lesních mokřadů a přirozené struktury lesa.

Zajímavosti:

• Je jediným evropským bahňákem, který pravidelně hnízdí na stromech ve starých hnízdech jiných ptáků.
• Jeho mláďata krátce po vylíhnutí skáčou z hnízda umístěného často i několik metrů vysoko.
• Nápadný kontrast tmavých křídel a bílého kostřece v letu je klíčovým poznávacím znakem.

Závěr:

Vodouš kropenatý je zajímavý a svým způsobem jedinečný druh bahňáka. Ačkoli ho v České republice známe především jako běžného migranta a zimního hosta, jeho neobvyklá hnízdní biologie – využívání stromových hnízd – ho činí ornitologicky velmi pozoruhodným. Jeho přítomnost na našich rybnících, řekách a mokřadech během tahu a zimy je vítaným zpestřením ptačího světa a připomínkou důležitosti ochrany mokřadních ekosystémů pro migrující druhy.

Rozšíření