Velikost

Volavka popelavá (Ardea cinerea)

Úvod

Volavka popelavá je nejznámějším a nejrozšířenějším zástupcem velkých brodivých ptáků v České republice i v celé Evropě. Tento majestátní pták z čeledi volavkovitých je díky své velikosti, charakteristickému šedému zbarvení a typickému esovitému prohnutí krku za letu snadno rozpoznatelný. Je velmi přizpůsobivá a obývá širokou škálu mokřadních a vodních biotopů, od rybníků a řek až po mořská pobřeží. V české krajině je běžným a celoročně se vyskytujícím druhem.

Systematické zařazení:

• Řád: Pelecaniformes (Veslonozí) – dříve řazena do řádu Ciconiiformes (brodiví)
• Čeleď: Volavkovití (Ardeidae)
• Rod: Volavka (Ardea)
• Druh: Volavka popelavá (Ardea cinerea)

Popis:

• Velikost: Velký pták, výška těla až 100 cm, délka 90–98 cm, rozpětí křídel impozantních 155–175 cm (někdy až 195 cm). Hmotnost 1–2 kg.
• Zbarvení: Převažuje popelavě šedá barva na svrchní straně těla (hřbet, křídla). Spodina těla je světlejší, šedobílá.
• Hlava a krk: Hlava dospělých ptáků je bílá s širokým černým pruhem, který začíná nad okem a táhne se dozadu do dlouhé, splývavé černé chocholky na zátylku. Dlouhý krk je světlý, šedobílý, s několika řadami černých čárek na přední straně.
• Další znaky: Na ohbí křídla (na rameni) je patrná černá skvrna, viditelná i u sedícího ptáka. Zobák je dlouhý, silný, dýkovitý, žlutooranžový (v době hnízdění může být ještě výrazněji oranžový nebo narůžovělý). Nohy jsou dlouhé, obvykle matně žlutohnědé nebo šedohnědé (v době hnízdění mohou být krátce načervenalé).
• Letové znaky: Za letu je nezaměnitelná díky velikosti, pomalým, mocným úderům křídel a krku stočenému do tvaru písmene „S“ (hlava zatažená mezi ramena). Nohy jsou natažené a přesahují daleko za krátký ocas.
• Zbarvení – Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově matnější a šedivější. Hlava je převážně šedá bez výrazného černého pruhu a chocholky, krk je jednotněji šedý. Zobák je tmavší, šedožlutý.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření zahrnující většinu Evropy, Asie a také části Afriky.
• Habitat: Je velmi přizpůsobivá a vyskytuje se u jakéhokoli typu mělkých vodních ploch, sladkovodních i slaných. Obývá břehy řek, jezer, rybníků (včetně intenzivně obhospodařovaných), přehradních nádrží, močály, bažiny, mořská pobřeží, ústí řek, ale i menší vodní toky, kanály nebo zatopená pole. Potřebuje mělčiny pro lov potravy a obvykle i stromy (případně skály nebo rákosiny) pro hnízdění a nocování.
• Výskyt v ČR: V České republice je velmi hojným a plošně rozšířeným druhem, který se vyskytuje po celý rok. Najdeme ji od nížin až po horské oblasti u všech vhodných vodních biotopů. Je velmi běžná i v regionu Břeclavi, kde využívá bohatou nabídku rybníků (např. Lednické rybníky, Pohořelické rybníky), řeku Dyji, její slepá ramena, lužní tůně a odvodňovací kanály.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je potravní oportunista se širokým spektrem kořisti. Hlavní složku tvoří ryby různých druhů a velikostí (často 10–25 cm). Významnou část potravy tvoří také obojživelníci (žáby, čolci). Loví i drobné savce (hraboše, hryzce, krtky, mladé ondatry a potkany), plazy (hady, ještěrky), větší hmyz (kobylky, vážky, vodní brouci), korýše (raci) a červy. Příležitostně může ulovit i malé ptáky.
• Způsob lovu: Nejčastěji loví vyčkáváním – stojí nehybně v mělké vodě nebo na břehu a čeká, až se kořist přiblíží. Může také pomalu a rozvážně kráčet vodou a aktivně pátrat po kořisti. Když kořist spatří, udeří rychlým výpadem krku a nabodne ji nebo uchopí svým ostrým zobákem. Loví převážně ve dne, nejaktivnější bývá za svítání a soumraku.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní převážně ve dne. Při lovu bývá často samotářská a může si hájit své potravní teritorium. Mimo hnízdní období a zejména na nocovištích a v hnízdních koloniích je však společenská.
• Let: Let je charakteristický pomalými, hlubokými a pravidelnými údery křídel. Krk je vždy stočený do „S“, nohy natažené dozadu.
• Hnízdní kolonie: Hnízdí koloniálně, často ve velkých koloniích (tzv. „volavčíny“), které mohou čítat desítky až stovky hnízd. Kolonie bývají umístěny vysoko na stromech.
• Hlas: Nejčastěji se ozývá za letu hlasitým, drsným, chraptivým „krréich“ nebo „fréénk“. V kolonii vydává různé skřeky, chrochtavé a klepavé zvuky.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí převážně na vysokých stromech (listnatých i jehličnatých), obvykle v blízkosti vody. Vzácněji hnízdí na skalách nebo v rozsáhlých rákosinách. Hnízdí v koloniích.
• Hnízdo: Je to velká, robustní plošina postavená z větví a klacků. Hnízda jsou často používána opakovaně po mnoho let a každoročně dostavována, takže mohou dosáhnout značných rozměrů. Na stavbě se podílejí oba partneři – samec přináší materiál, samice staví.
• Snůška a péče: Hnízdění začíná brzy na jaře, někdy již koncem února nebo v březnu. Samice snáší 3–5 (vzácně 1–10) světle modrozelených vajec. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče po dobu asi 25–26 dní. Mláďata jsou krmivá, krmí je oba rodiče vyvrhovanou potravou. Mláďata rostou poměrně rychle a v hnízdě jsou velmi hlučná. Vzletnosti dosahují ve věku asi 50–55 dní.

