Velikost

Vrabec domácí (Passer domesticus)

Úvod

Vrabec domácí je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších ptáků na světě. Tento malý, ale robustní pěvec z čeledi vrabcovitých je typickým příkladem synantropního druhu – jeho život je po tisíciletí úzce spjat s člověkem a jeho sídly. Díky této vazbě a své přizpůsobivosti se rozšířil z původního areálu v Evropě a Asii na všechny obydlené kontinenty. V České republice je všudypřítomným a velmi hojným ptákem, i když i u nás jsou v posledních desetiletích pozorovány určité známky poklesu početnosti, podobně jako v jiných částech Evropy.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vrabcovití (Passeridae)
• Rod: Vrabec (Passer) ¹  
   
• Druh: Vrabec domácí (Passer domesticus)
  • Poznámka: Patří mezi tzv. vrabce Starého světa, nejsou blízce příbuzní s „vrabci“ Nového světa (strnadci).

Popis:

• Velikost: Malý, ale zavalitý pták. Délka těla 14–16 cm, rozpětí křídel 21–25 cm. Hmotnost 24–40 g.
• Pohlavní dimorfismus: Zbarvení samce a samice se výrazně liší.
  • Samec: Má výraznou kresbu hlavy a hrudi. Temeno hlavy je šedé, líce bělavé až našedlé. Zátylek a strany krku jsou kaštanově hnědé. Hrdlo a horní část hrudi pokrývá výrazná černá náprsenka (bib), jejíž velikost se může individuálně i sezónně měnit. Hřbet je hnědý s černými podélnými proužky. Křídla jsou hnědá s bělavou křídelní páskou. Spodina těla je špinavě bílá až našedlá. Zobák je silný, kuželovitý, v hnízdní době černý, mimo hnízdní dobu světlejší s tmavou špičkou.
  • Samice: Je celkově nenápadně zbarvená, převážně pískově hnědá až šedohnědá. Hřbet má tmavší proužkování podobně jako samec. Spodina těla je jednotně světle šedohnědá. Výrazným znakem samice je světlý béžový nadoční proužek (supercilium) táhnoucí se od kořene zobáku dozadu za oko. Zobák je světlejší, rohově zbarvený.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou celkově světlejší a mají „čerstvější“ opeření. Zobák je žlutavý u kořene.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Původně se vyskytoval v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě až po střední Asii. Díky člověku (ať už záměrným vysazením nebo jako „černý pasažér“ na lodích) se však rozšířil téměř do celého světa a dnes obývá Severní i Jižní Ameriku, jižní Afriku, Austrálii, Nový Zéland a mnoho ostrovů. Je jedním z nejúspěšnějších a nejrozšířenějších ptačích druhů planety.
• Habitat: Je extrémně vázaný na lidská sídla a jejich bezprostřední okolí. Obývá centra velkých měst, sídliště, vesnice, farmy, průmyslové areály, zahrady, parky – všude tam, kde nachází dostatek úkrytů a hnízdních příležitostí (zejména v budovách) a stabilní zdroj potravy. Vyhýbá se souvislým lesním porostům a otevřené krajině daleko od lidských sídel.
• Výskyt v ČR: V České republice je všudypřítomným a velmi hojným druhem ve všech typech lidských sídel od nížin až po horské oblasti (v okolí horských chat a bud). Je velmi běžný i přímo v Břeclavi a okolních vesnicích a zemědělských areálech.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je všežravý a velmi oportunistický. Základ potravy tvoří semena, především obiloviny (pšenice, ječmen, oves – často sbírá rozsypaná zrna na polích, u sil, ve skladech) a semena různých plevelů a trav. Významnou složku potravy, zejména ve městech, tvoří lidské odpadky a zbytky jídla. Požírá také pupeny, mladé lístky, květy a bobule.
• Sezónní změny a význam hmyzu: Během hnízdního období, a zejména při krmení mláďat, je naprosto nezbytná živočišná složka – hmyz (housenky, mšice, brouci, dvoukřídlí) a další bezobratlí (pavouci, sekáči, červi). Dostatek hmyzu je klíčový pro úspěšné vyvedení mláďat.
• Způsob obživy: Potravu sbírá nejčastěji na zemi, kde poskakuje a vyzobává semena či hmyz. Často navštěvuje ptačí krmítka. Nebojí se hledat potravu v blízkosti lidí, na ulicích, zahrádkách restaurací apod.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní během dne. Je velmi společenský, žije v hejnech po celý rok. Hejna společně hledají potravu, nocují (často v hustých keřích, popínavých rostlinách nebo pod střechami) a hnízdí často v koloniích nebo volných skupinách. Je známý svou hlasitostí, čilostí a často i drzostí. Rád se koupe ve vodě nebo v prachu (prachové lázně).
• Hlas: Jeho hlasové projevy jsou poměrně jednoduché, ale velmi časté. Typické je jednotvárné, ale pronikavé štěbetání a cvrlikání, které lze přepsat jako „čip“, „čilp“, „čirrip“. Různé variace těchto zvuků používá ke komunikaci v hejnu, varování nebo při námluvách.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí převážně v dutinách a štěrbinách na budovách – pod střechami, za okapy, ve větracích otvorech, pod fasádou, ve spárách zdí. Využívá i dutiny ve stromech, hnízdní budky (často vytlačuje jiné druhy), pouliční lampy, husté popínavé rostliny nebo i hnízda jiných ptáků (čápů, jiřiček).
• Hnízdo: Je to neuspořádaná, kulovitá stavba z hrubého materiálu – stébel slámy, trávy, sena, kousků papíru, provázků, plastů a dalšího dostupného materiálu. Uvnitř je bohatá a měkká výstelka z peří, srsti, vlny a jemných rostlinných vláken. Hnízdo staví oba partneři.
• Snůška a péče: Hnízdní sezóna je velmi dlouhá, od dubna až do srpna nebo září. Běžně mívá 2–3 snůšky ročně, někdy i více. Snáší 4–6 (vzácně 3–7) bělavých, našedlých nebo nazelenalých vajec s hustými šedými a hnědými skvrnkami. Na vejcích sedí převážně samice (střídaná samcem) po dobu asi 11–14 dní. O mláďata pečují oba rodiče, krmí je převážně hmyzem a pavoukovci. Mláďata opouštějí hnízdo po 14–17 dnech.