Pohyb:

• Migrační chování: Je komplexní a liší se geograficky. Populace ze severní a východní Evropy jsou tažné, zimují jižněji a západněji. Populace ze západní a střední Evropy, včetně českých populací, jsou převážně stálé nebo podnikají jen kratší přelety či potulky. Mladí ptáci se po vyhnízdění rozptylují do širšího okolí.
• Zimování v ČR: V České republice běžně zimuje, pokud najde nezamrzlé vodní plochy s dostatkem potravy (zejména ryb). V zimě se často koncentruje u výpustí z elektráren nebo na nezamrzajících úsecích řek.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně i v Evropě je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). V minulosti (zejména v 19. a části 20. století) její stavy poklesly v důsledku pronásledování (byla považována za škůdce v rybníkářství) a možná i znečištění vod a používání pesticidů (např. DDT). Ve druhé polovině 20. století však došlo k výraznému zotavení a nárůstu populace ve většině Evropy.
• Stav v ČR: V České republice je běžným, hojným a rozšířeným druhem. V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazena jako „málo dotčený“ (LC). Její populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí. Patří mezi zvláště chráněné druhy podle zákona, ale není považována za bezprostředně ohroženou.
• Konflikt s člověkem: Její lov ryb může působit škody v intenzivních rybničních chovech, což vede ke konfliktům s rybníkáři a snahám o regulaci její početnosti v některých oblastech. Její skutečný vliv na rybí obsádky je však často diskutován a závisí na konkrétních podmínkách.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je největší a nejznámější volavkou v Evropě.
• Její velké hnízdní kolonie („volavčíny“) jsou impozantním přírodním jevem.
• Schopnost ulovit i poměrně velké ryby nebo jiné živočichy (např. potkany).
• Je symbolem trpělivosti a rozvahy při lovu.

Závěr:

Volavka popelavá je úspěšný a adaptabilní druh, který se dokázal vyrovnat s tlaky způsobenými člověkem a v současnosti představuje běžnou a nepřehlédnutelnou součást naší přírody v okolí vod. Její majestátní vzhled, charakteristický let a způsob lovu z ní činí jednoho z nejznámějších velkých ptáků České republiky. Přestože je místy vnímána jako konkurent rybářů, její role v ekosystémech mokřadů a vodních toků je nezastupitelná.

Rozšíření

Význam