Pohyb:

Vrabec domácí je vysoce stálý a usedlý (sedentární) pták. Dospělí ptáci stráví celý život v okruhu několika málo kilometrů od místa narození. Mladí ptáci se rozptylují jen na krátké vzdálenosti. Není migrující.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření a celkově velmi vysoké početnosti.
• Trendy a ohrožení: Tento globální status však maskuje znepokojivé a výrazné poklesy populací, které byly zaznamenány v mnoha částech Evropy, zejména v západní a severozápadní Evropě (např. ve Velké Británii až o 70 %), ale i v zemědělské krajině střední Evropy. Příčiny nejsou zcela objasněny a jsou pravděpodobně komplexní:
  • Změny v zemědělství: Efektivnější sklizeň a skladování obilí (méně ztrát), úbytek plevelů (herbicidy), ztráta zimních strnišť, změny v chovu hospodářských zvířat (méně dostupného krmiva a hmyzu).
  • Změny v sídlech: Modernizace a opravy budov (zateplování, plastová okna), které vedou k zániku hnízdních dutin a štěrbin. Úbytek zeleně a křovin ve městech.
  • Nedostatek hmyzu: Možný úbytek hmyzu (zejména pro krmení mláďat) vlivem chemizace a změn krajiny.
  • Další faktory: Zvýšená predace (kočky, krahujec obecný ve městech), nemoci, znečištění ovzduší.
• Stav v ČR: V České republice je stále velmi hojným druhem a v Červeném seznamu ptáků ČR je zařazen jako „málo dotčený“ (LC). Nicméně, dlouhodobé monitoringové programy (např. Jednotný program sčítání ptáků) indikují i u nás mírný až středně silný pokles početnosti, zejména v posledních dvou desetiletích. Situace tedy není zcela bezproblémová a vyžaduje pozornost.
• Ochrana: Vzhledem k jeho vazbě na lidská sídla a zemědělskou krajinu jsou ochranná opatření specifická: zachování hnízdních příležitostí při rekonstrukcích budov (např. instalací speciálních podstřešních budek), podpora extenzivnějších forem zemědělství, vytváření „neuklizených“ koutů v zahradách a parcích, celoroční přikrmování (i když to řeší jen část problému).

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je pravděpodobně ptákem, který nejvíce profitoval z rozvoje zemědělství a lidské civilizace a rozšířil se s člověkem po celém světě.
• Jeho schopnost adaptace na různé podmínky a potravní zdroje je obdivuhodná.
• V minulosti byl někdy považován za škůdce na obilných polích a ve skladech.
• Jeho úbytek v některých evropských městech a zemědělských oblastech vyvolal značnou pozornost a stal se symbolem negativních změn v životním prostředí i v bezprostředním okolí člověka.

Závěr:

Vrabec domácí je archetypálním ptačím společníkem člověka, všudypřítomným obyvatelem našich měst a vesnic. Jeho globální úspěch je nesporný, avšak znepokojivé trendy poklesu populací v některých částech Evropy, včetně náznaků v České republice, ukazují, že ani takto běžný a přizpůsobivý druh nemusí být zcela odolný vůči změnám v prostředí, které sami vytváříme. Jeho další osud bude záviset na tom, zda mu v našich modernizovaných sídlech a intenzivně obhospodařované krajině dokážeme ponechat dostatek prostoru a zdrojů pro život.

Rozšíření

Význam

Rozšíření v ČR.